ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.225.2005
sp. zn. 5 Azs 225/2005 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně: S. S., zast. advokátkou Mgr. Danielou Šenarovou, se sídlem AK Čínská 883/14,
Praha 6 - Dejvice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2.
2005, č. j. 47 Az 778/2003 – 32,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2005, č. j. 47 Az 778/2003 – 32
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 6. 2003, č. j. OAM-11929/VL-07-P05-2001. Tímto
rozhodnutím nebyl stěžovatelce udělen azyl pro nesplnění podmínek §12, §13 odst. 1 a 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Současně bylo rozhodnuto,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování dle §91 cit. zákona. Proti tomuto rozhodnutí
podala stěžovatelka žalobu, kterou krajský soud výše označeným rozsudkem zamítl.
Kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, uplatňuje
přitom důvody dle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (s. ř. s.). Stěžovatelka předně namítá, že v žalobě uvedla jak důvody právní,
kdy namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav, namítala konkrétní porušení správního
řádu, a to zejména ust. §47 odst. 3, neboť z rozhodnutí nevyplynulo, že správní orgán vzal
v úvahu veškeré skutečnosti vztahující se k jejímu případu a v odůvodnění se nevypořádal
se všemi provedenými důkazy. Uvedla též důvody skutkové, kdy namítala, že s ohledem
na zdravotní stav její dcery nebyla na straně správního orgánu dostatečně zvážena možnost
udělení azylu dle §14. Vzhledem k poměrům panujícím v její zemi, nebyla správním
orgánem dostatečně posouzena její žádost ve vztahu k ust. §91 zákona o azylu. Soud uvedl
v odůvodnění rozsudku, že správní orgán se zabýval všemi tvrzeními stěžovatelky a po jejich
vyhodnocení ve vztahu k ní dospěl ke správnému závěru, že stěžovatelka nesplňuje
předepsané podmínky pro udělení azylu. K těmto závěrům soudu stěžovatelka namítá,
že jí uplatněné námitky v žalobě se týkaly právě té vady správního rozhodnutí, která spočívala
v tom, že si správní orgán pro posouzení její žádosti ohledně možného udělení humanitárního
azylu žádné podklady neobstaral. Prosté konstatování, že po posouzení osobní situace
stěžovatelky a poměrů v její zemi se humanitární azyl neuděluje, nelze označit za úvahu,
ze které by bylo patrné, jakým způsobem a na základě jakých podkladů k tomuto závěru
správní orgán dospěl. Právě do oblasti shromáždění důkazů a podkladů pro rozhodnutí
směřovala námitka stěžovatelky, když namítala, že správní orgán vycházel pouze z obecných
informací, týkajících se situace v oblasti dodržování lidských práv na Ukrajině; takové
posouzení není vzhledem ke specifičnosti jí uváděných důvodů dostatečné proto,
aby si správní orgán mohl učinit objektivní představu o tom, jaká péče bude dceři
stěžovatelky poskytnuta v zemi původu, pokud bude nucena se do ní vrátit. Stěžovatelka
uplatňuje dále v kasační stížnosti důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a namítá
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu spočívající v nedostatku
odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k napadenému výroku o neexistenci překážky vycestování
ve smyslu ust. §91 zákona o azylu. Napadala-li stěžovatelka správní rozhodnutí v celém
rozsahu, tedy všechny tři části výroku rozhodnutí a krajský soud žalobu zamítl
jako nedůvodnou, bylo jeho povinností zdůvodnit, na základě jakých podkladů a úvah
k takovému závěru dospěl. Krajský soud zamítl žalobu v celém rozsahu, v odůvodnění svého
rozhodnutí však uvádí toliko skutečnosti, které jej vedly k závěru, že žádost stěžovatelky
o azyl nebyla důvodná ve smyslu ust. §14 zákona o azylu. Rozhodnutí je však prosto
jakéhokoli odůvodnění, které by objasňovalo zamítnutí žaloby v ostatních jejích částech.
Stěžovatelka je s ohledem na shora uvedené, že soud se dostatečně nevypořádal se všemi
námitkami, které v žalobě uvedla. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně
požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený
rozsudek krajského soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu se zákonem a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat, neboť věc byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 s. ř. s. přednostně; přitom žadatelka je chráněna
před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b
odst. 1, 2 zákona o azylu. Při rozhodnutí o kasační stížnosti je rozhodnutí o odkladném účinku
nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu
jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Praze v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatelka kromě výše uvedených důvodů výslovně uplatňuje i důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé). Prvotní je v dané věci právě tato
uplatněná námitka nepřezkoumatelnosti, neboť v případě její důvodnosti by nebylo třeba vážit
další kasační námitky. Stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku v tom, že krajský
soud v řízení o žalobě nepřezkoumal rozhodnutí žalovaného v požadovaném rozsahu žaloby,
když zcela pominul otázku překážky vycestování podle §91 zákona o azylu, ačkoli
stěžovatelka tuto skutečnost v žalobě uplatnila. Krajský soud se k této žalobní námitce
stěžovatelky vůbec nevyjádřil.
Z hlavy páté Listiny základních práv a svobod vyplývá obecný požadavek, podle
něhož jsou soudy povinny svá rozhodnutí řádně zdůvodnit. Absence řádného odůvodnění
napadeného rozhodnutí tak vede k nepřezkoumatelnosti. Povinností soudu v řízení o žalobě
je přezkoumání rozhodnutí v celém rozsahu uplatněných žalobních námitek. Nezabýval-li
se krajský soud veškerými žalobními námitkami, konkrétně námitkou stran překážky
vycestování uplatněnou pod bodem III. 6 žaloby, porušil tak ust. §75 odst. 2 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasační stížnosti je pravomocné rozhodnutí krajského soudu a ten se v daném rozhodnutí
řádně nevypořádal s uplatněnými žalobními body, nelze než jeho rozhodnutí zrušit a věc mu
vrátit, neboť za dané situace nemůže Nejvyšší správní soud věc přezkoumávat. Rozsudek
krajského soudu je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, a to ve smyslu v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., proto napadený rozsudek Krajského soudu v Praze postupem podle
§110 odst.1 s. ř. s. zrušil.
Krajský soud v Praze je v dalším řízení, v němž se bude v souladu s ust. §75 odst. 2
s. ř. s. zabývat veškerými žalobními body a náležitě se v odůvodnění vypořádá s otázkou
překážky vycestování, vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Praze v novém
rozhodnutí (§110 odst.2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. ledna 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu