ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.241.2005
sp. zn. 5 Azs 241/2005 - 82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobců: a) R. P., b) nezl. S. P., c) nezl. M. P., proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2005, č. j. 36 Az 254/2004 – 71, o ustanovení zástupce
z řad advokátů,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 5. 2003, č. j. OAM - 8250/VL-20-P05-2001
nebyl žalobcům udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek dle §12, §13 odst. 1, 2 §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů, a bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování dle
§91 tohoto zákona.
Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu ke krajskému soudu, současně
požádal o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Soud proto žalobce vyzval
k předložení vyplněného formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech. Žalobci výzvu soudu, která byla řádně doručena, nesplnili; krajský soud proto výše
označeným usnesením návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost usnesení krajského soudu
pro nedostatek důvodů. Uvádí, že pro ustanovení zástupce soudem zákon stanoví
v §35 odst. 7 s. ř. s. několik podmínek, tedy především musí být u žalobce dán předpoklad
pro osvobození od soudních poplatků. Tuto podmínku stěžovatel nepochybně splňuje,
protože je nemajetný a na území České republiky nemá žádný trvalý příjem. Druhou
podmínku, tedy, aby ustanovení zástupce bylo třeba k ochraně práv navrhovatele, stěžovatel
rovněž splňuje. Nedisponuje dostatečnou znalostí českého jazyka, která by mu umožnila
účinně jednat před soudem, ostatní žalobci jsou navíc nezletilé děti. Krajský soud nevzal
zřetel na skutečnosti ve spise doložené, navíc soud již v předchozím řízení v této věci žalobci
advokáta stanovil, tedy shledal podmínky dle §35 odst. 7 s. ř. s. Poměry stěžovatele se od té
doby nijak nezměnily, tedy existoval pro obdobný postup důvod i nyní.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle §35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje
zástupce a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát.
Z povahy §35 odst. 7 s. ř. s. vyplývá, že jde o ustanovení, které má zmírnit majetkové
rozdíly mezi účastníky řízení a ve smyslu ustanovení Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 zajistit rovné postavení všem účastníkům řízení a možnost domoci se ochrany
svých práv navzdory různým majetkovým poměrům účastníků, a to zejména v případech,
kdy si stěžovatel nemůže dovolit zaplatit právního zástupce.
Ustanovením zástupce účastníku na jeho žádost soud plní povinnost zajistit
účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv dle čl. 37 odst. 2 LZPS, podle něhož
má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Ustanovení
zástupce proto nezávisí na úvaze soudu; jsou-li splněny předpoklady uvedené v odst. 1,
je soud povinen takové žádosti účastníka řízení vyhovět. Žadatel je přitom povinen soudu
prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.
Ze spisu vyplynulo, že Krajský soud v Brně po podání návrhu na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti vyzval stěžovatele k prokázání majetkových a sociálních
poměrů. Na výzvu soudu, která byla stěžovateli řádně dne 7. 6. 2005 doručena, nereagoval
a majetkové poměry soudu neprokázal. Ke skutečnostem, které stěžovatel uvádí nyní
v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dle ust. §109 odst. 4 s. ř. s. nemohl přihlížet.
Za situace, kdy nebylo možno ověřit, zda jsou u stěžovatelů dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, nezbylo Městskému soudu v Praze než návrh
na ustanovení zástupce zamítnout.
Protože ani v kasační stížnosti stěžovatelé neuvedli žádné skutečnosti, na základě
kterých by bylo možno postup městského soudu zpochybnit, dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Skutečnost, že krajský soud v předchozím řízení stěžovatelům zástupce z řad advokátů
ustanovil, ještě sama o sobě nezakládá právní nárok na to, aby tak učinil i v dalším řízení.
Neprokázal-li stěžovatel k žádosti soudu skutečnosti rozhodné pro posouzení naplnění
podmínek ve smyslu ust. §35 odst. 7 s. ř. s. v době, kdy soud tyto podmínky byl povinen
opětovně posoudit, nelze bez dalšího ani ze spisového materiálu dovozovat soudem,
že podmínky, za kterých byl pro řízení v roce 2003 stěžovateli advokát ustanoven, trvaly
nezměněny i nadále v roce 2005.
Stěžovatelé, kteří neměli v tomto soudním řízení úspěch, nemají právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady
řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů
řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. února 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu