ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.244.2005
sp. zn. 5 Azs 244/2005 - 90
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce: B. N., zast. Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Plynární ul. 6,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízen
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2005,
č. j. 60 Az 84/2004 – 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 2. 12. 2002 č. j. OAM-11375/VL-11-C10-
2001 nebyl žalobci udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek dle §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně bylo žalovaným rozhodnuto podle
§28 zákona o azylu, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 11. 2. 2003 žalobu ke Krajskému
soudu v Plzni, která byla rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, č. j. 59 Az 411/2003 - 33 jako
nedůvodná zamítnuta. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004
č. j. 5 Azs 24/2004 - 54 byl výše označený rozsudek krajského soudu zrušen; soud se sice
správně vypořádal s námitkou stěžovatele o jeho právu na udělení azylu za účelem sloučení
rodiny, zcela však pominul povinnost vypořádat se řádně se žalobní námitkou týkající
se objektivity použitých informací a podkladů, v daném případě zpráv MZV USA
o dodržování lidských práv za rok 2000 a 2001. Krajský soud vázán právním názorem
vysloveném ve zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu proto rozhodoval ve věci
opětovně, přitom vzal v potaz vytýkaná pochybení a tato napravil. Rozsudkem ze dne
27. 6. 2005 č. j. 60 Az 84/2004 žalobu zamítl.
V kasační stížnosti, podané proti tomuto rozsudku krajského soudu, stěžovatel
uplatňuje důvody dle ust. §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(s. ř. s.), opětovně uzavření manželství a narození dítěte. Vzhledem k tomu, že o otázce
neexistence relevantních důvodů pro udělení azylu bylo již Nejvyšším správním soudem
rozhodováno, přitom se soud ztotožnil s právním názorem krajského soudu v předchozím
rozsudku, je v této části kasační stížnost nepřípustná [§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.]. Důvodem,
pro který byl rozsudek krajského soudu zrušen byla neúplnost spisového materiálu stran
zprávy MZV USA; tyto skutečnosti byl soud povinen zkoumat z hlediska posouzení
neexistence překážky vycestování. Právě skutečnost, že ve spise nebyla založena zpráva
kompletní a soud tak nemohl vycházet z objektivně zjištěných faktů, stěžovatel namítal
v původní kasační stížnosti. Důvodná tak byla shledána pouze námitka stran vyslovení
překážky vycestování. Proto může být předmětem přezkumu pouze to, jak se krajský soud
s touto otázkou vypořádal v novém rozhodnutí. Ohledně této otázky stěžovatel namítá nyní
v kasační stížnosti, že krajský soud obstaral zprávy MZV USA za období let 2000 a 2001,
které jsou již zastaralé. Současně namítá, že se jedná o pohled toliko jiné kultury na odlehlou
část světa, pozastavuje se nad tím, že jsou zohledněny zprávy kultury národa, který sám
normy mezinárodního práva neuznává. Není zřejmé, z jakého důvodu není přihlíženo
i ke zprávám jiných zemí; z tohoto dovozuje neochotu soudu prověřit jím předestřené
skutečnosti. Současně žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný v písemném vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jak jeho rozhodnutí tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními
předpisy. V dalším odkazuje na správní spis, zejména na vlastní výpovědi stěžovatele.
Navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
Nejvyšší správní soud posoudil v prvé řadě nezbytnost vydání rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením
§56 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí napadené kasační stížností,
a to v mezích přípustných uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Z údajů uváděných stěžovatelem a v návaznosti na zprávy o stavu dodržování lidských
práv na Ukrajině, které jsou součástí správního i soudního spisu, když soud tyto
k vytýkanému pochybení od žalovaného v úplnosti obstaral, nevyplynuly důvody zakládající
překážku vycestování dle §91 zákona o azylu, spočívající zejména v tom, že by stěžovatel
byl nucen vycestovat do státu, v němž by byl ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho
rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické
přesvědčení nebo do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího
zacházení nebo trestu nebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu, nebo do
státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti
a nebo by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Ostatně žádné takové
obavy stěžovatel ani neuváděl. Pohovor se stěžovatelem byl veden v ruském jazyce,
stěžovatel uvedl, že z Ukrajiny dojížděl do České republiky za prací každoročně od roku
1993, naposledy vycestoval v roce 2001. Neuváděl nic, co by svědčilo ohrožení jeho života
nebo zdraví, event. jinému důvodu, pro který by mohla být dána překážka vycestování.
Takovým důvodem nemůže být ani skutečnost, že se stěžovatel v České republice oženil
a narodilo se mu zde dítě. Namítá-li stěžovatel neobjektivnost zpráv MVZ USA, jsou tyto
námitky zcela liché. Správní spis obsahuje protokol, jež tvoří přílohu k protokolu o pohovoru,
v němž je uvedeno 34 zpráv a informací či předpisů, které měl žalovaný k dispozici pro účely
posouzení stěžovatelem uváděných skutečností rozhodných pro udělení azylu i pro vyslovení
překážky vycestování. Stěžovatel nepožadoval seznámit se s obsahem těchto zpráv,
ani vyjádřit se k nim či ke způsobu jejich získání, ani nenavrhoval jejich doplnění.
Stěžovatel neuvádí, v čem spatřuje neobjektivnost zpráv, z nichž žalovaný i soud
vycházely, nenavrhl ani neposkytl jiné relevantní informace, z nichž by bylo možno dovodit
namítané nedostatky, resp. skutečnosti, že situace v zemi je jiná. Stejně tak neuvedl ničeho,
co by naznačilo, že stav v jeho vlasti se oproti stavu deklarovanému ve zmiňovaných
zprávách za rok 2000 a 2001 změnil, aby byla dána reálná obava z pronásledování, resp.
ohrožení jeho života. Soud při posuzování situace stěžovatele postupoval zcela standardním
způsobem, když vycházel z materiálů instituce, která poskytuje objektivní informace
i o jiných státech, přitom je z nich vycházeno rovněž ve všech ostatních případech žadatelů
o azyl. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud postupoval správně,
posuzoval-li zprávy za rok 2000 a 2001, když stěžovatel žádal o azyl v roce 2001, přitom tyto
byly podkladem pro rozhodnutí žalovaného. Protože ani v řízení před krajským soudem
stěžovatel neuvedl nic, co by svědčilo o neobjektivnosti zpráv, z nichž krajský soud vycházel,
nebylo nutno opatřovat informace relevantní době pozdější.
Nejvyšší správní soud neshledal uplatněné kasační námitky nedůvodnými,
a proto postupem podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady
řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů
řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. ledna 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu