ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.59.2006
sp. zn. 5 Azs 59/2006 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Ladislava Hejtmánka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: S. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2005, č. j. 28 Az 9/2005 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
III. Odměna zástupce žalobce Mgr. Vladimíra Buršíka, advokáta, se u r č u j e
částkou 2558,50 Kč a bude mu vyplacena do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále také jen „stěžovatel“) napadl včasnou kasační stížností shora uvedený
rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti napadenému správnímu
rozhodnutí a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Ve správním řízení nebyl žalobci
udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a nebyly shledány překážky vycestování
podle ust. §91 zákona o azylu.
Stěžovatel v kasační stížnosti napadl rozsudek v celém rozsahu a domáhal
se jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. V kasační stížnosti uplatnil
důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť nesouhlasil s tím, že krajský soud rozhodl
bez nařízení jednání. Zároveň s podáním kasační stížnosti požádal, aby jí Nejvyšší správní
soud přiznal odkladný účinek.
Ustanovený zástupce podanou kasační stížnost na základě výzvy krajského soudu
doplnil v tom směru, že krajský soud nepřihlédl k rodinné a životní situaci stěžovatele,
který se na Ukrajině cítil ohrožen lidmi kolem svého otce. Tento důvod kasační stížnosti
lze podřadit pod ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalovaný s podanou kasační stížností nesouhlasil a navrhl její zamítnutí
jako nedůvodné. S rozhodnutím bez nařízení jednání žalobce v řízení před krajským soudem
výslovně souhlasil. S přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalovaný nesouhlasil.
Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl
o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že ve výpovědi žalobce
ohledně angažovaností jeho otce v Komunistické straně Ukrajiny jsou rozpory. Nejprve
žalobce vypověděl za účasti tlumočníka, že ani on, ani nikdo z jeho rodiny není členem žádné
politické strany či jiné organizace. Posléze však jako důvod pro udělení azylu označil právě
členství svého otce v K. straně Ukrajiny, při pohovoru však spontánně uvedl, že k odchodu jej
donutila jeho bídná ekonomická situace. Žalobce nevyužil žádnou legální možnost ochrany
své osoby v zemi svého původu. Rovněž postoj žalobce, který souhlasil s projednáním věci
bez jednání svědčí o jeho pasivitě. Žalovaný důvody žalobce, které jej vedly k opuštění vlasti,
podrobně rozebral v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, na něž krajský soud
odkázal.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti
(ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud rozhodl bez nařízení
jednání, neboť nařízení jednání neshledal důvodným (ust. §109 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud kasační stížnost projednal podle dosavadních právních předpisů,
neboť napadený rozsudek krajského soudu byl vydán před nabytím účinnosti zákona
č. 350/2005 Sb., kterým se měnil zákon o azylu a soudní řád správní (čl. IV. zákona
č. 350/2005 Sb.).
K první stížní námitce, v níž stěžovatel napadl skutečnost, že krajský soud rozhodl
bez nařízení jednání (v čemž stěžovatel spatřoval důvod kasační stížnosti podle
ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.), je nutné uvést, že krajský soud postupoval zcela v souladu
se zákonem. V žalobě žalobce výslovně prohlásil, že souhlasí, aby soud o věci rozhodl
bez jednání ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. (žaloba ze dne 15. 2. 2005). Do doby rozhodnutí
krajského soudu stěžovatel nijak nesdělil, že na nařízení jednání trvá. Za této situace tak byly
splněny podmínky podle ust. §51 odst. 1 s. ř. s., neboť stěžovatel sám v žalobě s takovým
postupem souhlasil, a krajský soud postupoval zcela v souladu se zákonem, když o žalobě
rozhodl bez jednání.
V druhé stížní námitce stěžovatel uvedl, že krajský soud nedostatečně posoudil
jeho osobní a životní situaci (ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.). Ani tato stížní námitka
důvodná není, neboť jak je patrné z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud velmi
podrobně situaci stěžovatele rozebral, logicky jí zdůvodnil poukazem na příslušnou zákonnou
úpravu, která řeší možnost udělení azylu, a dospěl k závěru, že výpovědi stěžovatele
jsou nepřesvědčivé, neboť stěžovatel je v průběhu správního řízení měnil, a že stěžovatel
nevyužil možnosti ochrany v zemi svého původu. S takovým právním hodnocením
se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje, a pouze připomíná, že cizinec, který se domáhá
ochrany formou azylu, musí nejprve vyčerpat možnosti ochrany v zemi svého původu.
Až pokud je tato ochrana neúčinná, nebo v případě, kdy její vyčerpání nelze po cizinci
spravedlivě žádat (zejména s ohledem na jeho situaci či situaci v zemi jeho původu), se může
domáhat mezinárodněprávní ochrany formou azylu. Z obsahu spisu nevyplývá,
že by stěžovatel byl v takové situaci, aby vnitrostátní ochrany země původu nemohl využít,
a proto je plně namístě závěr krajského soudu, že nesplnil podmínky pro udělení azylu podle
ust. §12 zákona o azylu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (ust. §110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití ust. §120 s. ř. s., kdy by k jejich náhradě měl právo ve věci úspěšný žalovaný,
tomu však tyto náklady nevznikly.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že nerozhodoval o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle ust. §107 s. ř. s., neboť rozhodl již o věci samé, a přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je tak již nedůvodné.
O odměně ustanoveného zástupce rozhodl Nejvyšší správní soud podle
ust. §35 odst. 8 s. ř. s., kdy náklady na ustanovení zástupce platí stát. Výše odměny je tvořena
dvěma úkony právní služby po 1000 Kč a dvěma režijními paušály po 75 Kč (ust. §7,
§11 odst. 1 §9 odst. 3 písm. f) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Úkony jsou tvořeny
převzetím věci a podáním doplnění kasační stížnosti. Přiznanou odměnu Nejvyšší správní
soud zvýšil o daň z přidané hodnoty, neboť advokát soudu prokázal, že je plátcem této daně
(ust. §35 odst. 8 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu