ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.32.2004
sp. zn. 6 Ads 32/2004 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalobkyně: A. V., zastoupena JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Stodolní 26,
Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2001, č. j. 17 Ca 113/2001 – 6 a č. j. 17 Ca 114/2001 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. 4. 2001 Krajský soud v Ostravě zastavil řízení o opravných
prostředcích navrhovatelky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze
ze dne 7. 2. 2001 - I., číslo X a rozhodnutí ze dne 7. 2. 2001 - II., téhož čísla a účastníkům
nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že zahájení řízení brání
překážka litispendence a zastavení řízení odůvodnil ustanoveními §83, §103 a §104 o. s. ř.
Žalobkyně podala rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku včasné odvolání
k Vrchnímu soudu v Olomouci, který o věci do 31. 12. 2002 nerozhodl.
V kasační stížnosti podané u soudu dne 17. 3. 2004 stěžovatelka namítá, že nebyla
informována o skutečnosti, že její odvolání nebylo věcně vyřízeno do 31. 12. 2002,
neboť výzva Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 12. 2002 k podání kasační stížnosti proti
výše uvedenému usnesení nebyla doručena procesnímu zástupci a samotné stěžovatelce pouze
uložením na poště 2. 1. 2003 v době, kdy stěžovatelka byla mimo území České republiky.
Postup soudů obou stupňů v řízení přecházejícím podání kasační stížnosti je proto nezákonný
a zmatečný, a proto došlo ke zkrácení práva stěžovatelky na spravedlivý proces tím,
že v průběhu řízení byla změněna pravidla o jeho průběhu a stěžovatelce byla odňata možnost
domáhat se ochrany svých práv opravným prostředkem podaným v režimu úplné apelace
a bylo jí přiznáno toliko právo podat kasační stížnost s omezenou možností uplatnění
stížnostních důvodů. V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatelka brojí i vůči usnesení
Vrchního soudu v Olomouci, který odvolání ze dne 7. 6. 2001 věcně nevyřešil a 30. 12. 2002
vyzval žalobkyni k podání kasační stížnosti. Nezákonnost tohoto rozhodnutí spatřuje
v porušení několika základních práv a svobod občana v Listině základních práv a svobod
občana i Úmluvě zaručující občanům právo na spravedlivý proces, zaručující neměnnost
pravidel v průběhu řízení, v němž se účastník řízení podávající přezkumný prostředek
dovolává práva v režimu stavu tak, jak proces začal, tj. v režimu úplné apelace s možností
uvedení veškerých důvodů odvolání. Kasační stížnost tak, jak stanoví zákon č. 150/2002 Sb.
v ustanovení §103 neumožňuje účastníku řízení z titulu kasační stížnosti použít důvody,
které by použít mohl v běžném řízení před odvolacím soudem. Dále namítala, že napadené
usnesení Vrchního soudu v Olomouci jí či jejímu právnímu zástupci nebylo dosud doručeno.
Shora uvedené důvody kasační stížnosti, tak jak je stěžovatelka v kasační stížnosti věcně
vymezila, lze podřadit důvodu v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené se Nejvyšší správní soud zabýval především
včasností podané kasační stížnosti. Podle ust. §129 odst. 3 s. ř. s., bylo-li přede dnem
účinnosti tohoto zákona podáno proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku
proti rozhodnutí správního orgánu odvolání ve věci, v níž to zákon připouštěl, a nebylo o něm
rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zastavuje se řízení o odvolání dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona. Účastník tohoto řízení může do 31. 1. 2003 podat proti rozhodnutí
soudu o opravném prostředku kasační stížnost podle tohoto zákona. Jak je shora uvedeno,
stěžovatelka kasační stížnost podala dne 17. 3. 2004. Ve smyslu ust. §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.
V projednávané věci byla kasační stížnost podána po uplynutí lhůty stanovené shora
a je tudíž podána opožděně. Na tomto závěru Nejvyššího správního soudu nic nemění
ani skutečnost, že o zastavení řízení dne 1. 1. 2003 ve smyslu ust. §129 odst. 3 s. ř. s. a o tom,
že lze podat kasační stížnost do 31. 1. 2003 ve smyslu téhož zákonného ustanovení
se stěžovatelka dozvěděla až nahlédnutím do spisu dne 2. 3. 2004. V předmětné věci Vrchní
soud v Olomouci přípisem ze dne 30. 12. 2002 poučil stěžovatelku ve smyslu ust. §129
odst. 3 s. ř. s., který stěžovatelce doručoval, zásilkou, kterou si stěžovatelka ve lhůtě
nevyzvedla. Podle právního názoru, který již Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku
ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Ads 54/2003 - 78, poučovací povinnost o možnosti podat kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku pouze do 31. 1. 2003 není dána
zákonnou úpravou a podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti prominout. Soud proto odmítne pro opožděnost podle ust. §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. .s. kasační stížnost podanou opožděně i přesto, že stěžovatel nebyl vyrozuměn o této
možnosti do 31. 1. 2003.
Pokud se týká namítaného nezákonného a zmatečného procesního postupu soudů obou
stupňů v řízení předcházejícím podání kasační stížnosti a namítané nezákonnosti rozhodnutí
o zastavení odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci, v němž podle stěžovatelky
došlo k porušení několika základních práv a svobod občana garantovaných Listinou
základních práv a svobod občana a Úmluvou zaručující občanu právo na spravedlivý proces,
i k této otázce Nejvyšší správní soud již zaujal právní názor ve svém rozsudku ze dne
10. 6. 2004, č. j. 3 Ads 54/2003 - 211 (č. 346/2004 Sb. NSS). Podle něho v postupu vrchního
soudu, jenž po té, co bylo z moci §129 odst. 3 zastaveno řízení o odvolání proti rozhodnutí
krajského soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, zaslal žalobci
poučení o možnosti podat do 31. 1. 2003 proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku
kasační stížnost podle soudního řádu správního, nelze spatřovat nezákonnost, neboť řízení
před vrchním soudem bylo zastaveno ze zákona a soud zaslal žalobcům poučení nad rámec
své zákonné povinnosti v zájmu ochrany i jeho práv. Rovněž tak podle právního názoru,
který Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 9. 4. 2004, č. j. 7 Ads 8/2003 - 44,
řízení před krajským soudem není zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé, jenom z toho důvodu, že v důsledku nabytí účinnosti soudního řádu
správního došlo ke změně právní úpravy opravného prostředku proti rozhodnutí krajského
soudu o přezkumu správního rozhodnutí tak, že řízení o odvolání, o němž nebylo do tohoto
data rozhodnuto, se podle §129 odst. 3 zastavuje a účastník takového řízení má právo
napadnout rozhodnutí krajského soudu kasační stížností.
Kasační stížnost podaná dne 17. 3. 2004 je podle zaujatého právního názoru
Nejvyššího správního soudu shora, podaná opožděně a soudu proto nezbylo, než ji podle §46
odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu