ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.77.2005
sp. zn. 6 Ads 77/2005 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
M. H., zastoupen JUDr. Šárkou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem Odborářská 279,
Broumov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
č. j. 29 Cad 44/2004 – 17 ze dne 8. 2. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Šárce Sedláčkové,
se u r č u je odměna za zastupování ve výši 2218,50 Kč. Odměna bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60-ti dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 29 Cad 44/2004 – 17 ze dne 8. 2. 2005, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 25.5.2004, č. X, jímž žalovaná
zamítla jeho žádost o plný invalidní důchod.
V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. proto, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí trpělo vadami řízení
spočívajícími v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu
ve spisech a je s ní v rozporu. Uvedený zákonný důvod stěžovatel spatřuje v tom, že nebyl
objektivně a úplně posouzen jeho zdravotní stav v hodnocení posudkového lékaře, které pak
bylo podkladem pro vydání rozhodnutí správního orgánu a stejně tak nebyl objektivně úplně
posouzen jeho zdravotní stav v hodnocení posudkové komise, které pak bylo podkladem
pro rozhodování soudu. Je toho názoru, že posudkový lékař ale i posudková komise MPSV
v Hradci Králové ve svých posudcích nezhodnotily skutečný zdravotní stav a veškeré
zdravotní potíže, kterými trpí a trpěl ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu,
proti kterému žaloba směřovala. Proto by měl být jeho zdravotní stav s veškerými
zdravotními potížemi a omezeními znovu zhodnocen a navrhuje, aby napadený rozsudek
Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalovaná dne 25. 5. 2004
zamítla stěžovatelovu žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §38
zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, neboť podle posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Náchodě ze dne 13. 5. 2004 nebyl stěžovatel plně invalidní,
jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %. Ze zmíněného posudku lékaře pak vyplývá,
že posouzení zdravotního stavu stěžovatele proběhlo v jeho přítomnosti na základě
shromážděné zdravotnické dokumentace, zejména nálezů z vyšetření ortopedického,
neurochirurgického, neurologického, interního a rehabilitačního, které lékař posudkově
zhodnotil tak, že posuzovaný byl v minulosti nadhodnocen při stanovení částečné invalidity
pro značné ztížení obecných životních podmínek, neboť se nejedná o postižení nervové
s těžkou parézou dvou končetin po DMO, ale hlavní příčinou jsou vleklé vertebrogenní obtíže
bez kořenového postižení při statickodynamické poruše páteře a svalové dysbalanci, kdy je
zdravotní stav ovlivňován lehkou pravostrannou hemiparesou a hemihypestesií při vrozené
DMO a ztuhlosti hlezna vpravo po operacích pes-eqinovarus s omezením hybnosti hlezna
vpravo. Dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XV
odd. F položce 2 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, tj. 40 %
a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle §6 odst. 4 citované vyhlášky byla
hodnota navýšena o 10 % na celkových 50 %.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozhodnutí
žalované ze dne 25. 5. 2004 žalobou, v níž se domáhá opětovného přezkoumání svého
zdravotního stavu, zejména pak lékařských nálezů MUDr. Š. a MUDr. Šk.. Uvedl dále, jak je
z důvodu nepřízného zdravotního stavu a zdravotních postiženích omezován. Krajský soud
vyžádal od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Hradci
Králové, vypracování posudku ohledně stěžovatelova zdravotního stavu a ohodnocení míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. V posudku ze dne 5. 11. 2004,
jehož vypracování byl stěžovatel přítomen a jehož součástí byly v souhrnu zdravotnické
dokumentace i v žalobě uvedené výsledky vyšetření ortopeda MUDr. Š. a neurologa MUDr.
Šk. i výsledky přešetření stěžovatele při jednání komisí přítomným odborným ortopedem
zaměřené na udávané zdravotní problémy, dospěla posudková komise k závěru,
že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou bolesti zad
při degenerativních změnách páteře bez kořenového kompresivního syndromu a stanovila
míru poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti podle kap. XV odd. F položka 2
písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí 25 % a vzhledem k degenerativním změnám na páteři a pro projevy lehké
mozkové dysfunkce s postižením pohybových schopností, pro osteopenii a hypertenzi zvýšila
podle §6 odst. 4 vyhlášky hodnocení o 10 % na celkových 35 %. Komise také konstatovala,
že posouzení stěžovatele v posudku PK OSSZ Náchod ze dne 15. 10. 1992, podle něhož byl
uznán částečně invalidním od 25. 8. 1989 pro značně ztížené obecné životní podmínky, bylo
posudkovým omylem, neboť zdravotní stav neodpovídal postižením uvedeným v oddílu A
odst. 1 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 149/1988 Sb., v platném znění, neboť byla prokázaná pouze
deformace pravé dolní končetiny v hleznu se zkrácením dolní končetiny do 3,5 cm.
Posudková komise uzavřela, že k datu vydání rozhodnutí žalované byl posuzovaný částečně
invalidní podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nebyl plně invalidní podle §39
téhož zákona, neboť pokles schopnosti soustavně výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu činil nejméně 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících
plné invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou
výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu pak vyplývá, že krajský soud
při zamítnutí žaloby jako nedůvodné podle ust. §78 odst. 7 s. ř. s vycházel z toho, že oba
posudkové orgány, tj. lékař OSSZ i posudková komise, určily jako rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele postižení jeho páteře, a ač posudkové
orgány volily při zařazení do kap. XV odd. F položky 2 odlišná písmena, uzavřely, že v době
vydání napadeného rozhodnutí se u posuzovaného jednalo o zdravotní potíže odpovídající
částečné invaliditě, neboť míra poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti
nedosahovala 66 % a jeho zdravotní postižení nebylo takového charakteru, aby byl schopen
soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, a tudíž nedošlo k naplnění
ustanovení §39 zákona č. 150/1995 Sb. Rozdílné užití písmene v položce 2 výše citovaného
ustanovení vyhlášky nepovažoval soud za rozhodnou skutečnost pro výsledek přezkumného
řízení, neboť z posudku je zcela zřejmé, že posudkové orgány nemohly přistoupit k využití
písmena d) či e) dané položky a tím zvažovat existenci plné invalidity.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod, který sám
označuje za důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní
soud konstatuje, že svým obsahem jde rovněž i o námitku, která nachází výraz v obsahu
ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., protože směřuje do skutkových zjištění učiněných
v řízení před krajským soudem, neboť stěžovatel vytýká, že nebyl objektivně a úplně
posouzen jeho zdravotní stav nejen v hodnocení posudkového lékaře, ale i v hodnocení
posudkové komise v posudku, který byl podkladem pro rozhodnutí napadené kasační
stížnosti. Neúplné posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatel trpěl ke dni
vydání napadeného rozhodnutí žalované, by mohlo totiž být vadou řízení před soudem
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., což by mohlo mít za následek nesprávné stanovení
míry poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti stěžovatele a v důsledku toho
i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity podle §39 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek
krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti
podle §109 odst. 2, 3 s. ř. s. přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ve stěžovatelově případě se jedná o nepřiznání plného invalidního důchodu z toho
důvodu, že míra poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti nedosahuje zákonem
požadovaných 66 %. Plný invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění je důchodem
podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rozhodnutí soudu
se opírá především o odborné lékařské posouzení, jež je v řízení soudním primárně zákonem
(§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) svěřeno
Ministerstvu práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Tyto posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního
stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, ale rovněž k posouzení poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěru o plné či částečné invaliditě,
jejím vzniku, trvání či zániku. Tyto posudky soud hodnotí jako každý jiný důkaz, přitom však
takový posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá
zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na posudky
posudkových komisí spočívá pak v tom, že se komise vypořádá se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok
na důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom,
zda podaný posudek obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento
závěr přesvědčivý pro soud.
Krajský soud v Hradci Králové nepochybil, pokud vycházel ve svém rozhodnutí
z posudku Posudkové komise MPSV v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2004; tato komise
v posudku nepominula žádné z potíží udávaných stěžovatelem, zhodnotila všechny dostupné
lékařské nálezy včetně nálezů lékařů zmiňovaných v žalobě stěžovatele a nejen z doby
před vydáním napadeného rozhodnutí správního orgánu, ale i lékařské nálezy pocházející
z doby po vydání napadeného rozhodnutí. Uvedený posudek tak naplnil požadavek celistvosti,
úplnosti a přesvědčivosti, a to nejen z hlediska žalobní námitky, zcela. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, v čem konkrétně a z jakých důvodů jeho zdravotní
stav nebyl objektivně a úplně v posudku posudkové komise posouzen, Nejvyšší správní soud
proto zkoumal, zda posudek posudkové komise obsahoval stanovisko posudkové komise
k žalobní námitce stěžovatele týkající se úplnosti posouzení zdravotního stavu namítané
v žalobě. Rozsah kasační stížnosti neumožňuje Nejvyššímu správnímu soudu zabývat
se danou věcí v jiných souvislostech.
Pokud stěžovatel tvrdil důvod kasační stížnosti spočívající v tvrzených vadách řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pak pro takovéto tvrzení soud neshledává žádný
podklad ve spise, neboť správní orgán vycházel z řádného podkladu - posouzení lékařem
Okresní správy sociálního zabezpečení v Náchodě ze dne 13. 5. 2004, a tudíž jeho rozhodnutí
mělo oporu ve spisu. Nebylo také shledáno, že by takovéto zjištění bylo důsledkem porušení
zákona v ustanoveních o řízení před správním orgánem, resp. způsobem, který by mohl
ovlivnit zákonnost. Soud se ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s. zaměřil i na další možné
důvody, pro něž by mohlo být shledáno rozhodnutí soudu I. stupně zmatečné nebo nezákonné,
resp. nepřezkoumatelné, avšak žádný z těchto důvodů neshledal, když krajský soud se velmi
podrobně důvody, pro které nevyhověl stěžovateli, zabýval. Na posudek posudkové komise
ze všech shora uvedených důvodů nelze pohlížet jinak, než-li na posudek úplný, správný
a přesvědčivý, a pokud krajský soud vycházel z takto podaného posudku a žalobu zamítl,
nepochybil.
Nejvyšší správní soud neshledal v postupu krajského soudu žádnou vadu řízení,
která by mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí a i námitku stěžovatele ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) neshledal důvodnou. Kasační stížnost proto není důvodná
a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení
správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění je však podle ust. §60 odst. 2 s. ř. s.
vyloučeno. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný
úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Nejvyšší správní soud přiznal advokátce JUDr. Šárce Sedláčkové odměnu
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 650 Kč (dva úkony právní služby
po 250 Kč spočívající v převzetí věci a první porady s klientem a v písemném podání soudu
ve věci kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. b/ a písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění
pozdějších předpisů, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Nepřiznal však zástupkyni odměnu za prostudování spisu Krajského soudu v Hradci Králové,
neboť ust. §11 odst. 1 písm. f) se na správní soudnictví nevztahuje, a nemohl přiznat odměnu
za další poradu s klientem podle ust. §11 odst. 1 písm. c) vyhlášky, neboť porada nepřesáhla
jednu hodinu. Advokátce přiznal náhradu za promeškaný čas ve smyslu ust. §14 odst. 1 a 3
vyhlášky ve výši 400 Kč a náhradu jízdného dle přiložené specifikace ve výši 969 Kč.
Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty zvyšuje se nárok
vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování
a z náhrady hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtena podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb. činí z částky 1050 Kč 199,50 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává
náhrada nákladů řízení v celkové výši 2218,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu