ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.79.2006
sp. zn. 6 Ads 79/2006 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: V. R., zastoupen JUDr. Branislavem Renkerem, advokátem, se sídlem Praha 1,
Hybernská 9, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5,
Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
23. 3. 2006, č. j. 42 Cad 46/2006 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. České správě sociálního zabezpečení se nep ři znává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Branislavu Renkerovi,
se př i zná vá odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 650 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
1. 3. 2002, č. X, byl žalobci přiznán od 25. 1. 2002 starobní důchod podle ustanovení §31
zákona č. 155/1995 Sb., v částce 2080 Kč měsíčně. Na uvedené rozhodnutí žalobce reagoval
podáním, jež žalované došlo dne 29. 12. 2005, a které bylo označeno jako „odvolání žádost –
stížnost“. Toto podání lze podle jeho obsahu považovat za žalobu proti rozhodnutí správního
orgánu.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Praze usnesením č. j. 42 Cad 46/2006 - 18 ze dne
23. 3. 2006 tak, že jí odmítl, a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že podle §250m odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, návrh
na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů bylo možno podat do 30 dnů od doručení
rozhodnutí. Lhůta byla zachována, byl-li návrh ve lhůtě podán u správního orgánu,
který rozhodnutí vydal. V daném případě bylo napadené rozhodnutí správního orgánu žalobci
doručeno 10. 4. 2002, jak vyplývá ze záznamu pořízeného informační kanceláři žalované,
pak lhůta pro podání opravného prostředku uplynula dnem 10. 5. 2002. Žalobce však podal
opravný prostředek k přepravě pošty až 28. 12. 2005, jak vyplývá z podacího razítka pošty
v D. Krajskému soudu proto nezbylo, než podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), návrh pro opožděnost odmítnout.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž především namítl, že se krajský soud vůbec nezabýval jeho výhradami vůči postupu
žalované ve věci přiznání starobního důchodu.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2006 byl stěžovateli k ochraně
jeho zájmů ustanoven zástupcem JUDr. Branislav Renker, který doplnil kasační stížnost
podáním ze dne 18. 5. 2006. V tomto doplňku kasační stížnosti uvedl, že důvodem pro podání
kasační stížnosti jsou zákonné důvody specifikované v §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. Dále
poukázal na to, že podle §24 správního řádu se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí,
doručují do vlastních rukou. Příslušné rozhodnutí žalované, které mělo být stěžovateli
doručeno 10. 4. 2002, si stěžovatel řádně převzal až v červnu 2005 osobně na ČSSZ. V době
doručování, tj. v roce 2002, se stěžovatel nezdržoval na adrese N. K., H. 143, což je patrno i
z razítka příslušného poštovního úřadu na obálkách, ve kterých byla obsažena jednotlivá
rozhodnutí ČSSZ. V ostatních skutečnostech zástupce odkázal na kasační stížnost podanou
stěžovatelem dne 23. 3. 2006 a navrhl, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc
vrácena tomuto soudu k novému rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je pak zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel namítá kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s, a kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud se napadeným usnesením krajského soudu zaobíral v rozsahu
a z důvodů v kasačních stížností uvedených, jak mu přikazuje §109 odst. 2, 3 s. ř. s., a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvody spočívající v §103 odst. 1 písm. a), b)
s. ř. s., protože však napadeným usnesením došlo k odmítnutí návrhu, přichází v úvahu důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. podání kasační stížnosti z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Se stěžovatelem lze souhlasit potud, že se v roce 2002 nezdržoval na adrese N. K., H.
143, to však nic nemění na tom, že rozhodnutí žalované z 1. 3. 2002 o přiznání starobního
důchodu si osobně převzal v informační kanceláři České správy sociálního zabezpečení
v Praze dne 10. 4. 2002, jak vyplývá z písemnosti založené ve spisu žalované. V rozhodnutí
žalované ze dne 1. 3. 2002 přitom bylo stěžovateli dáno příslušné poučení, že proti tomuto
rozhodnutí lze podat opravný prostředek a že návrh na přezkoumání rozhodnutí je třeba podat
do 30 dnů ode dne následujícího po dni doručení tohoto rozhodnutí u krajského soudu,
v jehož obvodu má bydliště, nebo u České správy sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu,
že opravný prostředek (jenž je nyní nutno posoudit jako žalobu proti rozhodnutí správního
orgánu) byl stěžovatelem dán k poštovní přepravě až 28. 12. 2005, dospěl krajský soud ke
správnému závěru, že stěžovatelova žaloba byla podána opožděně, a postupoval proto
správně, když ve smyslu §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobu stěžovatele odmítl jako opožděně
podanou. Pokud si pak stěžovatel následně v průběhu měsíce června 2005 rovněž osobně
převzal na České správě sociálního zabezpečení její rozhodnutí z 1. 3. 2002, nemá to žádný
vliv na běh lhůty k podání opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Běh
lhůty se každopádně počítá od 10. 4. 2002, když si stěžovatel rozhodnutí žalované poprvé
osobně převzal.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a právo České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení
je v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát,
jemuž soud ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. přiznal odměnu ve výši 650 Kč (dva úkony právní
služby po 250 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
podle §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání
soudu podle §11 odst. 1 písm. d/ téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13
odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu