ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.81.2005
sp. zn. 6 Ads 81/2005 - 107
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalobce: Mgr. O. H ., zastoupen Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova
9/223, Praha 6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 3
Cad 24/2004 - 54 ze dne 22. 2. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni pro řízení o kasační stížnosti, advokátce Mgr. Dagmar
Dřímalové, se odměna za zastupování ne př iznává.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl včas podanou kasační stížnost shora označený
rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 2. 2. 2004, č. X, ve věci plného invalidního důchodu.
V kasační stížnosti ze dne 24. 3. 2005 stěžovatel uvedl, že namítá podjatost městského
soudu a navrhuje sloučit ke společnému projednání dvě kasační stížnosti proti rozhodnutím
městského soudu, tj., tuto a dále proti rozhodnutí sp. zn. 8 Ca 29/2004. Dále v kasační
stížnosti uvedl, že další odůvodnění kasační stížnosti podá ve lhůtě asi dvou týdnů. K výzvě
městského soudu ze dne 1. 4. 2005, aby odůvodnil námitku podjatosti uvedenou v kasační
stížnosti, stěžovatel podáním ze dne 31. 5. 2006 uvedl, že odmítá s městským soudem
komunikovat, a to na základě rozsudku vydaného v této věci a nahlédnutí do soudního spisu.
Dospěl totiž k závěru, že „s partou vzájemně domluvených totalitních podvodníků nemá
smysl ztrácet ani jediného slova“. Soudkyni rozhodující ve věci nařkl ze zneužívání
pravomoci a požádal o postoupení spisu Nejvyššímu správnímu soudu. Uvedl též, že uvažuje
o podání trestního oznámení na soudkyni rozhodující ve věci i na rozsáhlou organizovanou
zločineckou skupinu, jejíž má být soudkyně městského soudu součástí. V podání ze dne
30. 5. 2005 ke sp. zn. zdejšího soudu 6 Ads 50/2004 stěžovatel uvedl, že podklady k námitce
podjatosti budou zaslány přímo Nejvyššímu správnímu soudu s „patřičným a vše
vysvětlujícím komentářem“.
Žalovaná vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. J. K. ve svém vyjádření uvedla, že jí není
znám žádný důvod, pro který by měla být vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. Ve
věci stěžovatele rozhodovala poprvé, stěžovatele nikdy neviděla, neboť k nařízenému jednání
se nedostavil. Věc rozhodovala jako samosoudce a s nikým se na rozhodnutí o věci
nedomlouvala. Pokud stěžovatel ve stížnosti hovoří o celém městském soudu, pak ostatní
samosoudci tohoto soudu, JUDr. H., Mgr. T. a Mgr. Č. uvedli, že jim nejsou známy žádné
důvody, pro které by mohli být vyloučeni z projednávání a rozhodování věci stěžovatele.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje jediný důvod, a to ten, že rozhodnutí bylo
vydáno vyloučeným soudcem; taková námitka může obecně naplnit důvod uvedený v §103
odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož
by se mohlo jednat o zmatečnost řízení, pokud by ve věci rozhodoval vyloučený soudce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek městského soudu vázán rozsahem
a důvody uplatněnými v kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a shledal, že kasační
stížnost je nedůvodná.
Ze soudního spisu městského soudu plyne, že stěžovatel byl vyzván (dne 11. 4. 2005,
č. l. 64 soudního spisu), aby specifikoval důvody, pro které namítá podjatost soudkyně
rozhodující ve věci jeho invalidního důchodu. Tuto výzvu v podstatě odmítl a uvedl,
že důvody bude sdělovat až Nejvyššímu správnímu soudu. Kasační stížnost byla městským
soudem postoupena zdejšímu soudu dne 16. 9. 2005 a do dne rozhodnutí o kasační stížnosti
stěžovatel nějaké bližší odůvodnění svých námitek podjatosti soudkyně rozhodující ve věci
Nejvyššímu správnímu soudu nesdělil. Stěžovatel tedy setrval na svých obecných tvrzeních
shora reprodukovaných.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Stěžovatel v kasační stížnosti a jejím doplnění v podstatě pouze poukazuje
na rozhodnutí soudu v této věci a uvádí blíže neodůvodněné výtky vůči soudkyni městského
soudu. Zde musí Nejvyšší správní soud poukázat především na skutečnost, že stěžovatel byl
městským soudem řádně vyzván, aby nedostatky svého podání odstranil, což ovšem
stěžovatel neučinil, a to ani vůči městskému soudu, ani vůči Nejvyššímu právnímu soudu,
a to až do dne rozhodnutí Nejvyššího právního soudu. Pokud stěžovatel napadá rozhodnutí
městského soudu pro to, jak bylo ve věci rozhodnuto, pak nutno upozornit na výslovnou
úpravu §8 odst. 1 s. ř. s. shora citovanou, podle níž nelze soudce označovat za podjatého
jen proto, jak ve věci rozhodl, anebo jak v řízení postupoval. Námitka v doplnění kasační
stížnosti, která jediná je blíže uchopitelná a směřuje proti tomu, jak soudkyně rozhodla
(stěžovatel doslova v podání ze dne 31. 5. 2005 uvádí „na základě mnohaletých pozorování,
na základě Vámi vydaného rozsudku ze 22. 2. 2005 a nahlédnutí do spisu
sp. zn. 3 Cad 24/2004“) nemůže být důvodnou s ohledem na výslovné zákonné ustanovení,
jež nepřipouští namítat podjatost soudce proto, jak ve věci postupoval či rozhodl. Ostatní
výtky se pohybují na hranici slušnosti a nejsou nijak doloženy, proto se jimi Nejvyšší správní
soud nemůže zabývat.
Pokud jde o požadované slučování věcí, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že věc
sp. zn. 6 Ads 50/2004 byla zdejším soudem rozhodnuta dne 22. 9. 2005, když byla
postoupena městským soudem dne 24. 9. 2004. Projednávaná věc byla zdejšímu soudu
postoupena 16. 9. 2005, a proto nebylo možno tyto dvě věci slučovat ke společnému
projednání.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§11 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.;
stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovaná
takové právo nemá ani v případě úspěchu ve sporu podle výslovné právní úpravy §60 odst. 2
s. ř. s. Poněvadž stěžovateli byla po výpovědi plné moci zvolenému advokátu ustanovena
zástupkyní advokátka Mgr. Dřímalová, náklady na toto zastoupení nese stát. Ze soudního
spisu bylo zjištěno, že ustanovená zástupkyně nahlédla do soudního spisu, avšak z tohoto
spisu neplyne, že by se odehrála porada se stěžovatelem, která je podmínkou pro přiznání
odměny za prvý úkon právní služby spočívající v převzetí zastoupení (§11 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Ve věcech správního soudnictví pak samotné nahlédnutí
do spisu nemůže být odměněno jako úkon právní pomoci. Žádné jiné úkony ze soudního spisu
neplynou, proto bylo rozhodnuto tak, že se odměna nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu