ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.99.2005
sp. zn. 6 Ads 99/2005 - 203
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: B. H ., zastoupena Mgr. Ondřejem Adametzem, advokátem, se sídlem Pekařská
12, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
13. 9. 2005, č. j. 22 Ca 300/97 - 155,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. České správě sociálního zabezpečení se nepři znává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu Mgr. Ondřeji Adametzovi,
se ne př i znává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2005, č. j. 22 Ca 300/97 - 155, byl
návrh žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) na opravu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
15. 10. 1999, č. j. 22 Ca 300/97 - 18, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2002,
č. j. 22 Ca 300/97 - 137, zamítnut.
V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že návrhem ze dne 15. 7. 2005
se stěžovatelka domáhala opravy záhlaví uvedených rozhodnutí krajského soudu
s odůvodněním, že na místo chybného údaje „částečný invalidní důchod“ mělo být uvedeno
„plný invalidní důchod“. Krajský soud neshledal návrh stěžovatelky opodstatněný,
neboť soudní řízení bylo zahájeno na návrh, kterým byl opravný prostředek stěžovatelky
proti rozhodnutí správního orgánu, jímž byl přiznán od 8. 6. 1997 částečný invalidní důchod,
což stěžovatelka v obsahu opravného prostředku také uvedla. Vzhledem k tomu,
že předmětem řízení bylo rozhodnutí o dávce důchodového zabezpečení, a sice o částečný
invalidní důchod, krajský soud neshledal nesprávnosti, které jsou vytýkány stěžovatelkou
a vztahují se k opravě záhlaví citovaných rozhodnutí, za důvodné pro postup podle §54
odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a proto předmětný
návrh stěžovatelky byl zamítnut.
V souladu s poučením krajského soudu o možnosti podat proti uvedenému usnesení
kasační stížnost, stěžovatelka tuto kasační stížnost podala dne 5. 10. 2005. Stěžovatelka
se domnívá, že krajský soud pochybil, když její návrh na opravy záhlaví rozsudku a usnesení
Krajského soudu v Brně zamítl. Poukázala na to, že ve věci rozhodoval Nejvyšší soud České
republiky dne 6. 9. 2000 ve věci sp. zn. 5 Nd 300/2000, kde petit zní „o plný invalidní
důchod“. Rovněž poukázala na znění petitu v dalších rozhodnutích, a sice Krajského soudu
v Brně ve věci sp. zn. 22 Ca 300/97 a Vrchního soudu v Olomouci ve věci
sp. zn. Nao 213/2001, v nichž petit vždy zní „o plný invalidní důchod“. Vychází proto z toho,
že došlo k „psací“ chybě v záhlaví rozhodnutí, kde je chybně uvedeno „částečný invalidní
důchod“, ovšem řízení se týkalo „plného invalidního důchodu“. Navrhuje proto, aby jejímu
návrhu na vydání opravného usnesení bylo vyhověno.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2005, č. j. 22 Ca 300/97 - 189, byl
stěžovatelce k ochraně jejích zájmů ustanoven soudem zástupce z řad advokátů pro řízení
o kasační stížnosti Mgr. Ondřej Adametz. Ustanovený advokát k výzvě soudu doplnil kasační
stížnost následovně: „Důvodem kasační stížnosti je ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
když má stěžovatelka za to, že je napadené usnesení Krajského soudu v Brně postiženo
podstatnou vadou spočívající v tom, že Krajský soud v Brně v souladu s návrhem
stěžovatelky nevydal opravné usnesení dle §54 odst. 4 s. ř. s. Dle stěžovatelky má tato
podstatná vada za následek, že je rozhodnutí ve věci samé, tedy rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 15. 10. 1999, č. j. 22 Ca 300/97 - 18, v rozporu se zákonem.“.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti
směřující proti usnesení, kterým bylo rozhodováno o návrhu na opravu označení
projednávané věci v záhlaví rozhodnutí soudu. Kasační stížnost je nepřípustná ve věcech
volebních (§104 odst. 1 s. ř. s.), rovněž je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen
proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí (§104 odst. 2 s. ř. s.).
Kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, a) jímž soud rozhodl znovu poté,
kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li
jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu, b) jímž se pouze upravuje vedení řízení, nebo c) které je
podle své povahy dočasné (§104 odst. 3 s. ř. s.). Konečně pak kasační stížnost není přípustná,
opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není v daném případě
nepřípustná, protože uvedenou věc nelze podřadit pod některý z důvodů nepřípustnosti
kasační stížnosti podle §104 s. ř. s.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 22 Ca 300/97 vyplývá, že rozhodnutím
České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 8. 1997 byl stěžovatelce přiznán
od 8. 6. 1997 částečný invalidní důchod ve výši 2986 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí
podala stěžovatelka opravný prostředek, v němž pouze namítala, že Česká správa sociálního
zabezpečení neměla k dispozici všechny výdělky v tzv. osobním listu důchodového pojištění
za roky 1987 - 1988. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že správní orgán je
při novém projednání vázán právním názorem soudu v tom smyslu, že do vyměřovacího
základu stěžovatelky za kalendářní rok 1991 zahrne i příjmy, které byly krajským soudem
uvedeny. V navazujícím usnesení ze dne 29. 11. 2002, č. j. 22 Ca 300/97 - 137, potom krajský
soud rozhodoval pouze o náhradě nákladů řízení stěžovatelce.
Z uvedeného tedy vyplývá, že předmětem řízení byl částečný invalidní důchod
stěžovatelky, Krajský soud v Brně proto správně v záhlaví svých rozhodnutí ze dne
15. 10. 1999, č. j. 22 Ca 300/97 - 18, a ze dne 29. 11. 2002, č. j. 22 Ca 300/97 - 137,
při označení projednávané věci uvedl „o částečném invalidním důchodu“. Krajský soud
v Brně proto správně shledal návrh stěžovatelky na opravu záhlaví dvou rozhodnutí
Krajského soudu v Brně nedůvodným, a správně proto návrh stěžovatelky zamítl. Kasační
stížnost proto nebyla shledána důvodnou a Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu
nákladů řízení nenáleží; Česká správa sociálního zabezpečení byť byla ve věci úspěšná, právo
na náhradu nákladů nemá, neboť tak výslovně stanoví §60 odst. 2 s. ř. s.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2005, č. j. 22 Ca 300/97 - 189, byl
stěžovatelce k ochraně jejích zájmů ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační
stížnosti Mgr. Ondřej Adametz. Uvedený advokát podal dne 28. 3. 2006 vyúčtování
za poskytnuté úkony právních služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V tomto vyúčtování
požadoval odměnu za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu právního zastoupení,
studium spisu a doplnění kasační stížnosti v celkové částce 3225 Kč. Podle §11 odst. 1
advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna za každý z úkonů právní služby v uvedeném
ustanovení uvedených. Mezi těmito úkony není uvedeno převzetí a příprava právního
zastoupení (pokud není tento úkon spojen s první poradou s klientem, což ustanovený advokát
netvrdí) a studium spisu; za tyto účtované úkony nelze proto mimosmluvní odměnu přiznat.
Ustanovenému advokátovi by tak náležela odměna za písemné podání soudu ve věci samé
podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, protože však toto podání, které bylo výše
citováno, je nic neříkající a z části i nesrozumitelné, nebylo uznáno za takový úkon,
za který by bylo možno odměnu přiznat. Z těchto důvodů ustanovenému zástupci stěžovatelky
nebyla odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu