ECLI:CZ:NSS:2006:6.AS.5.2005
sp. zn. 6 As 5/2005 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: Ing. J. V., zastoupen Mgr. Ing. Markem Němcem, advokátem, se sídlem Nádražní
106, Sedlčany, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské
náměstí 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 22. 7. 2004, č. j. 8 Ca 190/2003 - 28,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2004, č. j. 8 Ca 190/2003 - 28,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný správní orgán (Magistrát hlavního města Prahy) - dále jen „stěžovatel“
napadá kasační stížností shora označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla
z důvodu předčasnosti odmítnuta žaloba, kterou žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 6. 2003, č. j. MHMP - 110810/2002/VYS/Kš/Cs; věcně se jednalo o rozhodnutí
ve věci žádosti o vydání stavebního povolení na stavební úpravy spojené se změnou užívání
části stavby. Městský soud žalobu odmítl, neboť ze správního spisu podle jeho názoru
vyplynulo, že ačkoliv byl žalobce ve správním řízení zastoupen na základě plné moci
advokátem, napadené rozhodnutí žalovaného bylo doručeno nikoliv tomuto zástupci žalobce,
nýbrž žalobci samotnému. Stalo se tak v rozporu s §25 odst. 3 správního řádu, proto nejde
o řádné doručení a účinky oznámení rozhodnutí podle §51 odst. 1 správního řádu a s tím
spojené procesní důsledky nenastaly. Jestliže nebylo žalobou napadené rozhodnutí žalobci
oznámeno, lhůta k podání žaloby dosud běžet nezačala a její podání je tak předčasné; městský
soud proto za použití §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), žalobu odmítl. Současně uvedl, že je na žalovaném správním orgánu, tedy
stěžovateli, aby tento nedostatek ohledně oznámení žalobou napadeného rozhodnutí zhojil
a předmětné rozhodnutí zástupci žalobce doručil. Jedině pak se žalobce bude moci obrátit
se žalobou na soud.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Především stěžovatel tvrdí, že závěr soudu
o tom, že rozhodnutí nebylo doručeno právnímu zástupci žalobce je v rozporu se správním
spisem; z rozdělovníku napadeného rozhodnutí vyplývá, že rozhodnutí bylo rovněž zasláno
na adresu advokátní kanceláře advokáta žalobce. Sám žalobce v žalobě výslovně uvedl,
že rozhodnutí bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 12. 6. 2003. Stěžovatel dále
zpochybňuje charakter plné moci, kterou žalobce udělil dne 19. 4. 2002 pro správní řízení
JUDr. V. S. a předestírá názor, že pokud plná moc neobsahovala výslovné zmocnění pro
doručování písemností, pak stěžovatel mohl doručovat přímo žalobci. Žalobce ani jeho právní
zástupce takový způsob doručování nijak nezpochybňovali. Stěžovatel se proto domnívá, že
žaloba nebyla podána předčasně a nebyly proto dány podmínky pro odmítnutí žaloby a
městský soud měl o žalobě meritorně jednat. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce vyjádření k podané kasační stížnosti nepodal.
Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost vázán jejím rozsahem a uplatněnými
důvody (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a shledal, že kasační stížnost je částečně důvodná, byť její
odůvodněnost spočívá částečně na jiných aspektech užití procesní normy, než které uváděl
stěžovatel.
Namítaný důvod nezákonnosti napadeného usnesení (§103 odst. 1 písm. e/ s. ř. s.)
spočívá v nesprávné aplikaci ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., umožňující odmítnout
návrh podaný soudu, jestliže je podán předčasně. Smyslem odmítnutí návrhu pro předčasnost
je ochrana účastníků řízení před tím, aby soud nerozhodoval o návrhu, u něhož není splněna
podmínka řízení, přičemž nesplnění této podmínky by se mohlo negativně projevit na kvalitě
rozhodování soudu. Předčasnost naopak nemá být vykládána jako prostředek procesního
formalismu, a to ani ze strany soudů, ani ze strany účastníků řízení. Podání žaloby
ve správním soudnictví je vázáno na oznámení napadeného správního rozhodnutí. Nedostatek
řádného doručení tohoto rozhodnutí spočívající v tom, že rozhodnutí bylo v rozporu s §25
odst. 3 správního řádu doručeno přímo účastníkovi řízení, a nikoli jeho zástupci, by bránilo
rozhodnutí o žalobě. Jestliže žaloba by byla přes tuto vadu doručení správního rozhodnutí
podána, jednalo by se o nedostatek žaloby (nedostatek podmínky řízení) odstranitelný.
Samotná skutečnost vadného doručení není bez dalšího důvodem k odmítnutí žaloby
pro předčasnost. Pokud by soud, u něhož byla taková žaloba podána, ze správního spisu
zjistil, že rozhodnutí nebylo zástupci žalobce doručeno, uloží usnesením žalovanému doplnit
spis o doklad o doručení rozhodnutí tomuto zástupci účastníka řízení. Od okamžiku
takovéhoto řádného doručení potom plyne lhůta k případnému rozšíření žaloby na dosud
nenapadené výroky rozhodnutí nebo k rozšíření o další žalobní body (§71 odst. 2 věta třetí
s. ř. s.). Není přitom podstatné, zda žalobu podal přímo žalobce nebo jeho zástupce, který jej
zastupoval ve správním řízení (a který se například o napadeném rozhodnutí dozvěděl jinak
než na základě řádného doručení). Tyto závěry přijal rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu ve svém rozsudku ze dne 12. 10. 2004, pod č. j. 2 Afs 27/2004 - 80, jenž byl
publikován pod č. 450/2005 Sb. NSS.
V projednávané věci ze správního spisu plyne, že v rozdělovníku napadeného
správního aktu je právní zástupce žalobce uveden pod rubrikou „na vědomí“,
přičemž ve správním spise se nenachází doklad o doručení; žalobce v žalobě tvrdí, že jeho
právnímu zástupci bylo doručeno 12. 6. 2003, žalobu podal sám žalobce, přičemž podle
doručenky ve správním spise jemu bylo rozhodnutí stěžovatele doručeno 11. 6. 2003, žaloba
byla podána k poštovní přepravě 11. 8. 2003. Právní názor stěžovatele, že plná moc
z 19. 4. 2002 založená ve správním spise umožňovala doručovat rozhodnutí stěžovatele pouze
žalobci, není správný. Podle §25 odst. 3 správního řádu se písemnost doručuje pouze
zástupci, má-li účastník zástupce pro celé řízení. Takovým řízením je třeba rozumět řízení
od prokázání zastoupení podle §17 odst. 3 správního řádu správnímu orgánu do jeho
ukončení. Pojem „pro celé řízení“ totiž není vymezením rozsahu řízení, ale rozsahu
zastoupení, přičemž opakem zastoupení pro celé řízení je zastoupení pro některý jednotlivý
úkon či více vymezených úkonů. Plná moc ze dne 19. 4. 2002 založená ve správním spise je
svým obsahem plnou mocí pro celé řízení, rozhodnutí o odvolání tedy mělo být doručeno
žalobcovu zástupci. Poněvadž ve správním spise se nenachází doklad o doručení žalobcovu
právnímu zástupci a žalobce sám své tvrzení o doručení advokátu nijak nedoložil, je nutné
doplnit spis (řízení) o takovýto doklad; poněvadž tato vada představovala odstranitelný
nedostatek žaloby, nebylo namístě žalobu odmítat pro předčasnost, nýbrž postupovat tak,
jak bylo vyloženo výše a jak se ustálila názorová hladina v rozhodovací praxi Nejvyššího
správního soudu v důsledku rozhodnutí jeho rozšířeného senátu výše citovaného.
Pokud tedy městský soud odmítl žalobu pro předčasnost, aplikoval ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. způsobem, s nímž se Nejvyšší správní soud nemůže ztotožnit;
proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Výše
vysloveným právním názorem je Městský soud v Praze vázán, v dalším řízení rozhodne
i o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu