ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.115.2005
sp. zn. 6 Azs 115/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: A. T., zastoupen JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Praha 1,
Hybernská 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
13. 12. 2004, č. j. 48 Az 206/2004 - 18,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 48 Az 206/2004 - 18 ze dne 13. 12. 2004
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Ireně Slavíkové, se určuj e
odměna za zastupování ve výši 2558,50 Kč. Odměna bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá včas podanou kasační stížností usnesení
Krajského soudu v Praze č. j. 48 Az 206/2004 - 18 ze dne 13. 12. 2004, kterým byla
podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 1109/VL - 10 - P22 - 2004 ze dne 3. 8. 2004. Tímto rozhodnutím žalovaného
nebyl stěžovateli udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), přitom bylo zároveň rozhodnuto,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
V kasační stížnosti, k výzvě soudu řádně doplněné, uplatňuje stěžovatel kasační důvod
podávaný z §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a namítá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Nesouhlasí se závěry Krajského soudu v Praze, podle něhož stěžovatelovo podání postrádalo
základní náležitosti žaloby, což bylo neodstranitelným nedostatkem podání, a uvádí,
že je občanem Ukrajiny, nezná české právo, a tedy měl být podle §37 odst. 5 s. ř. s. vyzván
k odstranění vad podání, což se nestalo. Kromě toho stěžovatel poukazuje na skutečnost,
že na druhé straně své žaloby se k napadenému rozhodnutí žalovaného skutkově vyjadřuje,
avšak krajský soud se tímto jeho vyjádřením nezabýval. Vzhledem k těmto skutečnostem
stěžovatel navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadené usnesení krajského soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel rovněž navrhl, aby byl jím
podané kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podání stěžovatele doručené
krajskému soudu dne 8. 9. 2004 bylo podáním formulářového typu, při soudním přezkumu
rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu hojně používaného. Z označení podání vyplývá,
že jde o žalobu, je specifikována věc, v níž je žaloba podávána, je uvedeno rozhodnutí,
proti kterému směřuje a je specifikován žalovaný. V části III. žaloby je uvedeno, že stěžovatel
napadá výrok rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu, tato část končí větou „Žalobní body
tvrzené žalobcem jsou následující:“. Na tuto část navazuje azbukou psaný text. Po podání této
žaloby byl vyžádán od žalovaného správní spis, účastníci byli poučeni o možnosti rozhodnout
věc bez jednání a o složení senátu a následovalo usnesení o odmítnutí žaloby. To se opírá
o argumentaci v tom směru, že žaloba neobsahuje žádné žalobní body, že stěžovatel (usnesení
na str. 2, č. l. 19, nesprávně uvádí, že jde o „žalobkyni“, tedy ženu) neuvedl, v čem konkrétně
spočívá nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného, a v důsledku dispoziční zásady
za takového stavu nebylo povinností soudu stěžovatele vyzývat k doplnění žaloby. Usnesení
krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 31. 12. 2004 (zásilka určená do vlastních
rukou byla uložena na poště dne 21. 12. 2004), kasační stížnost byla podána dne 10. 1. 2005.
Kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je přípustná,
neboť stěžovatel uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu kasační stížnosti
a z důvodu uplatněného v kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru,
že tato kasační stížnost je důvodná.
Krajský soud podání stěžovatele, kterým napadl rozhodnutí žalovaného, odmítl
s poukazem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který spatřoval v tom, že podání
stěžovatele neobsahovalo náležitosti stanovené v §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy žalobní
body. Svůj závěr o neodstranitelnosti vad podání opřel přitom krajský soud o §71 odst. 2
s. ř. s. Podle věty třetí tohoto ustanovení je možné rozšířit žalobu na dosud nenapadené
výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby.
Nejvyšší správní soud nejprve přisvědčuje krajskému soudu v závěru, že neexistuje
zákonná povinnost soudu v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat
žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná
povinnost soudu by odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu
s nimiž je řízení o žalobě koncipováno, jak vyplývá již z konstantní a publikované judikatury
Nejvyššího správního soudu. V této části tedy stěžovatelova kasační stížnost, vycházející
z tvrzené povinnosti soudu k učinění takové výzvy, důvodnou není. Nemůže tu být přitom
významnou národnost stěžovatele či jeho orientace v právním řádu. Na straně druhé
však Nejvyšší správní soud považuje za nutné dodat, že právě uvedený závěr o neexistenci
vyzývací povinnosti soudu při absenci jakéhokoli žalobního bodu nelze analogicky použít
na situaci, kdy žaloba alespoň nějaký, byť ne zcela zřetelný žalobní bod obsahuje. Ustanovení
§71 odst. 2 věty třetí s. ř. s. totiž stanoví lhůtu pouze pro rozšíření žaloby na dosud
nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní body, a tedy i pro doplnění žalobního
bodu do podání, které dosud žádný žalobní bod neobsahovalo, nikoli však na odstranění
jiných vad žaloby. Vady žaloby jsou v takovém případě odstranitelné postupem podle §37
odst. 5 s. ř. s., jak uvádí stěžovatel, podle něhož předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nejde-li tedy o situaci,
kdy podání neobsahuje žádný žalobní bod, a jde-li naopak o situaci, kdy žalobní bod je
formulován nedostatečně zřetelně, přesně a podrobně, popř. chybí-li v žalobě jiné náležitosti
než žalobní body či vymezení rozsahu napadení správního rozhodnutí, je soud povinen
postupovat podle §37 odst. 5 s. ř. s. a usnesením vyzvat podatele k opravě nebo odstranění
vad podání tak, aby mohlo být věcně projednáno. Pouze v případě, že podání není
ve stanovené lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení není možno pro tento nedostatek
pokračovat, odmítne soud usnesením řízení o takovém podání, přičemž o tomto následku
musí být podatel ve výzvě poučen.
V této právní věci je tedy pro Nejvyšší správní soud klíčovou otázka, zda byl
ve stěžovatelově žalobě ke krajskému soudu obsažen žalobní bod či nikoli, neboť pouze
tehdy, pokud by v něm obsažen nebyl, by se takový nedostatek jeho podání stal po uplynutí
lhůty stanovené v §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. nedostatkem neodstranitelným a bylo
by důvodu k odmítnutí žaloby. Ohledně této otázky však nyní nelze učinit spolehlivý závěr,
a to právě z důvodu, který je podstatou druhé ze stěžovatelových námitek. Je-li totiž v části
III. žaloby uvedeno, že stěžovatel napadá výrok rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu,
končí-li tato část větou „Žalobní body tvrzené žalobcem jsou následující:“ a navazuje-li,
jak stěžovatel v kasační stížnosti výslovně upozorňuje, na tuto část azbukou psaný text,
pak by závěr o odmítnutí stěžovatelovy žaloby mohl obstát toliko za předpokladu,
že by krajský soud dovodil, že ani v tomto textu žádný žalobní bod obsažen není, případně
že se obsahem takového textu nemůže bez dalších stěžovatelových úkonů zabývat
a k takovým úkonům jej vyzvat, to vše z důvodů, jež by z usnesení zřetelně vyplývaly.
Ani jeden z právě uvedených závěrů však napadené usnesení neobsahuje, jakákoli zmínka
o části, v níž nyní stěžovatel spatřuje skutkové důvody tvořící základ jeho žalobních bodů,
napadené usnesení neobsahuje. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že se krajský soud
při odmítnutí žaloby nezabýval celým jejím obsahem; jinak řečeno z napadeného rozhodnutí
nevyplývá, zda se částí žaloby, na níž stěžovatel poukazuje, krajský soud nezabýval záměrně,
anebo zda žalobní bod nebyl obsažen ani v té části, v níž přednes alespoň základu žalobních
bodů nyní stěžovatel namítá. Za této situace nelze mít za prokázané splnění podmínek
pro odmítnutí stěžovatelovy žaloby podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Tuto kasační námitku
tedy Nejvyšší správní soud shledává důvodnou.
Přestože tedy Nejvyšší správní soud nepřisvědčuje stěžovatelově námitce,
že by krajský soud měl stěžovatele vyzývat k doplnění žaloby i tehdy, pokud by v žalobě
skutečně nebyl obsažen žádný žalobní bod, shledává důvodnou námitku, že krajský soud
při vydání napadeného usnesení nevyčerpal celý obsah žaloby. To je důvodem ke zrušení
napadeného usnesení.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené
usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. V něm krajský soud nejprve vyhodnotí celý obsah žaloby včetně té části,
jíž při předchozím projednání pozornost nevěnoval, a na základě tohoto vyhodnocení
rozhodne o dalším průběhu řízení.
Pokud jde o náklady řízení o kasační stížnosti, o těch rozhodne podle §110 odst. 2
s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Praze
č. j. 48 Az 206/2004 - 23 ze dne 10. 1. 2005 ustanovena zástupcem advokátka JUDr. Irena
Slavíková. Té Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za zastupování za uskutečnění dvou
úkonů právní služby, každého z nich ve výši 1000 Kč, spočívajících v první poradě s klientem
včetně převzetí zastoupení a v doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, společně
se dvěma režijními paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, to vše podle §35
odst. 7 s. ř. s. společně s částkou odpovídající výši daně z přidané hodnoty, neboť ustanovená
zástupkyně prokázala, že je jejím plátcem - celkem tedy 2558,50 Kč. Pokud jde o nahlédnutí
do spisu, to Nejvyšší správní soud za úkon, za jehož uskutečnění by odměna náležela, zásadně
nepovažuje, přitom ani v tomto případě neshledal okolností, jež by přiznání takové odměny
odůvodňovaly. K vyplacení odměny stanovil soud přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu