ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.120.2005
sp. zn. 6 Azs 120/2005 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: R. T., zastoupen Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Veletržní
828/59, Praha 7, adresa pro doručování: Jana Zajíce 36, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
3. 5. 2004, č. j. 14 Az 629/2003 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Martě Čihákové, se př i z ná v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1075 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
usnesení.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo podle ustanovení §46 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuto řízení
o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM - 1397/VL - 10 - P08 - 2003 ze dne
21. 11. 2003, kterým bylo rozhodnuto, že účastník řízení nesplňuje důvody udělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona;
a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel především namítá, že Krajský soud v Ústí nad Labem posoudil uvedenou kauzu
v rozporu s platným právním řádem. Dále uvádí, že shledává vážná pochybení všech
dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu,
který podle názoru stěžovatele projednal věc v rozporu se zákonem o azylu.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Současně
požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že má
obavu z nuceného opuštění České republiky a následného odjezdu do Uzbecké republiky,
kde mu podle jeho mínění hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů, a dále porušením
právních předpisů ze strany příslušných orgánů, které rozhodovaly o jeho žádosti a azyl.
Rovněž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížnost byla doplněna k výzvě soudu ve stanovené lhůtě advokátkou, jež byla
stěžovateli ustanovena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2004,
č. j. 14 Az 629/2003 - 41. V podání ze dne 3. 1. 2005 stěžovatel uvádí, že se domnívá,
že splňuje podmínky pro udělení azylu, neboť v řízení o udělení azylu dostatečně doložil
skutečnosti opravňující jeho žádost. Dále uvádí, že v celém řízení byla porušena jeho práva,
protože neměl možnost jednat ve svém jazyce, poskytnutá pomoc prostřednictvím přizvaného
tlumočníka byla nedostačující pro odlišnost stěžovatelova jazyka a bránila mu proto v tom,
aby mohl podrobně rozvést důvody, které ho vedly k odchodu ze země a k žádosti o udělení
azylu. V této souvislosti se stěžovatel zmiňuje o tom, že jako mladý člověk se politicky
angažoval a dostal se do situace, kdy byl opakovaně vyslýchán pro svoje projevy,
které nebyly v souladu s programem současně vedené politiky. Měl zájem na změně poměrů
v rodné zemi, a proto se snažil zapojit do veřejného života. Jeho postoje potom vedly k tomu,
že neměl možnost řádného materiálního zabezpečení, což bylo důvodem pro jeho odchod
ze země. Stěžovatel je přesvědčen, že mu měl být udělen azyl z humanitárních důvodů podle
§14 zákona o azylu a domnívá se, že se krajský soud měl zabývat otázkou, zda stěžovatel
vzhledem k uvedeným skutečnostem splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu.
Domnívá se proto, že je dán důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
V podání ze dne 26. 1. 2005 pak s odkazem na shora uvedené doplnění kasační stížnosti
znovu ještě konkretizuje tyto důvody s tím, že byl nucen odejít ze země původu, protože mu
bylo zabráněno pokračovat ve studiu, když byl bezdůvodně ze školy vyloučen a neměl
možnost obrany. V souvislosti s tím následovalo komplikování života matce stěžovatele,
která ztratila zaměstnání, bylo jí vyhrožováno a poté jí byl zabrán byt. To vše bylo důvodem
k odchodu, jako jedinému řešení neúnosné situace. Dále uvádí, že v České republice začal
studovat, navštěvuje jazykovou školu h. m. P. v P. 1, Š. u., mají s matkou pronajatý byt a
vytvořili si veškeré podmínky k dalšímu životu. Stěžovatel má jediný zájem na tom, aby mohl
dostudovat a získat vzděláním potřebnou kvalifikaci pro svůj další život. V závěru stěžovatel
opakovaně uvádí, že se domnívá, že v jeho případě jsou dány důvody pro udělení azylu ve
smyslu §12 písm. b) a §14 zákona o azylu.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané kasační stížnosti uvádí, že jak jeho
rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu, byla vydána v souladu s právními předpisy. K námitkám
týkajícím se neudělení azylu podle §14 zákona o azylu pak správní orgán odkazuje
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, jmenovitě pak na rozsudek tohoto soudu
sp. zn. 2 Azs 65/2003, podle něhož správní orgán rozhoduje o humanitárním azylu v rámci
správního uvážení, a dále pak na rozsudek sp. zn. 3 Azs 12/2003, podle kterého na udělení
azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu nemá žadatel subjektivní právo.
K námitkám právní zástupkyně týkajícím se nemožnosti stěžovatele jednat v jeho mateřském
jazyce, pak správní orgán odkazuje na správním spis, v němž je založeno prohlášení o jazyce
stěžovatele, v němž je výslovně uvedeno, že si žadatel výslovně přeje, aby řízení bylo vedeno
v jazyce ruském. Proto byl i následně veden pohovor v tomto jazyce za přítomnosti
tlumočníka z jazyka ruského. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní
podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení, a dále na vydané
rozhodnutí. Navrhuje proto vzhledem k výše uvedenému odmítnutí kasační stížnosti pro její
nedůvodnost a rovněž neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Podle §103 odst. 1 písm. a) - e) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost, c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly
podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen,
popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce,
d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení
řízení.
Napadeným rozhodnutím krajský soud řízení odmítl pro neodstranění vad žaloby.
Pokud stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasil, musel v kasační stížnosti namítat, že jeho
žaloba měla potřebné náležitosti a že výzva soudu k odstranění vad podání neměla své
opodstatnění; stěžovatel měl tedy namítat nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Takto však stěžovatel nepostupoval a v kasační
stížnosti výslovně uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., jež v doplnění
kasační stížnosti k výzvě soudu specifikoval a uvedl, že uplatňuje důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Jestliže stěžovatel napadá vadu správního řízení, která vůbec nebyla předmětem
soudního rozhodování, uvádí jiné důvody, než které pro tento případ připouští §103 odst. 1
s. ř. s., a zatěžuje tak kasační stížnost vadou, která způsobuje, že taková kasační stížnost je
podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Kasační stížnost není ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. přípustná a Nejvyšší správní soud
ji proto jako nepřípustnou odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.).
Za těchto okolností pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku.
Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastupován ustanovenou advokátkou, jíž
byla přiznána odměna, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozhodnutí. Nejvyššímu
správnímu soudu byla dne 22. 2. 2006 doručena plná moc ze dne 27. 1. 2006,
kterou stěžovatel udělil k zastupování v řízení o kasační stížnosti před tímto soudem
zvolenému advokátu Mgr. Andreji Perepečenovi, jež je uveden ve smyslu platné právní
úpravy v záhlaví tohoto rozhodnutí jako zástupce stěžovatele.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.),
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2004,
č. j. 14 Az 629/2003 - 41, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přiznal advokátce JUDr. Martě Čihákové odměnu ve výši 1075 Kč
(jeden úkon právní služby po 1000 Kč spočívající v písemném podání soudu ve věci doplnění
kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a jeden
režijní paušál po 75 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu