ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.144.2005
sp. zn. 6 Azs 144/2005 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalob k yně: N. S., zastoupena JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem, Žižkova 4, Cheb, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az
168/2004 - 22 ze dne 13. 1. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 1. 9. 2004, č. j. OAM -
2666/VL - 20 - 03 - 2004, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
azylu“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního řízení bylo
objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu je snaha žadatelky vyhnout se pronásledování
ze strany neznámých mužů a dále legalizace pobytu na území České republiky.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadla
rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu výroku o zamítnutí její žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Žalobkyně namítla,
že správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav věci a porušil tak ustanovení §3 odst. 3
a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen
„správní řád“), a dále namítla porušení ustanovení §12 zákona o azylu. Po stránce skutkové
žalobkyně odkázala na obsah správního spisu. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 1. 2005,
č. j. 59 Az 168/2004 - 22, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jenž žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení
azylu jsou obavy z pronásledování ze strany neznámých mužů a dále snaha legalizovat pobyt
na území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 28. 1. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovatelce byl rozsudek krajského soudu
doručen dne 27. 1. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 28. 1. 2005
a doručena Krajskému soudu v Ostravě dne 31. 1. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je
kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Tvrdí,
že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, a sice
zda je možno na případ žalobkyně vztáhnout ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Stěžovatelka má za to, že krajský soud poněkud podcenil otázku jejího pronásledování
na Ukrajině, které spočívá v tom, že byla napadána neznámými osobami pro údajné dluhy
jejího přítele a že se cítí být ohrožena na zdraví i životě v případě návratu do vlasti. Je
přesvědčena, že na základě skutečností, které uvedla, je dán důvod k udělení azylu
podle ustanovení §12 písm. b) a §14 zákona. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka
navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnost plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení,
a na vydané rozhodnutí. Kasační stížnost žalovaný považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně
uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení
právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován
nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je
nesprávně vyložen.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského
soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu,
a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze
zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit,
anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím
řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti svědčící
o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, takže žalovaný správně její žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. S námitkami stěžovatelky se krajský soud náležitým
a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné obavy z pronásledování ze strany neznámých mužů,
není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné
problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou,
národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými
názory, a nejsou proto důvodem pro udělení azylu. Stejně tak snaha legalizovat pobyt
na území České republiky není relevantním důvodem pro řízení o udělení azylu.
Neobstojí tedy ani námitka, že se krajský soud nezabýval otázkou pronásledování,
které stěžovatelka spatřuje v napadání neznámými osobami pro údajné dluhy jejího přítele,
že se cítí být ohrožena na zdraví i životě v případě návratu do vlasti a že je proto dán důvod
k udělení azylu podle ustanovení §12 písm. b) a §14 zákona o azylu. Rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu §28 tohoto zákona. Za takové lze
považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu
pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 téhož zákona po věcném
posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl. Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní
soud v postupu žalovaného v daném případě žádné pochybení a ani krajskému soudu nelze
vytýkat, že se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu řádně ve svém rozsudku
nezabýval, neboť v případě zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné by bylo
rozhodování podle citovaných ustanovení zákona o azylu nadbytečné.
Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu