ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.145.2006
sp. zn. 6 Azs 145/2006 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jaroslava
Hubáčka a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: V. H ., zastoupen
JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem, Smetanovo nám. 7, Ostrava – Moravská Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 992/VL - 10 - 11 - 2005 ze dne 7. 6. 2005,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 61 Az
77/2005 – 39 ze dne 26. 1. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Alexandru Belicovi,
se př i z ná v á na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů částka ve výši
1075 Kč; bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž byla zamítnuta jeho žádost o azyl podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), byla podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., neboť tvrdí, že krajský soud v napadeném rozsudku nesprávně
posoudil právní otázky na základě provedených důkazů. Konkrétně stěžovatel uvedl,
že přestože požádal o udělení azylu v České republice až v době, kdy mu bylo uloženo
správní vyhoštění, soud nevzal v potaz další skutečnosti, které stěžovatel v žádosti o udělení
azylu a v průběhu správního řízení uvedl. Proto se stěžovatel domnívá, že nebyl dán důvod
k aplikaci ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, a bylo tak porušeno ustanovení
§12 a §14 zákona o azylu. Co do namítaných důvodů je tedy kasační stížnost přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen
vadou řízení spočívající v nesprávném právním posouzení věci a v tom, že správní orgán
při svém rozhodnutí vyšel z neúplně zjištěného skutkového stavu a krajský soud na tuto
skutečnost nereagoval. K této argumentaci stěžovatele může Nejvyšší správní soud
pouze podotknout, že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém
řízení ve skutkově obdobných případech, jako je jeho, se zabýval obšírně již ve své předchozí
judikatuře a je možné odkázat i na judikaturu jiných soudů, s níž se ztotožňuje. Za všechny
je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (www.nssoud.cz). Nadto Nejvyšší správní soud poukazuje na to,
že žalovaný v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí
žádosti pro zjevnou nedůvodnost, neměl a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci
azylově relevantních důvodů ve smyslu ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu
budiž jmenována rovněž již ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90
(www.nssoud.cz). Stěžovatel sám přitom nijak skutková zjištění vedoucí k aplikaci
ustanovení §16 zákona o azylu v jeho případě nijak nezpochybňuje. Ustálená a vnitřně
jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď
na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku
neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích.
Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal
ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě
č. j. 61 Az 77/2005 - 56 ze dne 28. 3. 2006 ustanoven zástupcem advokát JUDr. Alexander
Belica. Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši
1075 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v písemném podání soudu ve věci samé
podle ustanovení §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění
k datu provedení úkonu, společně s režijním paušálem podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Pro zaplacení této částky soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu