ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.166.2005
sp. zn. 6 Azs 166/2005 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: A. I ., zastoupen JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 43,
Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 14 Az 401/2003 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Martě Čihákové, se při zn ává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1075 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 9. 9. 2003, č. j. OAM -
3023/VL - 10 -C04 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a
§14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Polici ČR, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. V odůvodnění svého
rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, která by správní
orgán vedla k závěru, že byl ve vlasti pronásledován nebo má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodů taxativně stanovených zákonem o azylu.
Zdůraznil, že žalobcovy potíže s neznámými osobami, které jej pod pohrůžkou
fyzického násilí chtěly přinutit ke změně svědecké výpovědi, nelze těmto důvodům podřadit.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl
rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu. O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí
nad Labem rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 14 Az 401/2003 - 48, tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že z obsahu spisu vyplývá, že jediným
důvodem žádosti o azyl byly potíže žalobce se soukromými osobami (mafií) v domovském
státě, kdy mu bylo vyhrožováno jako svědkovi krádeže majetku v březnu 2003 v konzervárně,
kde pracoval jako strážný. Žalobce se nedomáhal ochrany od orgánů domovského státu
a jednání soukromých osob nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž namítl, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci
před vydáním rozhodnutí, čímž porušil povinnost mu danou §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a v důsledku toho i nesprávně posoudil jeho žádost
o azyl. Dále uvedl, že důkazy, které si správní orgán opatřil před vydáním rozhodnutí, nebyly
úplné, došlo tak opětovně k porušení ustanovení §32 odst. 1 a §34 odst. 1 uvedeného zákona
a správní orgán tak nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které
pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět. Rozhodnutí správního orgánu pak podle žalobce
nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. chybí zde logická vazba mezi rozhodnutím a podklady
pro ně, a správní orgán rovněž nedostatečně objasnil důvody, které ho vedly k vydání
rozhodnutí, a tím porušil povinnost, kterou mu ukládá §47 odst. 3 správního řádu. Žalobce
pak znovu zopakoval, že svoji zemi původu opustil z důvodu opodstatněné obavy o svůj
život. Na Ukrajině totiž pracoval jako strážný v konzervárně, kde došlo ke krádeži majetku
a jemu jako svědkovi krádeže bylo vyhrožováno mafií, že v případě nepropuštění zadržených
zlodějů, které předal policii, bude fyzicky zlikvidován. Z obavy o svůj život vycestoval
do České republiky.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 401/2003 - 62 ze dne
14. 1. 2005 byla zástupkyní stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka
JUDr. Marta Čiháková. Ustanovená advokátka doplnila kasační stížnost podáním ze dne
24. 1. 2005, v němž znovu poukázala na to, že v souvislosti se zadržením zlodějů
v konzervárně bylo stěžovateli vyhrožováno likvidací, byli ohrožováni jeho příbuzní,
proto byl nucen ze země odejít i s odkazem na jejich bezpečnost. Ohrožování a výhrůžky byly
zcela konkrétní povahy a vzbuzovaly u stěžovatele obavu z jejich splnění. Rovněž bylo
v kasační stížnosti poukázáno na vady procesního řízení, spočívající v nedostatečném
zajištění možnosti obrany stěžovatele s přibráním tlumočníka v jeho rodné řeči a paušálním
zajištěním osoby tlumočníka rusky mluvícího. Stěžovatel proto neměl možnost podrobným
způsobem rozvést důvody, které jej vedly k jeho rozhodnutí podrobně popsat situaci,
v níž se nacházel. Pochybení krajského soudu spatřuje i v tom, že si neověřil žádným
způsobem jeho tvrzení, pouze je paušálně odmítl. Domnívá se, že jsou dány i důvody azylu
podle §14 zákona o azylu, tedy důvody humanitárního azylu. Odmítá to, že svoje důvody
předestřel pouze jako obecné, pokud jsou takto chápány, potom je to pouze proto, že neměl
možnost komunikace za pomoci tlumočníka z ukrajinštiny, a tím byly jeho jazykové možnosti
a následná komunikace značně omezená. Podle stěžovatele je dán důvod uvedený v §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl,
aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, v níž uvedl, že stěžovatel již v žádosti
o udělení azylu uvedl, že je schopen se dorozumět v ruském jazyce a pohovor s ním byl
na jeho žádost proveden v ruském jazyce za přítomnosti kvalifikované tlumočnice ruského
jazyka, s jejíž osobou projevil stěžovatel souhlas. Stěžovatel s obsahem protokolu o pohovoru
souhlasil a nežádal doplnění ani změny, což svým podpisem potvrdil. Důvody uváděné
stěžovatelem pro udělení azylu (jeho obava z neznámých osob, které mu vyhrožovaly
fyzickým násilím, a legalizace pobytu v České republice, neboť mu bylo uděleno rozhodnutí
o správním vyhoštění) nelze podřadit pod zákonné důvody pro udělení azylu. Právní úpravu
pobytu cizinců na území České republiky obsahuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky, jehož institutu měl stěžovatel možnost využít. Žalovaný
proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, stěžovatel je zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatňuje
ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil stížní důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Z obsahu
kasační stížnosti však lze dovodit, že byl uplatněn i důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. .s.
tj. vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Pokud jde o námitky vad řízení před žalovaným, které stěžovatel uplatnil z kasačního
důvodu podávaného podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pak i tyto námitky by mohly být
v řízení o kasační stížnosti úspěšně namítány pouze tehdy, pokud by se jednalo o vady
správního řízení, které již byly řádně uplatněny v řízení před krajským soudem, mohl-li tak
stěžovatel učinit; stěžovatel tak vady řízení před žalovaným nemůže poprvé namítat
až v řízení o kasační stížnosti (§104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel sice v žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu namítal nedostatečná skutková zjištění ve správním řízení, svoje námitky
v kasační stížnosti však nijak nekonkretizoval, pouze citoval některá ustanovení správního
řádu. Takovéto blíže nekonkretizované námitky nelze považovat za řádně uplatněný důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., takže Nejvyšší správní soud musel vyjít
z toho, že v této části není kasační stížnost přípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Rovněž námitku stěžovatele, že ve správním řízení nebyl pohovor s ním proveden
prostřednictvím tlumočníka v jeho rodném jazyce (tj. ukrajinštině), neshledal Nejvyšší
správní soud důvodnou, neboť z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatel souhlasil s tím,
aby pohovor byl proveden prostřednictvím tlumočníka z jazyka ruského. Ostatně kasační
stížnost bylo nutno i v této části považovat za nepřípustnou, neboť se opírá o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.).
V případě potíží stěžovatele se soukromými osobami, které mu vyhrožovaly
jako svědkovi krádeže majetku v konzervárně, kde pracoval jako strážný, již krajský soud
správně poukázal na to, že jednání soukromých osob nelze považovat za pronásledování
ve smyslu zákona o azylu. Nejde o pronásledování za uplatňování politických práv a svobod
(§12 písm. a/ zákona o azylu) a rovněž se nejedná o případ ustanovení §12 písm. b/ zákona
o azylu, podle něhož se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec
má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má.
V případě udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, ten lze udělit
pouze v případě hodného zvláštního zřetele, přičemž zákon nestanoví podmínky pro jeho
udělení. Proto na něj není právní nárok a zůstává tak pouze na režimu správního uvážení
posoudit důvody žadatele o azyl. Jak vyplynulo ze správního spisu, žalovaný zkoumal,
zda v případě stěžovatele nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu, a dospěl
k závěru, že tomu tak není. Udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního orgánu
a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Správní orgán řádně
zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho zemi, a pokud sám z toho
nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci,
zejména když stěžovatel ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele
pro udělení humanitárního azylu sám neuváděl. Ostatně námitku, že mu měl být udělen
humanitární azyl, stěžovatel neuvedl ve své žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,
proto i v této části je kasační stížnost nepřípustná ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl o vlastní kasační stížnosti,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla usnesením krajského soudu pro řízení o kasační stížnosti ustanovena
zástupkyní advokátka JUDr. Marta Čiháková. Ustanovená advokátka k výzvě soudu
svoje náklady spojené se zastoupením stěžovatele nevyčíslila, Nejvyšší správní soud ji proto
podle obsahu spisu přiznal odměnu za jeden úkon spočívající v písemném podání soudu
podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, s připočtením
jednoho režijního paušálu v částce 75 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu