ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.18.2005
sp. zn. 6 Azs 18/2005 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: N. T. V., zastoupena JUDr. Františkem Sajfertem, advokátem, se sídlem
Paříkovo nám. 482, Libochovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2004, č. j. 36 Az 848/2003 - 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2004, č. j. 36 Az 848/2003 - 25,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 10. 2003, č. j. OAM - 845/LE - J01 - PA03 - 2003,
nebyl žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a nebyla na ni vztažena překážka
vycestování podle §91 téhož zákona. V průběhu správního řízení bylo zjištěno,
že stěžovatelka požádala v České republice o azyl, protože měla ve Vietnamu ekonomické
potíže v důsledku toho, že její otec byl přívržencem amerického režimu. Žalovaný
po posouzení jejích výpovědí a informací o zemi původu dospěl k závěru, že podmínky výše
uvedených ustanovení zákona o azylu splněny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému
soudu v Brně, v níž namítala porušení jednotlivých ustanovení zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (dále jen „správní řád“), určující povinnosti žalovaného v průběhu
správního řízení a dále porušení §12 a §14 zákona o azylu. V dalším pouze odkázala
na obsah správního spisu. Rozsudkem Krajského soudu v Brně blíže označeným v záhlaví
byla stěžovatelčina žaloba zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění,
z nichž vycházelo rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném
rozhodnutí jsou v souladu se zákonem. Konstatoval, že v postupu žalovaného neshledal vady,
které by spočívaly v tom, že by nebyly dostatečně shromážděny podklady pro rozhodnutí
nebo, že by při jejich získávání byl porušen zákon.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou se domáhá jeho
zrušení a zároveň žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V jejím odůvodnění
uplatňuje kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. d) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně uvádí, že krajský soud v odůvodnění rozsudku
konstatuje, že ve věci nenařizoval jednání, neboť s tím oba účastníci souhlasili. Stěžovatelka
však takový souhlas nedala a ani si není vědoma, že by na takovou skutečnost byla ze strany
soudu dotazována. Z uvedeného důvodu se stěžovatelka domnívá, že strany krajského soudu
nebyla dodržena povinnost podle §51 odst. 1 s. ř. s., což jí ve svém důsledku znemožnilo
účast na jednání soudu a vlastní doplnění a upřesnění skutečností namítaných v podané
žalobě. Ve vztahu k důvodům uplatňovaným podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pak
stěžovatelka konstatuje, že se žalovaný i soud nezabýval podstatou její žádosti, neboť tato
byla špatně interpretována v důsledku nepřesného tlumočení. Není správné tvrzení
žalovaného, že její žádost je motivována ekonomickými důvody, protože k odchodu z vlasti ji
vedl strach z pronásledování. V důsledku jednání jejího otce jí nebylo umožněno studovat
na školách, pracovat ve státních podnicích a být rovnocenným občanem Vietnamu.
Žalovaný popírá oprávněnost kasační stížnosti a konstatuje, že jak jeho rozhodnutí, tak
rozsudek krajského soudu byl vydán v souladu s právními předpisy. V dalším odkazuje
na obsah správního spisu a uzavírá, že institut mezinárodní ochrany formou azylu nelze
zneužívat k legalizaci pobytu cizince, jak se o to stěžovatelka dle jeho názoru pokusila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastnicí řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka namítá kasační
důvody podle §103 odst. 1 písm. d) a b) s. ř. s., kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tedy tvrzenou nepřezkoumatelností rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a je nucen takové pochybení
krajského soudu konstatovat.
Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že krajský soud požádal o vyjádření, zda souhlasí
s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, toliko žalovaného, nikoli však stěžovatelku. Té byl
soudem zaslán pouze přípis o složení senátu s poučením o možnosti uplatnit námitku
podjatosti soudců a na vědomí též vyjádření žalovaného k žalobě. Účastníku ovšem nelze
upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit
se k věci (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Rozhodl-li soud o věci bez nařízení
jednání, aniž žalobkyni řádně doručil výzvu k vyslovení souhlasu s takovým postupem (§51
s. ř. s.), došlo v řízení k vadě, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
a je proto důvodem pro jeho zrušení (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.) (k tomu srov. rozsudek
publikovaný pod č. 482/2005 Sb. NSS).
Vzhledem k výše uvedenému se již Nejvyšší správní soud podrobně nezabýval
námitkou uplatněnou podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Zároveň ale podotýká, že provedené
dokazování, jak jej provedl žalovaný, a to zejména ve vztahu k informacím o zemi
stěžovatelčina původu a jí uváděným skutečnostem, vyvolává přinejmenším pochybnosti
o jeho úplnosti a zákonnosti.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v projednávané věci byl naplněn stížní bod obsažený
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Krajský soud v Brně proto v dalším řízení výše uvedené
pochybení napraví, přičemž je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110
odst. 3 s. ř. s.).
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s §110 odst. 2
s. ř. s., podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu
věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém řízení i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu