ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.188.2005
sp. zn. 6 Azs 188/2005 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalobce: A. H ., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Žitná 45, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
28. 1. 2005, č. j. 60 Az 138/2004 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 7. 2004, č. j. OAM - 2188/VL - 19 - 19 - 2004,
byla žádost o azyl žalobce (dále jen „stěžovatel“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel ve své vlasti nemohl najít
stálé a dobře placené zaměstnání, proto začal jezdit za prací nejprve do Polska a Ruska
a později do České republiky. Na Ukrajině se zaměstnání ani nepokoušel hledat, protože tam
je špatná ekonomická situace a kriminalita. O azyl stěžovatel požádal, aby si tím legalizoval
pobyt na území České republiky, neboť mu bylo uloženo druhé správní vyhoštění. Žalovaný
tak po zhodnocení stěžovatelových výpovědí dospěl k závěru, že neuvádí žádné skutečnosti,
které by svědčily o tom, že by mohl být ve své vlasti vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě. V ní uvedl, že s rozhodnutím nesouhlasí, a to zejména v souvislosti s posouzením
žádosti jako zjevně nedůvodné. Bez bližší specifikace se domnívá, že žalovaný porušil §3
odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46, §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu (účinného
do 31. 12. 2005), a §12 zákona o azylu. V dalším odkázal na své výpovědi a obsah správního
spisu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku,
byla stěžovatelova žaloba zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění,
z nichž vycházelo rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném
rozhodnutí jsou v souladu se zákonem. Dále konstatoval, že žalovaný postupoval správně,
když stěžovatelovu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, neboť v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že stěžovatelem uváděné důvody
nelze podřadit pod azylové relevantní důvody ve smyslu §12 zákona o azylu. Rozsudek byl
stěžovateli doručen dne 28. 2. 2005 a ten jej napadl kasační stížností dne 3. 3. 2005.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu, zároveň požaduje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a výslovně uplatňuje
kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně uvádí, že do České republiky naposledy přicestoval
15. 1. 2005. Jelikož měl falešné pojištění, byl ze země správně vyhoštěn. Došlo tak
k potrestání osoby, která byla sama obětí podvodníků. Žalovaný tuto skutečnost ve svém
rozhodování nezohlednil.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit,
že stěžovatel namítá kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., a kasační
stížnost je přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelovy námitky ohledně porušení správního řádu žalovaným v řízení o udělení
azylu, lze podřadit pod důvody kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný
v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu.
Naopak je toho názoru, že zjištění učiněná žalovaným vycházejí zejména ze skutečností,
které sdělil sám stěžovatel. Nebylo rovněž zjištěno, že by při zjišťování skutkové podstaty byl
žalovaným porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem a že by tato
skutečnost mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a nelze ani dovodit, že by napadené
rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žalovaný musí umožnit
žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu
za významné, avšak není jeho úkolem předestírat důvody, pro které je azyl obvykle
poskytován. Tímto způsobem žalovaný v případě stěžovatele postupoval. Skutkový stav tak
byl zjištěn řádně a přesně a důkazy, které si žalovaný opatřil, jsou pro posouzení daného
případu dostačující. Na výše uvedeném pak nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel byl
z území České republiky vyhoštěn kvůli falešnému potvrzení, o jehož pravosti byl
přesvědčen, neboť i tyto okolnosti žalovaný v provedeném pohovoru řádně objasnil. Ostatně
ani sám stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, jaké další skutečnosti by měly být objasněny.
Krajský soud proto nepochybil, když se s rozhodnutím žalovaného ztotožnil. Nejvyšší správní
soud tedy důvody tvrzené ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. v posuzované věci
neshledal.
Pokud dále stěžovatel s odkazem na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tvrdí, že řízení
před krajským soudem trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů rozhodnutí, pak i tato
námitka je sice přípustnou, neboť směřuje proti přezkumu, jak jej provedl krajský soud, není
však důvodnou. Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
je zcela srozumitelné a netrpí ani nedostatkem důvodů rozhodnutí. Pokud soud došel k závěru,
že rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem, přičemž jak rozhodnutí žalovaného tak
soudu je podrobně odůvodněno, Nejvyšší správní soud nemá, čeho by mu vytknul. Stěžovatel
za namítanou vadu považuje skutečnost, že se soud nezabýval výše uvedenými okolnostmi,
za nichž byl stěžovatel správně vyhoštěn z ČR. Jelikož však byly tyto okolnosti řádně zjištěny
v průběhu řízení před žalovaným a stěžovatel takovou námitku neuvedl ve formě žalobního
bodu v žalobě ke krajskému soudu, nelze krajskému soudu vytýkat, že se jimi samostatně
nezabýval. Ani tato stěžovatelova námitka tedy není důvodnou.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu