ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.207.2005
sp. zn. 6 Azs 207/2005 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Marie Turkové v právní věci
žalobkyně: R. L., zastoupena JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou, se sídlem Brno,
Dřevařská 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
č. j. 59 Az 222/2004 - 21 ze dne 17. 2. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností napadá rozsudek Krajského
soudu v Ostravě č. j. 59 Az 222/2004 - 21 ze dne 17. 2. 2005, kterým byla zamítnuta její
žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3361/VL - 10 - 08 - 2004 ze dne 8. 12. 2004.
Tímto rozhodnutím žalovaného byla stěžovatelčina žádost o udělení azylu podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta jako zjevně
bezdůvodná.
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti tvrdí, že je sice pravdou, že nebyla
pronásledována, jak vyžaduje §12 zákona o azylu, ale když se obrátila v zemi svého původu
se žádostí o pomoc na policejní orgány, tak se jí žádné pomoci nedostalo. To stěžovatelka
dává do souvislosti s provázaností policejních orgánů s mafií. Stěžovatelka má důvodné
obavy o svůj život a o svoji rodinu, má strach z pronásledování ze strany věřitelů své matky
a její případ je případem hodným zvláštního zřetele podle §14 zákona o azylu. Z tohoto
důvodu stěžovatelka navrhuje, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl zrušen
a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka též žádá o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné, přitom poukazuje
na to, že azyl není univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před bezprávím, byť
surovým, hrubým a těžce postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel,
a stěžovatelčina tvrzení obsažená v kasační stížnosti nejsou důvodnými.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka poukazovala
v průběhu správního řízení na potíže, které spočívaly v tom, že majitel obchodu, v němž byla
prodavačkou, po ní požadoval úhradu manka, které bylo v prodejně zjištěno. Stěžovatelka
se obracela na policejní orgány se žádostí o pomoc před vyhrožováním ze strany majitele
obchodu, ty se však problémem odmítly zabývat. Jiné problémy stěžovatelka neuváděla.
Žalovaný dospěl ve správním řízení k závěru, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti,
ze kterých by bylo možno dovodit, že byla ve své vlasti pronásledována za uplatňování
politických práv a svobod, a neuvedla žádnou konkrétní obavu pro případ svého návratu
do země původu, kterou by bylo možno považovat za odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání
určitých politických názorů. Stěžovatelčina žádost tak byla jako zjevně nedůvodná
rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 12. 2004 zamítnuta. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší
správní soud zjistil, že stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu,
v níž vyjadřovala svůj nesouhlas s rozhodnutím žalovaného a namítala porušení §12 a §14
zákona o azylu i procesních předpisů; ve své argumentaci se přitom omezila na výčet
jednotlivých ustanovení správního řádu. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl, neboť dospěl
k závěru o důvodnosti aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, porušení procesních
ustanovení správního řádu v řízení před žalovaným neshledal. Rozsudek byl stěžovatelce
doručen dne 14. 3. 2005.
Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“),
a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka podle celkového obsahu kasační stížnosti namítá, že splňuje
podmínky pro udělení tzv. humanitárního azylu a že tuto otázku krajský soud posoudil
nesprávně, tato námitka při nejvyšší míře příznivosti posouzení obsahu žaloby i kasační
stížnosti odpovídá té, kterou, byť ve velmi obecné rovině, stěžovatelka uplatnila ve vztahu
k žalovanému již v řízení před krajským soudem, a kasační stížnost je tak podávána přípustně.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v rozsahu
kasační stížnosti a v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.)
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel (v tomto případě stěžovatelka) neuvádí skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště (písm. b/).
Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení setrvala na konstataci důvodů,
pro které o azyl požádala, směřujících výlučně k obavám ze soukromé osoby (majitele
obchodu, v němž pracovala), pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být
v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod,
ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.
Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva, že by jí v tom bylo bráněno
a že by dokonce byla za jejich uplatňování pronásledována. Stěžovatelka rovněž
nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit její případné obavy
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů. Vymáhání finančního vyrovnání údajného
manka takovým pronásledováním nemůže být ani při nejextenzivnějším výkladu,
jenž by Nejvyšší správní soud byl připraven aprobovat. V takovém případě tedy byly důvody
k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Posoudil-li tuto právní otázku Krajský soud
v Ostravě shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává.
Dospěl-li přitom krajský soud k závěru, že aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byla
důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z §12 až §14 zákona
o azylu - a neměl tak ostatně činit ani žalovaný. Pokud totiž nebyly s ohledem
na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody
podle §12 zákona o azylu, toliko bylo shledáno, že stěžovatelka neuvedla ničeho,
co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena pronásledování, jak má na mysli
§12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu dostačující,
nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z §14 zákona o azylu, a krajský
soud tak ani nečinil. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu předvídaného
v §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle §12
zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1 písm. g)
zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto žalovaný ani krajský soud nepochybili,
pokud se jimi vůbec nezabývali. Neměla-li být a nebyla-li tato otázka posuzována,
pak nemůže být důvodnou stěžovatelčina argumentace, že podmínky podávané z §14 zákona
o azylu jsou v jejím případě splněny.
Ze shora uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Za této procesní situace se již nezabýval
žádostí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu