ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.23.2006
sp. zn. 6 Azs 23/2006 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Jaroslava
Hubáčka a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: Y. T., zastoupena
Mgr. Janou Řezáčovou, advokátkou, se sídlem nám. Republiky 18, Znojmo,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 422/VL - 07 - ZA05 - 2005 ze dne 24. 8. 2005,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně
č. j. 55 Az 111/2005 - 22 ze dne 23. 11. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému usnesení
krajského soudu, kterým bylo odmítnuto její podání označené jako žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, jímž jí nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, a ani na ni nebyly vztaženy překážky vycestování ve smyslu
ustanovení §91 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), především zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Ve věcech azylu se novou úpravou institutu nepřijatelnosti (§104a s. ř. s.) kasační
stížnost stává mimořádným opravným prostředkem omezeným na případy objektivní nutnosti
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý
právní pojem, který byl do soudního řádu správního zaveden novelou zákona
č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Výklad tohoto neurčitého právního pojmu
provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 ze dne
26. 4. 2006. Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede
k meritornímu projednání kasační stížnosti), chápe tedy Nejvyšší správní soud jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele
je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního
případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů.
O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v následujících typových
případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak
výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního
charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost
následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.)
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.). Přijatelnost je „prostředním“ krokem
v přezkumu kasační stížnosti ve věcech azylu Nejvyšším správním soudem. Pokud kasační
stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je způsobem naznačeným výše
zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází-li
stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí
zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval,
neboť výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná,
Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodů kasační stížnosti, stanovených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním
případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud
předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Na základě shora uvedených obecnějších úvah Nejvyšší správní soud v projednávané
věci konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a namítá, že krajský soud nesprávně aplikoval ustanovení §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §71 a §72 s. ř. s. Podle názoru stěžovatelky
ji měl krajský soud vybídnout k odstranění vad podání, nikoliv podání odmítnout s poukazem
na to, že již uplynula lhůta, v níž by bylo lze vady podání odstranit. K argumentaci
stěžovatelky může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou aplikace §71 a §72
s. ř. s. (resp. jejich předchůdců v úpravě správního soudnictví před 1. 1. 2003) se zabývají
početná rozhodnutí rozličných soudů (namátkou srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne
19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 1999,
č. j. 6 A 28/98 - 47, nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, Usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, zvláště pak usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 1992, č. j. 6 A 73/92 - 12; z judikatury Nejvyššího
správního soudu srovnej především rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, www.nssoud.cz, ve vztahu k projednávané věci
pak zejména a contrario rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2004,
č. j. 2 Azs 63/2004 - 46, www.nssoud.cz). Krajský soud se prima facie v napadeném usnesení
nikterak neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal
ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže
byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu