ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.238.2005
sp. zn. 6 Azs 238/2005 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobkyně: I. G., zastoupena Mgr. Markem Janstou, advokátem, se sídlem Palackého 267,
Mladá Boleslav, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 21. 1. 2005, č. j. 47 Az 594/2003 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne při znává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM - 10274/VL - 11 - P05 - 2001 ze dne 8. 4. 2003
nebyl žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a nebyla na ni vztažena překážka
vycestování podle §91 téhož zákona. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka
v průběhu řízení neuvedla žádné skutečnosti, které by představovaly pronásledování
ve smyslu Ženevské úmluvy nebo opodstatněnou obavu z takového pronásledování.
Ve své vlasti měla potíže se zaměstnáním, nemohla se uživit. Rovněž po ní byla požadována
úhrada za zboží, které pro známého prodávala, ale on je „mafiánům“ nezaplatil. Odjezdem
do České republiky tak stěžovatelka řešila svou tíživou ek onomickou situaci, přičemž o azyl
požádala, aby si tím zde legalizovala pobyt. Žalovaný po zhodnocení stěžovatelčiných
výpovědí neshledal splnění podmínek výše uvedených ustanovení zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému
soudu v Praze, v níž napadla nesprávné posouzení skutečného stavu věci žalovaným
a konstatovala, že byla ve vlasti pronásledována příslušníky mafiánských struktur.
Proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Rozsudkem uvedeného soudu blíže označeným v záhlaví byla stěžovatelčina žaloba
zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatelka nesplňuje podmínky pro udělení
azylu dle příslušných ustanovení zákona o azylu, a to zejména proto, že její tvrzení
o pronásledování ze strany mafiánských struktur považuje soud za účelová, protože nebyla
zmíněna v žádosti o azyl ani pohovoru. Ekonomické potíže a snaha o legalizaci pobytu
v České republice nemohou být důvodem pro udělení azylu. Proto soud uzavřel, že skutková
zjištění, z nichž rozhodnutí vycházelo, byla dostatečná a závěr žalovaného vyjádřený
v napadeném rozhodnutí je v souladu se zákonem. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne
25. 3. 2005 a ta jej napadla kasační stížností dne 5. 4. 2005.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Praze a navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tuto stížnost
odůvodňuje stížním důvodem podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně uvedla, že v pohovoru provedeném dne 18. 10. 2001
sdělila, že se důvodně obává o svůj život a zdraví, neboť byla opakovaně vydírána fyzickými
osobami. Stěžovatelka požádala o azyl v České republice proto, že bezpečnostní situace
na Ukrajině je velice problematická, státní orgány jsou propojeny se zločineckými
strukturami. Pokud se ona sama obrátila na státní orgány s žádostí o pomoc, bylo by jí
vyhověno pouze pokud by za to zaplatila. Domnívá se, že na Ukrajině panuje bezvládí
a chaos. Navíc bylo stěžovatelce ze země původu opakovaně vyhrožováno fyzickou likvidací.
Krajský soud z těchto důvodů nesprávně posoudil právní otázku, zda stěžovatelka splňuje
podmínky udělení azylu.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z vlastního podání vyplývá,
že stěžovatelka namítá kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a kasační stížnost
je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud dále zvážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je stěžovatelka
chráněna před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy
nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak
je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3
s.ř.s.) a dospěl k závěru, že:
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelčino tvrzení, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související
s podmínkami udělení azylu podle §12 zákona o azylu, lze podřadit pod důvod kasační
stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., který spočívá v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může
přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav
nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného.
Nejvyšší správní soud předně přezkoumal závěry krajského soudu ohl edně posouzení
skutečnosti, zda byla stěžovatelka ve své vlasti pronásledována či se takového pronásledování
opodstatněně obávala z důvodů její rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů (§12 zákona o azylu)
a jeho pochybení neshledal. Pronásledováním je přitom ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu
třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak
nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady v zemi
stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím způsobem zajistit
ochranu před takovým jednáním. Potíže popisované stěžovatelkou, tedy ekonomické potíže
a jednorázové problémy se splácením ceny prodávaného zboží, nejsou výše uvedeným
charakteristikám podřaditelné. Krajský soud přitom správně konstatoval, že v průběhu řízení
před žalovaným stěžovatelka netvrdila, že by s „mafiány“ či zločineckými strukturami měla
jakékoli další potíže, než výše uvedené vymáhání peněz za zboží. Z obsahu protokolu
o pohovoru ze dne 27. 6. 2002 naopak zcela zřetelně vyplývá, že stěžovatelka chce v České
republice pracovat a v souvislosti s návratem na Ukrajinu se obává toliko toho, že si tam
nevydělá dost peněz na živobytí. Proto závěr krajského soudu, že stěžovatelčina tvrzení
o pronásledování mafiánskými strukturami jsou účelová, lze považovat za opodstatněný
a v souladu se zákonem. Stejně tak stěžovatelčina tvrzení v odůvodnění kasační stížnosti
ohledně absence pomoci státních orgánů či dřívějšího i současného vyhrožování nemají oporu
v jejích prohlášeních učiněných v průběhu správního řízení, a proto se jimi Nejvyšší správní
soud blíže nezabýval. Krajský soud zcela po právu dovodil, že obtíže se sháněním zaměstnání
na Ukrajině a snaha o legalizaci pobytu v České republice nejsou důvodem pro udělení azylu
podle zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
v posuzované věci neshledal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné jemu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu