ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.242.2005
sp. zn. 6 Azs 242/2005 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalo bky ň:
a) N . T. P. T., b) nezl. N. T. H. P., obě zastoupeny Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem,
se sídlem Mostecká 3, Chomutov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 386/2003 - 34 ze dne 1. 2. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost N. T. P. T. se zamítá .
II. Kasační stížnost nezl. N. T. H. P. se od mítá .
III. Ministerstvu vnitra se ne př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti proti N. T. P. T.
IV. Žalovaný a nezl. N. T. H. P. ne ma jí právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 8. 8. 2003,
č. j. OAM – 3041/CU – 09 – C10 – 2001 nebyl žalobkyni N. T. P. T. (dále jen „1.
stěžovatelka“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a
o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na 1. stěžovatelku nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 uvedeného zákona. Rozhodnutím žalovaného ze dne 8.
8. 2003, č. j. OAM – 4591/CU – 06 – C10 – 2002, bylo stejným způsobem rozhodnuto
ohledně žalobkyně (dále jen „2. stěžovatelka“) N. T. H. P., která je dcerou 1. stěžovatelky.
Proti rozhodnutí žalovaného podaly obě stěžovatelky v zákonné lhůtě žalobu,
o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 2. 2005,
č. j. 14 Az 386/2003 – 34, tak, že obě žaloby zamítl. Krajský soud vyšel z toho, že z podaných
žalob je zřejmé, že jediným žalobním bodem je námitka stěžovatelek, že jim nebyl udělen
humanitární azyl. Krajský soud se k otázce udělení humanitárního azylu vyjádřil a poukázal
na to, že žalovaný v tomto případě nepřekročil ani nezneužil meze správního uvážení,
neshledal-li ve zjištěné skutečnosti, že se nezletilá stěžovatelka narodila v České republice
matce, která má vietnamskou státní příslušnost, důvod zvláštního zřetele hodný a tedy důvod
pro udělení azylu z humanitárních důvodů.
Proti rozsudku krajského soudu podaly stěžovatelky kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
(stěžovatelky se tedy zjevně domáhají důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).
Stěžovatelky se domnívají, že splňují podmínky pro udělení azylu z tzv. humanitárních
a politických důvodů podle §14 zákona o azylu. Jsou pak toho názoru, že tímto důvodem
se krajský soud ve svém rozhodnutí dostatečně nezabýval. 1. stěžovatelka uvádí, že byla
nucena opustit svou rodnou vlast z ekonomických důvodů, když neměla stálou práci, v České
republice se chtěla trvale usadit, nají t si zde práci a založit rodinu. Do Vietnamu se již vrátit
nechce, neboť s ohledem na svůj pobyt v České republice by byla ve své rodné zemi silně
perzekuována. V případě nezletilé stěžovatelky je poukazováno na to, že existuje azylový
důvod s ohledem na sloučení rodiny, neboť z povahy věci nepřichází v úvahu pro nezletilou
stěžovatelku odcestování do Vietnamu. V těchto skutečnostech stěžovatelky spatřují existenci
azylových důvodů. Z uvedených důvodů stěžovatelky navrhují zrušení rozsudku krajského
soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedl, že popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu,
tak i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. K námitkám
stěžovatelek v podané kasační stížnosti žalovaný sdělil, že v jejich případě nebyla zjištěna
žádná skutečnost svědčící o tom, že by ve vlasti mohly být vystaveny pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Ekonomické potíže v zemi původu a snaha
o legalizaci pobytu na území České republiky nejsou skutečnostmi, které by se daly podřadit
taxativně vymezeným důvodům udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Ani existenci
žádného zvláštního zřetele hodného důvodu udělení azylu podle §14 zákona o azylu správní
orgán u stěžovatelek nezjistil a v jeho postupu neshledal žádnou nesprávnost ani soud,
s jehož odůvodněním rozsudku se správní orgán ztotožňuje. Žalovaný proto považuje kasační
stížnost za nedůvodnou a navrhuje, aby kasační stížnost obou stěžovatelek byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s ust. §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelky uplatnily ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
přičemž stěžovatelky jsou zastoupeny advokátem. V případě 2. stěžovatelky dospěl k závěru,
že její kasační stížnost není podána včas, a to z následujících důvodů:
2. žalobkyně byla v řízení před krajským soudem zastoupena advokátem JUDr. J. Š.
z advokátní kanceláře v C. na základě plné moci ze dne 1. 10. 2003. Uvedenému zástupci 2.
stěžovatelky byl rozsudek krajského soudu doručen dne 22. 2. 2005, kasační stížnost proti
rozsudku krajského soudu byla však 2. stěžovatelkou předána k poštovní přepravě dne 10. 3.
2005, jak vyplývá z razítka na poštovní obálce. Podle §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost
musí být podána do dvou týdnů po doručení soudního rozhodnutí. Podle věty třetí citovaného
ustanovení zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout, neboť se jedná o lhůtu
zákonnou. 2. stěžovatelka byla řádně poučena, že kasační stížnost lze podat do dvou týdnů po
doručení rozsudku ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. Uvedená stěžovatelka však podala kasační
stížnost až dne 10. 3. 2005, tedy po marném uplynutí lhůty, jež uplynula dnem 8. 3. 2005.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než ve smyslu §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.) kasační stížnost jako zjevně opožděnou odmítnout.
Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi 2. stěžovatelkou a žalovaným
má odůvodnění v §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Kasační stížnost 1. stěžovatelky nebyla shledána důvodnou.
V případě udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, lze jej udělit
pouze v případě hodného zvláštního zřetele, přičemž zákon nestanoví podmínky pro jeho
udělení. Proto na něj není právní nárok a zůstává tak pouze na režimu správního uvážení
posoudit důvody žadatele o azyl. Jak vyplynulo ze správního spisu, žalovaný zkoumal,
zda v případě 1. stěžovatelky nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu, a dospěl
k závěru, že tomu tak není. Udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního orgánu
a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Správní orgán řádně
zjistil a posoudil jak osobní situaci 1. stěžovatelky, tak i stav v její zemi, a pokud sám z toho
nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci,
zejména když stěžovatelka ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele
pro udělení humanitárního azylu sama neuváděla.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ústí nad Labem
napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto neshledal kasační stížnost 1. stěžovatelky důvodnou a zamítl ji (§110 odst. 1 s. ř. s.).
1. stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu