ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.245.2005
sp. zn. 6 Azs 245/2005 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
O. G .,zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, Žitná 45, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2005, č. j.
14 Az 356/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 3. 9. 2003,
č. j. OAM - 3650/VL - 11 - 04 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem
žádosti o udělení azylu jsou ekonomické potíže v zemi původu – Moldavské republice, a dále
snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, jíž napadl
rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku. Uvedl, že správní orgán na podkladě
shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav věci a na základě toho vydal
rozhodnutí, které žalobce považuje, s ohledem na příslušná ustanovení zákona o azylu
uvedená ve výroku rozhodnutí, za nesprávná. Žalobce výslovně namítl, že správní orgán
při rozhodování o žádosti o udělení azylu nedostatečně přihlédl k závažnosti jeho osobní
situace v zemi původu - Moldavsku, kterou opustil z důvodu neúnosně těžkých životních
podmínek a s vědomím bezvýchodnosti osobní situace a bez naděje na jakoukoliv přijatelnou
životní perspektivu. Dále uvedl, že si je vědom, že důvody, jež ve své žádosti o udělená azylu
uvedl, neodpovídají přesně příslušným ustanovením azylového zákona, podle nichž je možno
azyl udělit. Přesto pro něj není jiná faktická možnost, než se ucházet o přijatelnější životní
podmínky v cizí zemi. S ohledem na svou životní situaci a celkovou situaci v zemi původu
proto žalobce žádá soud o přehodnocení rozhodnutí žalovaného, zejména s ohledem
na ustanovení §14 zákona o azylu, neboť návrat do rodné země považuje za dané situace
za nemožný.
Žalobce vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 1. 2005,
č. j. 14 Az 356/2003 – 24, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit, a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány
žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) dne 23. 3. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
15. 3. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 23. 3. 2005 a doručena
krajskému soudu dne 25. 3. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. Stěžovatel opakovaně uvádí, stejně jako v žalobě, že rozhodnutí správního
orgánu je nepřezkoumatelné, nesrozumitelné a opírá se o nedostatečně zjištěný skutkový stav.
Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že se nevypořádal se skutkovým stavem věci,
a proto namítá vady řízení před krajským soudem s tím, že je dán důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel dále nesouhlasí se závěry, k nimž dospěl
Krajský soud v Ústí nad Labem v žalobním řízení, a proto rozhodnutí krajského soudu
považuje za nepřezkoumatelné s tím, že je dán důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, aniž by tento svůj návrh
odůvodnil.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ústí nad Labem. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu,
tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje
na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné
ve správním řízení. Námitky stěžovatele považuje správní orgán za nedůvodné,
neboť v daném případě nebyl naplněn žádný z taxativně vymezených důvodů udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Ekonomické potíže a snaha legalizovat pobyt na území České
republiky nejsou azylově relevantními důvody, rovněž nebyly shledány žádné důvody hodné
zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle §14 citovaného zákona.
Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou a navrhuje
její zamítnutí. Stejně tak neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. b) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise
obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková
podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného
skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ústí nad Labem a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ústí nad Labem právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatele se Krajský soud v Ústí
nad Labem náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy ekonomická problémy v zemi původu,
nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné
problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou,
národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými
názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona o azylu. Stejně tak snaha legalizovat pobyt na území České republiky není
relevantním důvodem pro řízení o udělení azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje
ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rovněž námitka, že stěžovateli měl být z důvodu hodného zvláštního zřetele,
jímž je jeho závažná životní situace a celková situace v zemi původu - Moldavsku, udělen
azyl z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, je nedůvodná. V této souvislosti
Nejvyšší správní soud vychází z ustálené judikatury, že na udělení azylu z humanitárních
důvodů podle citovaného ustanovení zákona nemá žadatel o azyl subjektivní právo a správní
orgán o tomto rozhoduje v rámci správního uvážení. Úkolem soudu není nahradit správní
uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném
rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně
zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo
k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Nejvyšší správní soud se v tomto směru
plně ztotožňuje se závěrem, jež učinil ve vztahu k této námitce krajský soud.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky
stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ústí nad Labem postupovaly správně,
když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho
rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu