ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.253.2005
sp. zn. 6 Azs 253/2005 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: N . H. P., zastoupen Mgr. Matúšem Bónou, advokátem, Brno, Novobranská 14,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2005, č. j. 30 Az 91/2004 -
23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové č. j. 30 Az 91/2004 - 23 ze dne 18. 3. 2005, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 581/LE - B02 - VL - 02 - 2003 ze dne
20. 11. 2003, kterým nebyl stěžovateli podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl a kterým bylo zároveň rozhodnuto,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na povinnost žalovaného přesně a úplně zjistit
skutkový stav věci, jde přitom o úřední povinnost, aniž by byl žalovaný vázán návrhy
účastníka správního řízení. Otázku, jak této povinnosti žalovaný dostál, však krajský soud
dle stěžovatele přezkoumat opomněl. Pokud by žalovaný své povinnosti dostál, dospěl by
dle stěžovatele k závěru, že hospodářská situace v zemi stěžovatelova původu je velmi
neutěšená, vyznačuje se vysokou mírou nezaměstnanosti a nedostatky v opatřování
základních lidských potřeb. V zemi působí jako vládnoucí síla komunistická strana,
což ovlivňuje praktický život občanů. Společenské a ekonomické uplatnění stěžovatele
je nedobré, navíc stěžovatelovi vrstevníci ke stěžovateli projevují negativní postoj s ohledem
na působení stěžovatelova otce ve prospěch armády USA v letech 1973 - 1975. Stěžovatel
také poukazuje na skutečnost, že podnět k opuštění země původu dala stěžovatelova matka,
jež má delší zkušenosti se situací v zemi původu. Stěžovatel má tedy za to, že právě
uvedenými skutečnostmi se žalovaný nezabýval vůbec, jeho rozhodnutí je v rozporu
s provedenými důkazy a neobstojí ani po právní stránce. Krajský soud měl jeho rozhodnutí
zrušit, což neučinil. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby napadený rozsudek krajského
soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel navrhuje
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu zjistil, že stěžovatel svoji žádost
ve správním řízení odůvodňoval tím, že se mu v jeho zemi nelíbilo, že mu jeho vrstevníci
vytýkali otcovu práci pro americkou armádu proti Vietnamu, že již nemá otce a jeho matka
je již stará a nemocná, přitom o udělení azylu stěžovatel požádal za situace, kdy byl v České
republice zadržen policií bez platných dokladů. Jeho žádost byla žalovaným shledána
bezdůvodnou. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl
rozhodnutí žalovaného žalobou, v níž v obecné rovině namítal porušení §3 odst. 3 a 4, §32
odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), přitom se v tomto směru
omezil na citaci příslušných ustanovení. Kromě toho stěžovatel namítal porušení §12, §14
a §91 zákona o azylu. Krajský soud stěžovatelovu žalobu zamítl. Jeho rozsudek byl
stěžovateli doručen dne 4. 5. 2005, ten jej napadl kasační stížností podanou dne 5. 5. 2005.
Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, dále jen „s. ř. s.“), byla podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). Pokud jde
o důvody kasační stížnosti, pak veškerá stěžovatelova argumentace směřuje do postupu
žalovaného, kromě toho je zpochybňováno, jakým způsobem údajná procesní pochybení
žalovaného přezkoumal krajský soud. Nejvyšší správní soud tak dovozuje, že kasační stížnost
míří svým obsahem na kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy na vady řízení
před soudem, který měl napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení před žalovaným
namítané již v žalobě zrušit, avšak neučinil tak. Aby však byla taková kasační stížnost
přípustná, musely by být konkrétní vady řízení před žalovaným skutečně namítány již v řízení
před krajským soudem. V této otázce Nejvyšší správní soud konstatuje, že tvrzení obsažená
v žalobě (poukaz na porušení jednotlivých ustanovení správního řádu bez zřetelné
argumentace v tom směru, proč se stěžovatel domnívá, že tato ustanovení byla porušena,
a toliko obecný nesouhlas s vypořádáním se s otázkou udělení azylu a existence překážky
vycestování) ve skutečnosti na žádná konkrétní pochybení nepoukazují. Přesto Nejvyšší
správní soud přistoupil na samu hranici příznivosti posouzení obsahu obou podání
ve prospěch stěžovatele a dovodil, že v obou podáních, tj. v žalobě ke krajskému soudu i nyní
v kasační stížnosti, lze nalézt prvky směřující k nedostatkům v dokazování provedeným
žalovaným, a tedy že tvrzení obsažená v kasační stížnosti jsou věcně týmiž tvrzeními, jakými
byly vymezeny žalobní body v řízení před krajským soudem. Z těchto důvodů shledává
Nejvyšší správní soud kasační stížnost přípustnou, byť hraničně.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížností napadený rozsudek přezkoumal v rozsahu
kasační stížnosti a z uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Pokud jde o rozsah dokazování, jak jej uskutečnil žalovaný, pak podle §34 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
je možné k dokazování použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci,
provádění důkazů přísluší správnímu orgánu, přitom účastník řízení je povinen navrhnout
na podporu svých tvrzení důkazy, které jsou mu známy. Správní orgán přitom podle §32
odst. 1 správního řádu musí zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit
potřebné podklady pro rozhodnutí; není přitom vázán jen návrhy účastníků.
Míří-li stěžovatel na skutečnost, že žalovaný rozhodoval na základě důkazů,
které nebyly úplné, že nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci a že jeho rozhodnutí
ze zjištěných podkladů nevyplývá, pak tyto své námitky ponechává pouze v obecné rovině,
aniž by konkrétně specifikoval, o jaké konkrétní neúplné důkazy se jednalo, v jakých
otázkách měl dále přesněji a úplněji skutkový stav zjišťovat a co mělo dle stěžovatele
ze zjištěných podkladů vyplynout. Poukazuje-li stěžovatel nyní na své hospodářské příkoří
a potíže s vrstevníky, ničeho to nemění na skutečnostech uváděných již v řízení o udělení
azylu, jež jsou skutečnostmi azylově nerelevantními, jak žalovaný a poté i krajský soud
správně uvedl. Jestliže v řízení před žalovaným stěžovatel totiž ani nepoukázal na to,
že by ze strany státních orgánů v zemi jeho původu vůči němu byly uskutečněny úkony,
které by ohrožovaly jeho život nebo jeho svobodu, ani že by vůči němu byla činěna opatření
působící psychický nátlak nebo opatření obdobná, pak již z těchto skutečností žalovaný mohl
učinit spolehlivý závěr o tom, že v případě stěžovatele nejsou splněny podmínky pro udělení
azylu ani pro konstataci existence překážky vycestování. Ze žádných skutečností stěžovatelem
uváděných nevyplynulo, že by mu nebyla poskytnuta ochrana ze strany domovského státu
nebo že by útoky, na které poukazoval, byly proti němu vedeny z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů. Za této situace pro přesné a úplné zjištění skutečného stavu věci rozhodného
pro udělení či neudělení azylu nebo pro konstataci existence překážky vycestování potřeba
dalšího dokazování ze strany žalovaného nevyvstala. Nenavrhoval-li ani sám stěžovatel
provedení důkazů, nečinil-li dokonce žádné procesní návrhy, nechtěl-li nic doplnit a nechtěl-li
se k podkladu rozhodnutí vyjádřit ani se s ním seznámit, jak vyplývá z protokolu o pohovoru
konaném dne 10. 6. 2003, pak doplňovat dokazování způsobem nyní namítaným nebylo třeba.
Ze samotného správního spisu tedy žádná neúplnost podkladu rozhodnutí žalovaného
ve směru k zjišťování azylově relevantních skutečností nevyplývá. Žalovaný neměl povinnost
vést dokazování směrem, který by přesahoval stěžovatelova tvrzení učiněná v průběhu
správního řízení. Zabýval-li se krajský soud těmito námitkami v téže rovině, v jaké
je stěžovatel sám učinil předmětem přezkumu, a dospěl-li k závěru, že tato tvrzení nejsou
důvodnými, přitom Nejvyšší správní soud nemá, čeho by závěrům krajského soudu vytknul,
pak nebylo ani důvodu rozhodnutí žalovaného rušit. Z těchto důvodů nemůže Nejvyšší
správní soud těmto stěžovatelovým námitkám přisvědčit.
Nejvyšší správní soud tedy na základě posouzení námitky, kterou stěžovatel v kasační
stížnosti řádně uplatnil, uzavírá, že s ohledem na obsah a rozsah žalobních bodů, jak byly
stěžovatelem již v žalobě uplatněny, nelze stěžovatelově námitce přisvědčit. Z těchto důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu