ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.281.2005
sp. zn. 6 Azs 281/2005 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: M. Y., zastoupen JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Tovaryšský
vrch 1358/3, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 25. 5. 2005, č. j. 59 Az 59/2004
- 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 30. 11. 2004,
č. j. OAM - 3059/VL - 10 - 19 - 2004, nebyl žalobci udělen azyl pro nesplnění podmínek
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 citovaného zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán uvedl,
že problémy žalobce s jeho zaměstnavatelem ohledně úhrady škody na automobilu
a problémy s jeho rodiči ohledně náboženského vyznání nelze posuzovat jako důvod
pro udělení azylu ve smyslu §12 písm. a), b) zákona o azylu.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítl
porušení ust. §3 odst. 3, §32 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád). Zásadní námitka žalobce se týkala toho, jakým způsobem správní orgán
hodnotil informace o zemi jeho původu, když namítl, že druh a charakter informací,
které správní orgán použil jako podklad pro vydání svého rozhodnutí, jsou teoretické a obecné
proklamace, které nereflektují každodenní realitu na Ukrajině, pokud jde o fungování státních
úřadů odpovědných za dodržování zákonů a ochranu bezpečnosti občanů.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 5. 2005,
č. j. 59 Az 59/2004 - 24, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že žalobcem uváděné potíže s jeho zaměstnavatelem v souvislosti s úhradou škody
na poškozeném automobilu a problémy s rodiči ohledně náboženského vyznání nelze podřadit
pod zákonem stanovené důvody uvedené v §12 zákona o azylu. Krajský soud rovněž
nezjistil, že by správní orgán v řízení o udělení azylu porušil žalobcem zmiňovaná ustanovení
správního řádu. Vyšel z toho, že informace, které správní orgán použil, jsou objektivní
a jsou dostatečnými podklady pro rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas
kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vyslovil nesouhlas se závěrem krajského soudu,
že v předcházejícím řízení nebyl porušen zákon, mimo jiné proto, že správní orgán úplně
a přesně zjistil skutkový stav a tím svoji povinnost splnil. Stěžovatel má za to, že soud
o důvodech, které v žalobě uváděl, rozhodl věcně nesprávně. Stížnost je podávána
pro přesvědčení stěžovatele, že má právo na využití všech zákonných prostředků
k přezkoumání rozhodnutí soudu, který ve věci rozhodoval. Vzhledem k tomu, že stížnost
je podávána pro vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty,
z níž správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel, byl porušen zákon v ustanoveních
o řízeních před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit, požádal stěžovatel, aby v tomto smyslu bylo o kasační stížnosti
rozhodnuto.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podání
stěžovatele, označeného jako kasační stížnost, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí
ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy.
Žalovaný se domnívá, že podání stěžovatele postrádá náležitosti kasační stížnosti,
jak je vymezuje ust. §106 s. ř. s. Žalovaný neshledal v podání stěžovatele žádný z důvodů
podání kasační stížnosti podle §103 s. ř. s., proto považuje návrh stěžovatele za nepřípustný
ve smyslu §104 odst. 4 s.ř . s., a navrhuje odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s ust. §109
odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatňuje ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel výslovně uplatnil stížnostní důvod
podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., když tvrdí vadu řízení spočívající v tom,
že při zjišťování skutkového stavu byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu má kasační stížnost náležitosti podle §106 odst. 1
s. ř. s., i když se žalovaným lze souhlasit potud, že důvody kasační stížnosti jsou uvedeny
pouze obecně odkazem na příslušné ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a pouze z obsahu
žaloby směřující proti rozhodnutí správního orgánu lze dovodit, v čem stěžovatel shledává
porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Uvedenou námitkou se zabýval
již krajský soud, který nezjistil, že by žalovaný v řízení o udělení azylu porušil ust. §3 odst. 3,
§32 odst. 1 a §47 odst. 3 správního řádu. S tímto závěrem krajského soudu, proti němuž
stěžovatel neuvádí žádné konkrétní námitky, se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu