ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.306.2005
sp. zn. 6 Azs 306/2005 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: T. S., zastoupena JUDr. Marií Semíkovou, advokátkou, se sídlem
Dienzenhoferovy sady 2/1113, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2004, č. j. 9 Az 186/2003 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zná vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce JUDr. Marii Semíkové, se při zn áv á
odměna v částce 2558,50 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 4. 2003, č. j. OAM - 6493/VL - 10 - C10 - 2001,
nebyl žalobkyni k její žádosti udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobkyni nevtahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 uvedeného zákona.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, v níž zároveň
požádala, aby jí soudem byl ustanoven zástupce. O této žádosti rozhodl Městský soud v Praze
usnesením ze dne 9. 11. 2004, č. j. 9 Az 186/2003 - 29, tak, že návrh žalobkyně na ustanovení
zástupce soudem zamítl. V odůvodnění svého usnesení městský soud po citaci ustanovení
§35 odst. 7 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), uvedl,
že žalobkyně je v tomto řízení od soudních poplatků ze zákona osvobozena (§11 odst. 2
písm. ch/ zákona o soudních poplatcích), pro posouzení toho, zda žalobkyni může být soudem
ustanoven zástupce, je však podle ust. §37 odst. 7 s. ř. s. rozhodné jednak to, zda žalobkyně
splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a dále zda je ustanovení zástupce
žalobkyni třeba k ochraně jejích práv. Městský soud zvažoval, zda je ustanovení zástupce
žalobkyni zapotřebí k ochraně jejích práv. V tomto směru přihlédl ke skutečnosti,
že žalobkyní podaná žaloba (včetně jejího doplnění ze dne 5. 6. 2003) má všechny zákonem
stanovené náležitosti, když obsahuje označení napadeného rozhodnutí, vylíčení důvodů,
které žalobkyni k podání žaloby vedly, a dále též návrh výroku rozsudku. Městský soud
proto konstatuje, že žalobkyně se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátila na soud
a svým vlastním úkonem učinila vše, co mohla k ochraně svých práv podle právních předpisů
učinit. V podané žalobě pak neuplatňuje jiné důvody než ty, které uvedla v řízení
a které v napadeném rozhodnutí posuzoval žalovaný správní orgán. Vzhledem k tomu
má městský soud zato, že v posuzované věci nejsou splněny zákonem stanovené podmínky
pro to, aby žalobkyni mohl být zástupce ustanoven soudem, neboť ustanovení zástupce
žalobkyni není třeba k ochraně jejích práv. Z těchto důvodů byl návrh na ustanovení zástupce
zamítnut.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Tuto nezákonnost
pak stěžovatelka spatřuje v porušení §37 odst. 7 větě prvé s. ř. s., když vychází z toho,
že splnila předpoklady, aby byla osvobozena od soudních poplatků a k ochraně jejích práv
bylo třeba jí ustanovit právního zástupce a soud tak neučinil a zástupce jí ustanovit odmítl.
Poukazuje na to, že je státní příslušnicí Moldavské republiky, nemá právní vzdělání,
nevyzná se v českém právním řádu a sama není schopna svá práva účinně chránit.
Argumentaci soudu, spočívající v úsudku, že byla-li schopna sestavit vyhovující žalobu
napadající správní rozhodnutí, je schopna řádně sama chránit svá práva i v průběhu soudního
řízení, nelze podle stěžovatelky akceptovat. Poukazuje na to, že řízení o správních žalobách
je samo o sobě složité a nepřehledné a stěžovatelka jako laik a cizí státní příslušník
by si při vystupování a jednání před soudem i v dalším průběhu soudního řízení sama
neporadila. Trvá proto na tom, že jí zástupce ustanoven být měl, protože je toho nezbytně
třeba k ochraně jejích práv.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. K ustanovení zástupce účastníkovi
soudem může tedy dojít za splnění dvou podmínek, a to tehdy, jsou-li splněny předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a dále je-li to třeba k ochraně práv navrhovatele.
Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků má zákon na mysli předpoklady
pro přiznání osvobození výrokem soudu podle §36 odst. 3 s. ř. s.; nemá tedy na mysli
případy, kdy účastník je již ze zákona osvobozen nebo jde-li dokonce o řízení osvobozené
od poplatků věcně. V daném případě proto městský soud pochybil, když vycházel
pouze z toho, že stěžovatelka je v tomto řízení od soudních poplatků osvobozena ze zákona
podle §11 odst. 2 písm. ch) zákona o soudních poplatcích, a nezkoumal, zda jsou u ní
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ze stěžovatelkou předloženého „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce“ však vyplývá, že stěžovatelka nemá žádný příjem, takže nepochybně
u ní jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Při posouzení, zda ustanovení zástupce stěžovatelce je zapotřebí k ochraně jejích práv,
pak městský soud nepochybil, když dospěl k závěru, že tato podmínka u stěžovatelky splněna
není. S městským soudem lze souhlasit v tom, že stěžovatelka se dostatečně kvalifikovaným
způsobem obrátila na soud a svým vlastním úkonem (žalobou včetně jejího doplnění) učinila
vše, co mohla k ochraně svých práv učinit. Za situace, kdy stěžovatelka k výzvě soudu
nevyjádřila nesouhlas s projednáním věci bez jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.), lze očekávat,
že městský soud o žalobě rozhodne bez nařízení jednání, takže při perfektnosti žaloby
by ustanovení advokáta stěžovatelce nijak nepřispělo k ochraně jejích práv.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným
usnesením nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka
JUDr. Marie Semíková, jíž Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 7 s. ř. s . odměnu
ve výši 2558,50 Kč. Tato odměna byla přiznána za dva úkony právní služby po 1000 Kč
spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání soudu
podle §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3
téže vyhlášky; ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznaná odměna
byla proto o příslušnou daň zvýšena.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu