ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.317.2005
sp. zn. 6 Azs 317/2005 - 84
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: M. S., zastoupen JUDr. Otto Mrňavým, advokátem, se sídlem Praha 3, Tachovské
nám. 649/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
č. j. 9 Az 188/2003 - 26 ze dne 19. 12. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Otto Mrňavému, se odměna
za zastupování ne př iznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Městského soudu
v Praze č. j. 9 Az 188/2003 - 26 ze dne 19. 12. 2003, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6061/VL - 14 - BE07 - 2001 ze dne 13. 6. 2003.
Tímto rozhodnutím žalovaného nebyl stěžovateli podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl, přitom bylo dále
vysloveno, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá procesní pochybení žalovaného,
pro které mělo být jeho rozhodnutí Městským soudem v Praze zrušeno, konkrétně uvádí,
že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, že jeho důkazy nebyly úplné
a že rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů. Stěžovatel je totiž ohrožen na svém životě,
přitom se nemá kam obrátit se svojí žádostí o pomoc, neboť státní orgány v zemi jeho původu
takové poměry trpí a podporují je. Stěžovatel namítá splnění podmínek pro udělení
tzv. humanitárního azylu, neboť jsou dle jeho názoru splněny podmínky podle §14 zákona
o azylu. Stěžovatel tedy navrhuje zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze
a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, zároveň žádá o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou, neboť má za to, že stěžovatel měl
problémy se soukromými osobami, obrátil se na příslušné orgány v zemi stěžovatelova
původu a tyto orgány mu ochranu poskytly, neboť došlo k potrestání osob, s nimiž měl
stěžovatel problémy. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu zejména zjistil, že stěžovatel svoji
žádost o udělení azylu odůvodnil náboženskými důvody. Stěžovatele pronásledovali členové
sekty „S.“, a sice tak, že jej neustále navštěvovali a přesvědčovali jej, aby se k nim přidal. Po
odmítnutí poškozovali majetek stěžovatelovy rodiny. Stěžovatel se obrátil na policejní
orgány, ty jednání členů uvedené sekty vyšetřily a tito členové byli potrestáni peněžitým
trestem. Stěžovatel se ze strachu před těmito osobami rozhodl vycestovat ze země původu.
Žalovaný stěžovateli azyl neudělil, neboť dospěl k závěru, že důvody stěžovatelovy žádosti o
udělení azylu nejsou z pohledu zákona o azylu relevantní. Rozhodnutí žalovaného napadl
stěžovatel žalobou, v níž poukazoval na formalistickou argumentaci žalovaného, na toliko
teoretickou možnost obrátit se na orgány v zemi jeho původu a na svůj nesouhlas
s neexistencí překážky vycestování. Městský soud v Praze však žalobu zamítl. Rozsudek byl
stěžovateli doručen dne 26. 1. 2004 a ten jej napadl kasační stížností dne 29. 1. 2004.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek městského soudu vzešel
(§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správním, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel vytýká procesní chyby žalovaného, pro které mělo být
jeho rozhodnutí městským soudem zrušeno, a dále namítá splnění podmínek pro udělení
tzv. humanitárního azylu. Pokud jde o posléze uvedenou námitku, tj. že stěžovateli měl být
udělen tzv. humanitární azyl podle §14 zákona o azylu, ta nemá své opory v žalobě samotné.
Pokud není kasační stížnost podle §104 odst. 4 s. ř. s. přípustná mimo jiné tehdy, opírá-li
se o jiné důvody, než které stěžovatel uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáváno, ač tak učinit mohl, a pokud stěžovateli v uplatnění obdobné námitky
již v řízení před městským soudem žádná skutečnost objektivně nebránila, je v této části
kasační stížnost nepřípustná a Nejvyšší správní soud se jí v této části nemohl zabývat. Není
rozhodné, že se k této otázce vyjadřoval nad rámec uplatněného žalobního bodu Městský soud
v Praze. Zbývá tedy námitka procesních vad před žalovaným. Přistoupí-li Nejvyšší správní
soud na samu hranici příznivosti posouzení obsahu kasační stížnosti i žaloby k Městskému
soudu v Praze, pak v obou podáních stěžovatele tuto námitku alespoň v obecných rysech
nalézá. V této části tedy Nejvyšší správní soud, při nejvyšší míře příznivosti respektující ještě
princip rovnosti účastníků v tomto řízení, kasační stížnost přípustnou shledává.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek městského soudu přezkoumal v mezích
kasační stížnosti a z uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Pokud jde o rozsah dokazování, jak jej uskutečnil žalovaný, pak podle §34 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je
možné k dokazování použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci,
provádění důkazů přísluší správnímu orgánu, přitom účastník řízení je povinen navrhnout
na podporu svých tvrzení důkazy, které jsou mu známy. Správní orgán přitom podle §32
odst. 1 správního řádu musí zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit
potřebné podklad pro rozhodnutí; není přitom vázán jen návrhy účastníků. Tvrdí-li stěžovatel,
že městský soud rozhodoval na základě důkazů, které nebyly úplné, že nezjistil přesně a úplně
skutkový stav věci a že jeho rozhodnutí ze zjištěných podkladů nevyplývá a není s nimi
v souladu, pak tyto své námitky ponechává pouze v obecné rovině, aniž by konkrétně
specifikoval, o jaké konkrétní neúplné důkazy se jednalo, v jakých otázkách měl dále přesněji
a úplněji skutkový stav zjišťovat a co mělo dle stěžovatele ze zjištěných podkladů vyplynout.
Ze samotného správního spisu přitom žádná neúplnost podkladu rozhodnutí žalovaného
nevyplývá. Žalovaný neměl povinnost vést dokazování směrem, který by přesahoval
stěžovatelova tvrzení učiněná v průběhu správního řízení. Pokud jde o podklady rozhodnutí,
s těmi měl stěžovatel možnost se v průběhu správního řízení seznámit. Jak vyplývá z přílohy
k protokolu o pohovoru konaném dne 10. 10. 2002, stěžovatel k obsahu podkladů,
z nichž následné rozhodnutí žalovaného vycházelo, žádné námitky ani návrhy na doplnění
dokazování neuplatnil. V žalobě pak své tvrzení, které věcně odpovídá tomu, které nyní
uplatňuje v kasační stížnosti, ponechal toliko v rovině obecného konstatování formálnosti
přístupu žalovaného. Zabýval-li se Městský soud v Praze touto otázkou ve vztahu
k hodnocení hmotněprávních podmínek nezbytných pro udělení azylu, přinejmenším tím
respektoval míru, jíž determinoval stěžovatel svojí žalobou. Dospěl-li přitom Městský soud
v Praze k závěru, že tato tvrzení nejsou důvodnými, Nejvyšší správní soud nemá,
čeho by závěrům Městského soudu v Praze vytknul. Nebylo tedy důvodu rozhodnutí
žalovaného rušit ani pro nedostatečné dokazování, ani pro nesprávné hodnocení
shromážděných podkladů. Z těchto důvodů nemůže Nejvyšší správní soud této stěžovatelově
námitce přisvědčit.
Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní
soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O kasační stížnosti rozhodl bez nařízení jednání, neboť mu to umožňuje ustanovení §109
odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve s pojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. 9 Az 188/2003 - 65 ze dne
4. 5. 2005 ustanoven zástupcem advokát JUDr. Otto Mrňavý. Jelikož z obsahu soudního spisu
nevyplynulo, že by ustanovený zástupce jakýkoli úkon právní služby učinil, ani on sám
k výzvě soudu žádný takový úkon nespecifikoval, Nejvyšší správní soud mu odměnu
za zastupování stěžovatele nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu