ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.340.2005
sp. zn. 6 Azs 340/2005 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: M. R ., zastoupen Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem, se sídlem Joštova 4,
Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 55 Az 854/2003 - 36
ze dne 31. 1. 2005,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 55 Az 854/2003 - 36 ze dne 31. 1. 2005
se zruš u je a věc se mu v rac í k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu
v Brně č. j. 55 Az 854/2003 - 36 ze dne 31. 1. 2005, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 395/AŘ - 2002 ze dne 30. 7. 2003 vydanému ve II. stupni
správního řízení, kterým byl zamítnut stěžovatelův rozklad a potvrzeno rozhodnutí
žalovaného vydané v I. stupni správního řízení, jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovateli azyl
podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje,
přitom na stěžovatele se nevztahuje překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá nesprávné posouzení právní otázky splnění
podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Přestože byl stěžovatel pronásledován
soukromými osobami, státní orgány v zemi jeho původu jej nedokázaly před takovým
jednáním ochránit. Policie, na kterou se stěžovatel obracel, mu odmítla pomoc. Stěžovatel
tedy byl pronásledován a jsou splněny podmínky podle §12 zákona o azylu. Z těchto důvodů
stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel zároveň navrhuje přiznání odkladného
účinku jím podané kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti její důvodnost popírá a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu zjistil, že stěžovatel opuštění země
původu zdůvodňoval cestou do České republiky za prací. Z pohovoru konaného dne
27. 8. 2001 vyplývá, že v roce 1996 hodlal stěžovatel obchodovat s počítači, nepodařilo se mu
to legálně, a proto se rozhodl dovézt počítače nelegálně z České republiky. Stěžovatel si půjčil
peněžitou částku na jejich nákup, byl přepaden a okraden. Věřitel pak po něm požadoval
vrácení peněz. Stěžovatel se obrátil na policii, ta mu však nepomohla a údajně uvedla,
že stěžovatel jím uváděnou peněžitou částku (šlo o 100 tisíc USD) nemohl mít. Stěžovatel
ze země původu odcestoval. Žalovaný dne 14. 9. 2001 vydal rozhodnutí, kterým stěžovateli
azyl neudělil a kterým rovněž rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování.
Svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že v případě stěžovatele nejde o pronásledování ze strany
státní moci a není tak splněna podmínka podle §12 zákona o azylu, rovněž není splněna
podmínka udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle §13 zákona o azylu, žalovaný
neshledal ani důvody pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu,
ani existenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. K podanému rozkladu věc
žalovaný přezkoumal ve II. stupni správního řízení, dospěl k témuž závěru, rozklad zamítl
a napadené rozhodnutí potvrdil. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil,
že stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Brně. O žalobě
rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 1. 2005 tak, že žalobu zamítl. Rozsudek
Krajského soudu v Brně byl stěžovateli doručen dne 11. 3. 2005.
Kasační stížnost byla podána dne 24. 3. 2005 a byla tak podána včas (§106 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), byla podána osobou
oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Brně vzešlo (§102 s. ř. s.), a je podána z kasačního důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Kasační stížnost je tak přípustná.
Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek přezkoumal v rozsahu
kasační stížnosti a z uplatněného kasačního důvodu, přitom za podmínek podle §109 odst. 2
a 3 s. ř. s. dospěl k závěru, že napadený rozsudek není přezkoumatelným.
Pronásledováním je ve smyslu §2 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném v době
rozhodování žalovaného třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření
působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována
či trpěna úřady v zemi stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna
odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Poukazoval-li stěžovatel
v průběhu správního řízení na údajné útoky ze strany soukromých osob, pak podmínka
udělení azylu, jež by s těmito útoky souvisela, by v takovém případě mohla být splněna teprve
tehdy, pokud by tyto útoky byly realizovány v přímé souvislosti s uplatňováním politických
práv a svobod ze strany stěžovatele (§12 písm. a/ zákona o azylu) nebo z důvodu jeho rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů (§12 písm. b/ s. ř. s.), přitom v obou případech by stěžovateli právě
z uvedených důvodů nebyla ze strany příslušných orgánů v zemi jeho původu ochrana, pokud
by taková ochrana byla v daném případě potřebná a pokud by stěžovatel hodlal této ochr any
také fakticky využít. V takovém případě by tedy rozhodným důvodem pro udělení azylu
mohla být skutečnost, že by stěžovatel byl vystaven útokům ze strany soukromých osob,
dožadoval by se ochrany u příslušných orgánů v zemi svého původu a tyto orgány by mu
ochranu neposkytly, přitom neposkytnutí ochrany by mělo přímou souvislost právě
s nedostatečnou loajalitou stěžovatele ke státním orgánům v zemi jeho původu, k exekutivě,
ke společenskoekonomickému zřízení, k politické reprezentaci apod. Nejvyšší správní soud
tu při výkladu zákona o azylu konstantně vychází mimo jiné i z článku 1 odst. 2 Úmluvy
o právním postavení uprchlíků přijaté v Ženevě dne 28. 7. 1951 a z Protokolu týkajícího
se právního postavení uprchlíků přijatého v New Yorku dne 31. 1. 1967, z nichž dovozuje,
že udělení azylu v případě útoků vůči žadateli o azyl je důvodné pouze tehdy, jde-li o represi
uskutečňovanou ze strany státu. Takovou represi lze dovodit jak ve formě přímé, kdy stát sám
určité osoby pronásleduje, tak ve formě nepřímé, kdy stát záměrně určité pronásledované
osoby nechrání.
V daném případě by mohla v úvahu přicházet represe nepřímá, na niž stěžovatel
v kasační stížnosti poukazuje. Tvrdil-li stěžovatel, že se v zemi svého původu obracel
na policejní orgány se žádostí o pomoc před vyděrači a ty mu pomoc neposkytly (údajně
uvedly, že „pomoc mu nikdo neposkytne“), přitom neposkytnutí této pomoci bezprostředně
předcházelo jeho vycestování ze země původu, pak bylo zapotřebí se tímto stěžovatelovým
skutkovým tvrzením zabývat a ve vztahu k podmínkám pronásledování je posoudit.
Za situace, kdy žalovaný dospěl k závěru, že si stěžovatel na postup policie, kde byl odmítnut,
nestěžovatel dostatečně, jak vyplývá ze str. 3 rozhodnutí žalovaného vydaného v I. stupni
správního řízení, kdy žalovaný ve II. stupni opřel své rozhodnutí toliko o stěžovatelovy potíže
se soukromými osobami, jak vyplývá ze str. 3 rozhodnutí vydaného ve II. stupni správního
řízení (tedy žalovaný se otázkou pronásledování zabýval a zabýval se též hodnocením
stěžovatelovy situace po odmítnutí pomoci policejními orgány v zemi jeho původu), a kdy
stěžovatel žalobou brojil proti závěru ohledně nesplnění podmínek podávaných z §12 zákona
o azylu a kdy krajský soud tuto otázku předmětem svého přezkumu učinil, pak pouhou
konstatací na str. 4 rozsudku, ve čtvrtém odstavci, že stěžovatelem uváděné důvody nelze
pod azylově relevantní důvody podřadit, své povinnosti přezkoumat napadené rozhodnutí
v rozsahu uplatněných žalobních bodů nedostál. Dovodil-li krajský soud, že příslušný žalobní
bod směřuje ke splnění podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu,
resp. k nesprávnému posouzení jejich nesplnění, pak měl takový přezkum učinit řádně.
Z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není ani v obecných rysech
zřejmé, proč soud nepovažoval podmínky podávané z §12 zákona o azylu za splněné,
vyplývala-li ze stěžovatelovy argumentace podané soudu v žalobě jeho marná snaha domoci
se ochrany u policejních orgánů v zemi svého původu. S ohledem na skutková tvrzení
stěžovatele učiněná před žalovaným a následně před krajským soudem není tedy
z napadeného rozsudku zřejmé, proč námitka nesprávného posouzení splnění podmínek
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu není důvodná. Za této situace je nutno pokládat
napadený rozsudek za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., a to zvláště s přihlédnutím k tomu, že na poukazu na porušení §12 zákona
o azylu je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací,
ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její
nesprávnost spočívá.
Jinými slovy nezabýval-li se krajský soud řádně uplatněným žalobním bodem, nelze
než jeho rozhodnutí zrušit, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek skutkových důvodů.
Nejvyšší správní soud si je sice vědom, že o vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost
napadeného rozhodnutí by se nejednalo, pokud by bylo možno dovodit, že by výrok
rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo, takovou skutečnost
však v tomto případě ze shora uvedených skutkových důvodů konstatovat nelze; v právě
projednávané věci Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku shledal zřetelnou absenci
skutkových důvodů, na nichž byl rozsudek postaven.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že ve vztahu k uplatněnému kasačnímu důvodu
nebylo, čeho by na napadeném rozsudku krajského soudu mohl přezkoumat, neboť jeden
z klíčových důvodů zamítnutí stěžovatelovy žaloby není z napadeného rozsudku ani
v obecných rysech čitelný. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
podle §110 odst. 1 s. ř. s. za použití §109 odst. 3 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. V tom bude zapotřebí zabývat se všemi skutkovými tvrzeními stěžovatele
uskutečněnými k otázce možného nepřímého pronásledování orgány státní moci coby
základní podmínkou případného přiznání azylově relevantního důvodu podle §12 zákona
o azylu.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. krajský
soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu