ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.37.2006
sp. zn. 6 Azs 37/2006 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Jaroslava
Hubáčka a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: P. A., zastoupena JUDr.
Romanem Buzkem, advokátem, se sídlem Praha 1, V Jámě 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 11. 2004, č. j. OAM - 2894/VL - 07 - ZA08 - 2004, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2005, č. j. 55 Az 272/2004 -
27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku,
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž jí nebyl udělen azyl
podle ustanovení §12, 13 a 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a ani na ni nebyly
vztaženy překážky vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (s. ř. s.), především zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Ve věcech azylu se novou úpravou institutu nepřijatelnosti (§104a s. ř. s.) kasační
stížnost stává mimořádným opravným prostředkem omezeným na případy objektivní nutnosti
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“, který je podm ínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý
právní pojem, který byl do soudního řádu správního zaveden novelou č. 350/2005 Sb.
s účinností ke dni 13. 10. 2005. Výklad tohoto neurčitého právního pojmu provedl Nejvyšší
správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 (srovnej
www.nssoud.cz). Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede
k meritornímu projednání kasační stížnosti), chápe tedy Nejvyšší správní soud jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele
je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního
případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů.
O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v následujících typových
případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů
i v rámci Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přij atelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze
pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především
procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila
přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.)
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.). Přijatelnost je prostředním krokem
v přezkumu kasační stížnosti ve věcech azylu Nejvyšším správním soudem. Pokud kasační
stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je způsobem naznačeným výše
zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází -li
stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí
zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval,
neboť výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná,
Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodů kasační stížnosti, stanovených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním
případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud
předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Na základě shora uvedených obecnějších úvah Nejvyšší správní soud v projednávané
věci konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu je jednak
nezákonný, neboť spočívá na nesprávném posouzení právní otázky důvodů udělení azylu
podle §12 zákona o azylu a rovněž nesprávně vykládá ustanovení §91 téhož zákona,
které definuje překážky vycestování, dále je podle stěžovatelky rozsudek krajského soudu
stižen vadou řízení spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně
zjištěného skutkového stavu, a konečně je podle stěžovatelky rozhodnutí soudu
nepřezkoumatelné, neboť se neopírá o důvody, na základě kterých by bylo možné učinit
logický závěr. K této argumentaci stěžovatelky může Nejvyšší správní soud pouze
podotknout, že otázkou aplikace §12 a §91 ve skutkově obdobných případech, jako je její,
se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře a je možné odkázat i na judikaturu jiných
soudů, s níž se ztotožňuje. Zejména v souvislosti se stěžovatelčinou námitkou, že je v jejím
případě dán azylový důvod ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, je třeba jednak
vyzdvihnout především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004,
č. j. 5 Azs 63/2004 - 60 (www.nssoud.cz), který se zabývá pojmem příslušnosti k sociální
skupině, jednak je třeba připomenout ustálenou judikaturu zabývající se pojmem
pronásledování samotným (srovnej především rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne
28. 3. 1997, č. j. 6 A 505/95 - 28, či rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 1996,
č. j. 6 A 571/94 - 25). K námitce vůči rozsahu zjišťování rozhodných skutečností a rozsahu
dokazování pak je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (www.nssoud.cz). Ustálená a vnitřně jednotná
judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky
podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku
neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích.
Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu