ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.397.2005
sp. zn. 6 Azs 397/2005 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
I. A., zastoupen Michalem Benčokem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 17, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2005, č. j. 60 Az 205/2004 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svojí kasační stížností brojí proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě č. j. 60 Az 205/2004 – 18 ze dne 22. 7. 2005, kterým bylo zastaveno řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM – 3160/VL – 10 – 08 – 2004 ze dne
10. 11. 2004, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti uplatňuje důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
citací tohoto ustanovení a dále namítá, že v průběhu řízení před soudem nebyl zjištěn úplně
a správně stav věci a důkazy, které si soud opatřil, byly neúplné a fakticky šlo pouze
o doklady obsažené ve správním spise (tuto námitku lze podřadit pod ust. §103 odst. 1
písm. d/ s. ř. s.), a namítá, že v řízení u správního orgánu i u krajského soudu došlo
k nesprávnému posouzení právní otázky soudem (důvod uvedený v ust. §103 odst. 1 písm. a/
s. ř. s.). Podle stěžovatele správní orgán porušil povinnost jemu uloženou v ust. §3 odst. 4,
§32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a vyslovil
domněnku, že jsou dány důvody pro udělení azylu podle ust. §12 písm. b) zákona o azylu,
či humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Skutkově v kasační stížnosti uvádí, že vzal
žalobu zpět, protože se domníval, že nebude na Ukrajině hledán majitelem poškozeného
vozidla, a proto, že matka ležela ve velmi špatném zdravotním stavu v nemocnici. Matka
však zemřela, na pohřbu byl hledán majitelem vozidla a najatými vyděrači, naštěstí nemohl
vyjet, neboť neobdržel výjezdní vízum k opuštění území ČR. Z uvedeného dovozuje důvody
pro udělení azylu podle ust. §12 písm. b) zákona o azylu, či podle §14 téhož zákona. Požádal
také Nejvyšší správní soud, aby kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na to, že vzhledem ke zpětvzetí
žaloby a zastavení řízení u krajského soudu, je podání kasační stížnosti s návrhem
na odkladný účinek účelovým úkonem, stejně jako podání žádosti o azyl a žaloby k soudu,
neboť stěžovatel si chtěl legalizovat pobyt na území ČR poté, co mu bylo uděleno správní
vyhoštění. Navrhl kasační stížnost zamítnout a nepřiznat kasační stížnosti odkladný účinek
pro nedůvodnost.
Krajský soud řízení o žalobě zastavil, neboť stěžovatel vzal žalobu zpět.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadené
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost je koncipována na principu nutného konkrétního tvrzení stěžovatele
v čem krajský soud, který jeho věc projednával a rozhodl, ve svém rozhodnutí pochybil.
Výčet možných tvrzení a tedy důvodů, pro které stěžovatel kasační stížnost podává,
je obsažen v ust. §103 odst. 1 s. ř. s. pod písm. a) až e). Směřuje-li kasační stížnost
proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení (v projednávané věci po zpětvzetí žaloby),
jak je tomu v daném případě, je podřaditelná pod ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V kasační
stížnosti podané z tohoto důvodu je především třeba, aby stěžovatel uvedl, v čem nezákonnost
rozhodnutí soudu spatřuje. Omezí-li se však stěžovatel v kasační stížnosti pouze na výtky
směřující proti rozhodnutí správního orgánu a řízení před tímto orgánem a na námitku,
že správní orgán a krajský soud posoudily nesprávně právní otázku, zda lze udělit azyl
podle §12 písm. b) a §14 zákona o azylu, aniž by jakkoli zpochybnil rozhodnutí soudu
o zastavení řízení a argumentačně podložil, v čem nezákonnost rozhodnutí spočívá, nelze
než konstatovat nedůvodnost takové kasační stížnosti, neboť výtky v ní obsažené jdou mimo
rámec rozhodnutí soudu, který rozhodnutím o zastavení soudního řízení (po zpětvzetí žaloby)
nikterak neposuzoval věc samu, tedy zákonnost rozhodnutí správního orgánu, ale rozhodl
o tom, že v soudním řízení nebude pokračováno.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost
nedůvodnou, a proto ji podle ust. §110 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodoval, neboť se jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s.
přednostně.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. To by náleželo žalovanému, který však žádné náklady
neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly, a jež by
překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, a proto rozhodl tak,
že žalovanému, přesto, že měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu