ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.399.2005
sp. zn. 6 Azs 399/2005 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalobkyně: X. A. H ., zastoupena Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem nám. I.
P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha
7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9.
2005, č. j. 56 Az 116/2005 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i znáv á .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka) svojí kasační stížností brojí proti rozsudku
Krajského soudu v Brně č. j. 56 Az 116/2005 – 29 ze dne 12. 9. 2005, kterým byla zamítnuta
její žaloba proti proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM – 566/VL – 07 – ZA09 – 2005 ze dne
13. 4. 2005, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatelka kasační stížností napadá rozsudek krajského soudu pro jeho nezákonnost
a uplatňuje důvod v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a nepřezkoumatelnost podle ust. §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Namítá, že se krajský soud nezabýval tím, zda správní orgán
postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a zda vycházel ze spolehlivě
zjištěného stavu věci a řádně zkoumal, zda jsou splněny podmínky podle ust. §14 zákona
o azylu, neboť je přesvědčena, že v jejím případě byly důvody dány. Ze země původu odešla
z ekonomických důvodů a nyní se obává návratu, neboť věřitelé budou své pohledávky
vymáhat zpět. Namítá, že zákon nevymezuje humanitární důvody, konkretizace je ponechána
na uvážení správního orgánu, a proto by měly být soudně přezkoumány meze a zákonnost
správního uvážení. Protože se krajský soud ve svém rozsudku ztotožnil se závěry správního
orgánu, stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Navrhla
zrušení napadeného rozsudku, vrácení věci soudu k dalšímu řízení a přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího
správního soudu, konkrétně rozhodnutí č. j. 4 Azs 195/2004 ze dne 1. 9. 2004, podle něhož
se v řízení o kasační stížnosti nelze dovolávat posouzení azylu podle §12 a §14 zákona
o azylu, neboť o těchto formách azylu nemohlo být v tomto typu řízení rozhodnuto. Navrhuje
proto zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka ve správním
řízení konstantně poukazovala na to, že zemi svého původu opustila z ekonomických důvodů
v roce 1999 a několik roků podnikala na Ukrajině. V červenci 2004 nelegálně vstoupila
na území České republiky s úmyslem zde pracovat, aby mohla zaplatit dluh čínskému
lichváři, od něhož si zapůjčila peníze na podnikání na Ukrajině a proto si chce legalizovat
pobyt v České republice. Z případného návratu do vlasti obavy nemá, vrátit se však nechce.
Ve vlasti neměla problémy se státní mocí a neuvedla jiné důvody, pro něž by opustila vlast
či podala žádost o azyl. Žalovaný pak ve správním řízení dospěl k závěru, že ekonomické
potíže stěžovatelky, na které poukazuje, nebyly zapříčiněny její rasou, náboženským
vyznáním, národností, příslušností k určité sociální skupině či zastáváním určitých politických
názorů, ale vyplynuly zcela ze svobodného rozhodnutí stěžovatelky podnikat v Evropě,
ač s podnikáním v Číně neměla problémy. Shora uvedené důvody neshledal těmi,
pro které lze udělit azyl, ale naopak naplňují podmínky ust. §16 odst. 1 písm. a) zákona
o azylu a žádost stěžovatelky jako nedůvodnou rozhodnutím ze dne 18. 4. 2005 zamítl.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že toto rozhodnutí žalovaného
stěžovatelka napadla žalobou, v níž namítala procesní vady v řízení před žalovaným,
konkrétně porušení povinnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, že se žalovaný vůbec
nezabýval danou konkrétní situací stěžovatelky se všemi okolnostmi jejího případu, dále,
že nezjistil spolehlivě stav věci, čímž porušil ust. §46 správního řádu, nevzal v úvahu veškeré
skutečnosti vztahující se k případu a nevypořádal se se všemi důkazy. Dále stěžovatelka
namítala, že rozhodnutí žalovaného nesplňuje formální náležitosti rozhodnutí, neboť není
podepsáno oprávněnou osobou. Kromě toho namítala, že splňuje podmínky pro udělení azylu
ve smyslu §14 zákona o azylu právě z ekonomických důvodů, neboť zákon o azylu blíže
nevymezuje, co jsou humanitární důvody a proto výklad tohoto pojmu závisí na uvážení
správního orgánu. Správní orgán by měl posoudit individuálně každou situaci žadatele
a zvážit, zda za určitých okolností nemohou být ekonomické důvody žadatele podřazeny
pod §14 zákona o azylu jako důvody humanitární a meze tohoto uvážení je pak podle
stěžovatelky nutné soudně přezkoumat. Krajský soud posoudil žalobní námitky stěžovatelky;
porušení ust. §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 5 správního řádu vznesená v obecné rovině
a formální námitku týkající se chybějícího podpisu na rozhodnutí neshledal důvodnými
a při posuzování věci ohledně neudělení humanitárního azylu konstatoval, že správní orgán
nepochybil, pokud neposuzoval naplnění podmínek pro udělení azylu podle §14 zákona
o azylu, když shledal důvodnou aplikaci ust. §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Rozsudek
stěžovatelka napadla kasační stížností.
Stěžovatelka byla účastnicí řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel, kasační stížnost
je podána osobou oprávněnou. Stěžovatelka namítá nesprávné posouzení podmínek
pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu, míří tedy na kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Kromě toho namítá, že žalovaný porušil pravidla o správním řízení
(správní řád), když neposoudil důvody, které ji vedly k podání žádosti, ve vztahu k udělení
humanitárního azylu, a protože chybí výčet humanitárních důvodů, je nutné soudně
přezkoumat meze uvážení správního orgánu, resp. jeho zákonnost. Vzhledem k tomu,
že se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného, je rozhodnutí nepřezkoumatelné
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nedostatek důvodů rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. v mezích uplatněných kasačních důvodů, vázán důvody kasační stížnosti,
přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V logice kasačních důvodů je nejprve nutno se vypořádat s námitkou směřující
proti vadám řízení před žalovaným, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci
samé, přičemž vadou má být nerespektování některých ustanovení správního řádu
a nezhodnocení některých důvodů, které stěžovatelka měla ve správním řízení uvádět. Předně
je nutno uvést, že v řízení o žalobě napadla stěžovatelka porušení ustanovení správního řádu
tak, že se omezila pouze na jejich reprodukci a nijak tyto námitky neindividualizovala
ve vztahu k příběhu, který ve správním řízení uvedla. Proto již přístup krajského soudu,
jenž se v rovině mu přezkum alespoň částečně umožňující, touto námitkou zabýval, nutno
považovat za hraniční. Namítané porušení procesních pravidel v žalobním řízení i v kasačním
řízení ve vztahu k humanitárnímu azylu je z hlediska ustálené rozhodovací činnosti
Nejvyššího správního soudu zcela nedůvodné. Právní názor na řešení této otázky již Nejvyšší
správní soud dříve vyjádřil v jiné věci, např. v rozhodnutí ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 – 90, kde uvedl, že „správní orgán pochybil, jestliže žádost stěžovatele
zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 zákona o azylu, přičemž současně posuzoval
důvody pro udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu a výrokem se o nich vyjadřoval.
Pokud v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených
v §16 odst. 1 zákona, pak správní orgán bez dalšího, ale pouze ve lhůtě podle odst. 2 téhož
ustanovení žádost zamítne. Přezkum provedený krajským soudem za této situace šel na samou
hranici akceptovatelné rovnosti účastníků řízení a nelze mu nic vyčíst – žalobní námitku
o porušení procesních pravidel ve vztahu k udělení humanitárního azylu posoudil krajský
soud s ohledem na shora uvedené správně a nelze mu proto ničeho vytknout.
Shora uvedený závěr Nejvyššího správního soudu předurčuje, že rovněž stížní námitka
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky ve vztahu k neudělení humanitárního
azylu, je nedůvodná. Rovněž neobstojí stížní námitka ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d)
vytýkající nedostatek důvodů pro rozhodnutí soudu o udělení humanitárního azylu, protože
se soud důvody pro udělení humanitárního azylu nezabýval. S ohledem na opakovaně
judikovaný právní názor Nejvyššího správního soudu naopak učinil správný závěr o tom,
že není nutno posuzovat splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu v případě,
pokud je žádost o azyl posouzena jako zjevně nedůvodná.
Poněvadž se důvody kasační stížnosti a námitky v projednávané věci vztahují k otázce
splnění podmínek ust. §14 zákona o azylu, považuje Nejvyšší správní soud za nutné ještě
doplnit, že v případě důvodné aplikace §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, by se krajský
soud otázkou humanitárního azylu neměl zabývat ani tehdy, kdyby tato otázka byla
předmětem některého ze žalobních bodů a tak tomu bylo v projednávané věci. Pokud totiž
nebyly, s ohledem na stěžovatelčina tvrzení v průběhu správního řízení, samostatně
posuzovány důvody podle §12 zákona o azylu, neboť bylo shledáno, že stěžovatelka
neuvedla ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena pronásledování,
jak má na mysli §12 zákona o azylu, a že její žádost byla opřena toliko o ekonomické
důvody, což je závěr pro aplikaci §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu dostačující, pak nebylo
důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z §14 zákona o azylu. Pro rozhodování
žalovaného o udělení azylu z důvodu předvídaného v §14 zákona o azylu, je určující závěr
o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však
při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1 písm. a) zákona samostatně zjišťovány nejsou,
a proto krajský soud nepochybil, pokud se jimi věcně nezabýval i přes jejich namítnutí.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. To by náleželo žalovanému, protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly,
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přesto, že měl ve věci úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu