ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.433.2004
sp. zn. 6 Azs 433/2004 - 95
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: B. N. B., zastoupen JUDr. Jitkou Šmídovou, advokátkou, se sídlem
Koněvova 2442/150, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 15. 6. 2004, č. j. 6 Az 10/2004 - 53,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, č. j. 6 Az 10/2004 - 53,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 12. 2003, č. j. OAM - 271/VL - 16 - P13 - 2002,
neudělil žalobci (dále jen „stěžovatel“) azyl z důvodu, že nesplnil podmínky stanovené v §12,
§13 odst. 1 a 2, §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně
rozhodl, že na stěžovatele se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 uvedeného
zákona. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel přicestoval do České republiky
v září roku 1987, aby zde studoval. O azyl požádal, protože zde již dlouho žije a ztratil
všechny vazby na zemi původu. Dalším důvodem je skutečnost, že v jeho vlasti vládne
vojenská diktatura a lidé z jihu, k nimž sám náleží, jsou pronásledování lidmi ze severu
(hovořil dokonce o etnických čistkách). On sám tuto etnickou čistku pociťoval v tom,
že mu bylo znemožněno studovat v USA a Kanadě, protože jeho složka byla příslušným
úřadem úmyslně ztracena. Lidé ze severu též zastávali vyšší posty v zaměstnání než lidé
z jihu. V Konžské republice též stěžovatel dle svých vyjádření nemá možnost svobodně
vyjadřovat své názory ani si stěžovat, naopak mu hrozí uvěznění a likvidace, neboť jeho otec
byl členem opoziční strany (N. s. z. d.). Žalovaný shromáždil informace o zemi původu
stěžovatele a následně dospěl k těmto závěrům: Nebylo zjištěno, že by byl stěžovatel ve své
vlasti pronásledován pro některý z důvodů vyjmenovaných v §12 zákona o azylu, sám se
nijak politicky neangažoval a ve své výpovědi ze dne 9. 1. 2002 uvedl, že nikdo z rodiny
nebyl členem žádné politické strany nebo organizace. Pokud se cítil poškozen ztrátou svých
spisů ohledně studia v Severní Americe, pak se vůbec nesnažil vyhledat jakoukoli pomoc či si
stěžovat na postup úřadů. I vzhledem k časovému odstupu těchto událostí od data žádosti o
azyl vyplývá, že obavy z takové diskriminace jsou ve stěžovatelově případě neopodstatněné.
Nebylo ani zjištěno, že by stěžovatel byl postihován v souvislosti s tím, že lidé ze severu
zastávali vyšší postavení v zaměstnání než lidé z jihu, i ve vztahu k těmto jeho obavám pak
žalovaný poukázal na velký časový odstup. Z obsahu informací o zemi žalovaný dovodil, že
v současné době v Konžské republice žádný vojenský konflikt neprobíhá, za důvodnou nelze
považovat ani jeho obavu, že by byl jakkoli postihován pro politické aktivity jeho otce, neboť
N. s. z. d. je od roku 1997 součástí H. p. o. a j. a v posledních letech dokonce součástí vládní
koalice. V odůvodnění rozhodnutí ohledně neexistence překážky vycestování (§91 zákona o
azylu) žalovaný uvedl, že ze stěžovatelových výpovědí a shromážděných informací o zemi
původu nezjistil skutečnosti, které by vedly k závěru, že stěžovatel podmínky pro vyslovení
překážek vycestování splňuje.
Proti rozhodnutí podal stěžovatel žalobu k městskému soudu, v níž uplatnil porušení
jednotlivých ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“),
určujících povinnosti žalovaného v průběhu správního řízení. Dále konstatoval, že došlo
rovněž k porušení §12 a §91 zákona o azylu, přičemž tato porušení specifikoval obsáhlým
rukou psaným doplněním žaloby, v němž zejména označuje stav v Konžské republice
za nebezpečný v důsledku vlády vojenského diktátora, prezidenta N. Prezident pochází ze
severu země a je příslušníkem etnické skupiny M., stěžovatel a jeho rodina jsou z jihu země a
etnické skupiny L. Tato etnická skupina je pronásledována, v zemi jsou etnické čistky a válka.
Proto se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.
Ke svým tvrzením stěžovatel nabídl důkazy, a to formou odkazů na jím vyjmenované -
většinou frankofonní internetové stránky.
Ve věci proběhlo dne 15. 6. 2004 ústní jednání před Městským soudem v Praze,
při němž stěžovatel zopakoval skutečnosti zmíněné v žalobě, ke shromážděným informacím
o zemi původu uvedl, že jím navrhované důkazy u sebe v době pohovoru neměl,
kdyby k tomu byl vyzván, předložil by je. Překvapilo jej, že žalovaný vycházel pouze
ze zpráv Ministerstva zahraničí Spojených států a Ministerstva vnitra Velké Británie.
Závěrem znovu navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze zamítl žalobu rozsudkem č. j. 6 Az 10/2004 - 53 ze dne
15. 6. 2004 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský
soud je přesvědčen, že žalovaný postupoval správně a v souladu s ustanovením §12 zákona
o azylu, když stěžovateli azyl neudělil, neboť důvody, které uvedl, nelze podřadit pod žádný
z důvodů pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. Tyto své závěry ohledně
stěžovatelem uváděných důvodů žalovaný na základě zjištěného skutkového stavu dostatečně
odůvodnil. Soud se rovněž ztotožnil se závěrem žalovaného ohledně neudělení azylu
podle §14 zákona o azylu, neboť jej shledal v souladu se zákonem. Dále konstatoval,
že žalovaný postupoval v souladu s ustanovením §91 zákona o azylu, když v případě
stěžovatele neshledal existenci překážek vycestování, neboť ze samotné obavy zdůvodňované
obecnou situací v zemi původu nelze dovodit, že by po stěžovatelově návratu do vlasti nastala
některá ze skutečností opodstatňujících vyslovení překážky vycestování, a ani žalovaným
shromážděné informace tyto obavy nepotvrzují. Stěžovatelem navrhované důkazy soud
nezohlednil, jelikož se nejednalo o oficiální dokumenty.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal stěžovatel prostřednictvím své
zástupkyně kasační stížnost, v níž zejména uvádí, že on sám náleží k etnické skupině L.
a pochází z jihu Konžské republiky. Naproti tomu vládnoucí generál N. a jeho přívrženci
pocházejí ze severu země a náležejí k etnické skupině M. Etnická skupina L. je proto
v současné době utlačována, jakékoli projevy odporu proti tomu jsou trestány vězněním a
mučením. Stále dochází k etnickým čistkám, přestože oficiální zdroje vidí situaci v zemi
jinak. Stěžovatel má obavu z návratu do vlasti z několika důvodů. Jedním z nich je politická a
ekonomická situace v zemi, která je nestabilní a neklidná. Druhým důvodem je obava o život,
plynoucí z výše uvedené etnické diskriminace. Posledním důvodem pak je skutečnost, že
stěžovatelův otec byl politicky angažován v opoziční straně a po vojenském převratu v roce
1997 odešel do F., kde získal azyl. Jelikož stěžovateli z výše uvedených důvodů hrozí ve
vlasti mučení, považuje případné kroky českého státu směřující k jeho vypovězení za porušení
Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
Ve vztahu k závěrům městského soudu stěžovatel konstatuje, že soud nesprávně posoudil
právní otázku, neboť vycházel z neúplného zjištění celkové situace. Proto se domnívá, že
splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu a je v jeho případě
dána překážka vycestování podle §91 téhož zákona. Správní orgán pochybil, pokud
stěžovatelem navrhované informační zdroje odmítl zohlednit s odůvodněním, že se jedná o
neoficiální dokumenty. Podle stěžovatelova názoru jim měla být přikládána minimálně stejná
váha, jako dokumentům oficiálním, které žalovaný shromáždil. Městský soud v Praze se
dopustil pochybení, pokud se nezabýval všemi žalobními body a neprovedl dokazování, které
by blíže ozřejmilo situaci ve stěžovatelově vlasti. Stěžovatel proto uplatnil stížní důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Závěrem navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost, neboť podle
jeho názoru jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek městského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy. Odkázal zejména na vlastní výpovědi a podání stěžovatele v průběhu
správního řízení. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti jako
nedůvodné.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit,
že stěžovatel namítá kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., a kasační stížnost
je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo. Při tom byl podle §109
odst. 3 s. ř. s. vázán důvody kasační stížnosti; to však neplatí, bylo-li řízení před soudem
zmatečné (§103 odst. 1 písm. c/) nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (§103
odst. 1 písm. d/), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
přezkoumat jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl,
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.) (k tomu srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že Městský soud v Praze pochybil,
když v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného,
které označil za dostatečné. Ve vztahu ke skutečnostem, které po celou dobu řízení konstantně
uváděl stěžovatel jako jeden z důvodů své žádosti o azyl, totiž obavy z etnického
pronásledování, se žalovaný vyjádřil velmi stručně a navíc pouze ve vztahu k době,
kdy stěžovatel svou vlast opouštěl. Pokud tedy žalovaný pouze uvádí, že po prostudování
stěžovatelova spisu a shromážděných informačních materiálů nezjistil, že by stěžovatel byl
ve své vlasti postihován tím, že lidé ze severu zastávali vyšší postavení než lidé z jihu,
pak nelze toto jeho tvrzení považovat za dostatečné vypořádání se s tvrzenými obavami
z pronásledování. Navíc lze konstatovat, že tento závěr žalovaného je nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů, protože z něho není zřejmé, z jakých konkrétních informací vycházel,
jaké skutečnosti jsou v nich uvedeny a z čeho konkrétně tedy žalovaný učinil výše uvedený
závěr. Jestliže městský soud označil takové lakonické konstatování za dostatečné odůvodnění
závěru, že stěžovatel nemá důvod pro obavu z etnického pronásledování, pak i jeho
rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť není řádně odůvodněno.
Uvede-li žadatel o udělení azylu v průběhu správního řízení skutečnosti, jež by mohly
nasvědčovat závěru, že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité
sociální skupině nebo že se nechce vrátit do země původu pro některý z dalších důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu, je povinností správního orgánu vést zjišťování skutkového
stavu takovým způsobem, aby byly odstraněny nejasnosti o žadatelových skutečných
důvodech odchodu ze země původu a důvodech, které jej vedly k podání žádosti o azyl.
Žalovaný a posléze městský soud se však v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezabýval
obsahem shromážděných informací o zemi původu stěžovatele, a to zejména ve vztahu
k existenci a postavení jednotlivých etnických skupin. Pro řádné posouzení skutečného stavu
věci je rozhodná nejen situace v době, kdy stěžovatel odešel z vlasti, ale rovněž situace ke dni
vydání správního rozhodnutí. Pokud se tedy městský soud s touto žalobní námitkou vypořádal
takto nedostatečným způsobem, lze konstatovat, že se jedná o situaci obdobnou stavu,
kdy by ji přezkoumat zcela opomněl.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v projednávané věci byl naplněn stížní bod
obsažený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto se již dalšími námitkami uvedenými
v kasační stížnosti nezabýval.
Městský soud v Praze se proto v dalším řízení vypořádá s obsahem shromážděných
informací o zemi původu, přičemž je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
V dalším řízení je třeba, aby bylo dostatečně objasněno, zda lze na základě
ve správním spise shromážděných informací o zemi původu učinit závěr, který žalovaný
ve svém rozhodnutí učinil.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s §110 odst. 2
s. ř. s., podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li
mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém řízení i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu