ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.437.2004
sp. zn. 6 Azs 437/2004 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: A. M .,
zastoupen Mgr. Janou Hladíkovou, advokátkou, se sídlem 17. listopadu 623, Pardubice, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka Pardubice, ze dne 5. 5. 2004, č. j. 52 Az 299/2003 – 18,
takto:
I. Řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Janě Hladíkové, se odměna
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, rozhodl v záhlaví blíže
označeným rozsudkem o zamítnutí žaloby, kterou podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3813/VL - 07 - SE01 - 2000 ze dne 7. 7. 2003, jímž mu
nebyl udělen azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a nebyla na něho vztažena překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Rozsudek krajského soudu stěžovatel včas napadl kasační stížností.
Z marných pokusů o doručení zásilek krajského soudu v rámci postupu podle §108
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), po podání kasační stížnosti vyplynulo, že pobyt stěžovatele není znám a že jej nelze
zjistit. Nedoručitelná zůstala zásilka obsahující usnesení Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka Pardubice, č. j. 52 Az 299/2003 - 40 ze dne 27. 7. 2004 o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti a č. j. 52 Az 299/2003 - 43 z téhož dne, o ustanovení tlumočnice.
Z vyjádření Policie ČR, oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie,
pracoviště Seč, které bylo soudu podáno dne 1. 9. 2004, vyplývá, že stěžovateli byl dne
27. 5. 2004 udělen výjezdní příkaz s dobou platnosti do 9. 6. 2004, po podání kasační stížnosti
se však nikde nepřihlásil k pobytu, a proto jeho současný pobyt není znám. Za tohoto stavu
byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Po předložení věci k rozhodnutí o kasační stížnosti rovněž Nejvyšší správní soud
zjišťoval pobyt stěžovatele, avšak i on tak učinil marně.
Podle §33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb.,
soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce).
Na základě shora uvedených opakovaných marných pokusů o zjištění místa pobytu
stěžovatele má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle §33 písm. b)
zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
Při zastavení řízení aplikací §33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona
č. 350/2005 Sb. vycházel Nejvyšší správní soud též ze skutečnosti, že toto ustanovení
je ustanovením procesní povahy, že není přechodných ustanovení k jeho aplikaci po účinnosti
zákona č. 350/2005 Sb. a že podmínky pro zastavení řízení byly splněny již za účinnosti
právní úpravy předešlé, přitom tehdy bylo třeba kumulativního splnění dvou podmínek,
a šlo tak o právní úpravu oproti té současné přísnější (podle §33 zákona o azylu, ve znění
před účinností novely č. 350/2005 Sb., soud řízení zastavil, jestliže nebylo možno zjistit místo
pobytu žadatele o udělení azylu a tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí
ve věci). Byly-li totiž splněny přísnější podmínky pro zastavení řízení již v době
před účinností novely provedené zákonem č. 350/2005 Sb., trvá-li bez přerušení stav,
za něhož bylo možno řízení zastavit podle předchozí právní úpravy, i za právní úpravy
současné, a je-li současná podmínka pro zastavení řízení jednou z těch, které musely být
splněny podle předchozí právní úpravy, nelze v aplikaci §33 písm. b) zákona o azylu
po účinnosti uvedené novely spatřovat porušení zákazu retroaktivity, jenž je judikaturou
Ústavního soudu traktován jako zákaz posuzování právních skutečností či právních vztahů,
jež se uskutečnily dříve, než právní norma nabyla účinnosti, který vychází z premisy,
že každý musí mít možnost vědět, jaká pravidla se na jeho jednání aplikují, jak vyplývá
např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 611/01 ze dne 13. 6. 2002.
Nejvyšší správní soud kromě toho vycházel z konstrukce Hlavy IV zákona o azylu
nazvané „Přezkum rozhodnutí ve věci azylu soudem“ a dovodil, že i po účinnosti zákona
č. 350/2005 Sb. jsou důvody zastavení řízení před soudem aplikovatelné jak v případech
řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného, tak v případech řízení o kasačních
stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Aplikace samotného ustanovení §33 zákona
o azylu po účinnosti zákona č. 350/2005 Sb. totiž není omezena toliko na řízení o žalobě,
z použití slova „žalobce“ za slovy „žadatel o udělení azylu“ v písmenech a) až e) §33 nelze
dovodit, že by jím nemohl být žalobce po podání kasační stížnosti (stěžovatel po podání
kasační stížnosti své primární postavení žalobce neztrácí), navíc aplikovatelnost celé
Hlavy IV zákona o azylu i na řízení o kasačních stížnostech před Nejvyšším správním soudem
vyplývá z §32 odst. 5 zákona o azylu, kde je stanoven odkladný účinek kasační stížnosti.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud řízení podle §47 písm. c) s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. řízení zastavil, neboť tak pro případ, že nebude možno zjistit místo
stěžovatelova pobytu, stanoví §33 písm. b) zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť v případě zastavení řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Odměna právní zástupkyni stěžovatele nebyla přiznána, neboť tato nebyla po svém
ustanovení soudem vyzvána k provedení jakýchkoli úkonů a neuskutečnila se ani porada
s klientem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu