ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.468.2004
sp. zn. 6 Azs 468/2004 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalob k yně:
O. M., zastoupena Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou, se sídlem Havlíčkova 12, Český
Těšín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az 2089/2003
- 14 ze dne 17. 5. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce Mgr. Beatě Kaczynské,
se ne př i z ná v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 17. 9. 2003,
č. j. OAM - 4482/VL - 07 - 12 - 2003, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1990 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„zákon o azylu“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního
řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou obavy z ohrožení života
ze strany vymahačů výpalného a snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadla
rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu výroku o zamítnutí její žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Žalobkyně namítla
porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád). Dále uvedla, že podle jejího
mínění splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v §12 zákona o azylu,
resp. podmínky minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Po stránce skutkové odkázala na spisový materiál žalovaného, zejména na žádost o udělení
azylu a protokol o pohovoru. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2004,
č. j. 24 Az 2089/2003 - 14, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jež žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení
azylu jsou obavy žalobkyně z ohrožení života ze strany neznámých osob, které po ní
vymáhaly tzv. „výpalné“, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovatelce byl rozsudek krajského soudu
doručen dne 18. 6. 2004, kasační stížnost byla podána osobně, a to u Městského soudu
v Praze, který ve věci nerozhodoval, a proto ji postoupil příslušnému Krajskému soudu
v Ostravě, jemuž bylo podání ve věci kasační stížnosti doručeno dne 28. 6. 2004. Jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena
advokátkou, jež jí byla k žádosti ustanovena pro řízení o kasační stížnosti usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, č. j. 24 Az 2089/2003 - 41.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu. Kasační stížnost žalovaný považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Má za to,
že rozsudek krajského soudu je nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení a dále namítá vady řízení. Ve svém rozsáhlém sugestivním vyjádření
tvrdí, že rozhodnutím žalovaného a rovněž krajského soudu byla zkrácena na svých právech
zaručených Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod, zákonem o azylu
a správním řádem. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí
zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a ustanovení
zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti pro řízení.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně
uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle §103
odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení
právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován
nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je
nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění
správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký
učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech
skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského
soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu,
a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze
zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit,
anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím
řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti svědčící
o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, takže žalovaný správně její žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. S námitkami stěžovatelky se krajský soud náležitým
a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále konstatuje, že rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu
nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu §28 tohoto zákona. Za takové lze
považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu
pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 téhož zákona po věcném
posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl, a pouze v tomto případě v rozhodnutí uvede,
zda se na cizince vztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Z tohoto důvodu
neshledal Nejvyšší správní soud v postupu žalovaného v daném případě žádné pochybení
a ani krajskému soudu nelze vytýkat, že se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu řádně
ve svém rozsudku nezabýval, neboť v případě zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně
nedůvodné by bylo rozhodování podle citovaných ustanovení zákona o azylu nadbytečné.
Ostatně stěžovatelkou uváděné ekonomické problémy v zemi původu a zejména
obavy z ohrožení života ze strany vymahačů výpalného nejsou důvodem, který je
podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny
důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou, národností, náboženstvím,
příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory, a nejsou
proto důvodem pro udělení azylu. Stejně tak snaha legalizovat pobyt na území České
republiky není relevantním důvodem pro řízení o udělení azylu.
Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud v Ostravě
nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady
řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
po jejím obdržení, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005,
č. j. 24 Az 2089/2003 - 41, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 7 s. ř. s.). Protože v dané věci nebyly provedeny ustanovenou advokátkou žádné úkony,
jak vyplývá z obsahu soudního spisu, a nebyly tak naplněny zákonné předpoklady
pro přiznání odměny ve smyslu platné právní úpravy dané vyhláškou č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění
pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto, že ustanovené zástupkyni stěžovatelky, advokátce
Mgr. Beatě Kaczynské, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti,
jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu