ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.536.2004
sp. zn. 6 Azs 536/2004 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalob k yně: S. A., zastoupena JUDr. Janem Gallivodou, advokátem, se sídlem Nerudova 5,
Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2004, č. j.
55 Az 928/2003 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovaný ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá včas podanou kasační stížností usnesení
Krajského soudu v Brně, blíže označené v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla podle §46
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 686/VL - 07 - ZA09 - 2003 ze dne
21. 10. 2003. Tímto rozhodnutím žalovaného nebyl stěžovatelce udělen azyl pro nesplnění
podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), přitom bylo zároveň rozhodnuto, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka
vycestování podle §91 zákona o azylu. Krajský soud v odůvodnění usnesení konstatuje,
že podání žalobkyně postrádá zcela nejen základní náležitosti žaloby podle §37 odst. 2 a 3
s. ř. s., ale zejména základní náležitosti žaloby vymezené §71 odst. 1 písm. b) až f) s. ř. s.
Konkrétně v podání krajský soud postrádá tvrzené důvody nezákonnosti rozhodnutí,
upřesnění právní argumentace a uvedení petitu žaloby. Podání též postrádá jakékoli konkrétní
skutkové důvody nezákonnosti. Soud dále konstatoval, že odstraňovat vady podání již není
možné s ohledem na lhůtu uvedenou v §72 odst. 1 s. ř. s. a výzva k odstranění vad žaloby
by tak byla úkonem zcela nadbytečným, neboť k případně dodatečně uplatněným
argumentům by soud již nemohl přihlížet.
V kasační stížnosti uplatňuje stěžovatelka kasační důvod podávaný z §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a namítá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí její žaloby, kterou spatřuje
v porušení jejích zákonných práv, neboť nebyla soudem poučena o nezbytnosti odstranit
nedostatky žaloby. Při tom má soud podle §36 odst. 1 povinnost poučit účastníky o jejich
procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.
Tato povinnost je výrazem ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 37
odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě soud stěžovatelku dokonce poučil
o možnosti namítnou podjatost některého ze soudců, ale poučení o nezbytnosti doplnit podání
jí neposkytl, přestože dle jejího názoru zbývala do skončení dvouměsíční lhůty více jak
polovina, a stěžovatelka tak nemusela utrpět újmu. Stěžovatelka rovněž navrhla, aby jí podané
kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu tak i usnesení Krajského soudu v Brně byly vydány
v souladu s právními předpisy. K námitkám stěžovatelky se nevyjadřuje a posouzení právních
otázek z nich vyplývajících ponechává na Nejvyšším správním soudu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že v podání
stěžovatelky, jímž se obrátila na soud a požadovala soudní přezkum rozhodnutí žalovaného,
je uvedeno, kdo je podatelem (tj., že je jím stěžovatelka) a jaké správní rozhodnutí
je napadáno (tj., že jde o rozhodnutí žalovaného). Ohledně skutkových důvodů stěžovatelka
pouze uvedla, že neměla na území Ukrajiny problémy osobního charakteru a že splňuje
podmínky dle §12 písm. b) zákona o azylu. Toto podání bylo Krajskému soudu v Brně
doručeno osobně dne 26. 11. 2003. Dne 28. 6. 2004 vydal Krajský soud v Brně napadené
usnesení.
Kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatelka
je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a kasační stížnost je přípustná,
neboť stěžovatelka uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodu
uplatněného v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost není důvodná.
Jak již Nejvyšší správní soud konstantně judikoval, v důsledku přísné dispoziční
zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat
žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz věta
druhá ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento
nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá
z ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech
vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.,
neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě
dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení
koncipován (k tomu srov. rozsudek publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS).
V daném případě Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelčino podání
bezesporu žádný žalobní bod neobsahuje, přičemž ani ona sama nic takového netvrdí. Pokud
v kasační stížnosti uvádí, že v době, kdy ji soud poučoval o složení senátu, běžela ještě
dvouměsíční lhůta pro podání žaloby a řádné uplatnění žalobních bodů, pak toto její tvrzení
je nutno odmítnout. Podle §32 odst. 1 zákona o azylu lze žalobu proti rozhodnutí žalovaného
ve věci azylu podat do patnácti dnů od doručení rozhodnutí. Jelikož po uplynutí zákonem
stanovené lhůty, tj. po 5. 12. 2003 (napadené rozhodnutí žalovaného bylo stěžovatelce
doručeno 20. 11. 2003), nebylo možné žalobní body účinně doplnit, krajský soud správně
konstatoval, že poučení stěžovatelky ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. by bylo nadbytečné.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným
usnesením nedopustil nezákonnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
když žalobu stěžovatelky podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž ji předtím
vyzval k odstranění nedostatku podmínky řízení, neboť dospěl k závěru, že po marném
uplynutí lhůty k podání žaloby se absentující žalobní body stávají neodstranitelným
nedostatkem podmínky řízení.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud nezabýval stěžovatelčiným
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení
nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu