ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.57.2006
sp. zn. 6 Azs 57/2006 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. S., zastoupen Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Jana Zajíce
36, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 90/2004 - 20
ze dne 14. 10. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepř i znává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 90/2004 - 20 ze dne 14. 10. 2004, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1293/VL - 07 - 08 - 2004
ze dne 7. 4. 2004, jímž byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení
azylu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném k datu rozhodování žalovaného
(dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti, která nese všechny znaky formulářového podání,
formálně uplatňuje všechny důvody předvídané ustanovením §103 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nicméně v dalším textu k věci samé
tvrdí, že soud nesprávně posoudil právní otázku v předcházejícím řízení a, slovy stěžovatele,
„projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu“. Z tohoto textu je při nejvyšší míře
příznivosti možné dovodit, že stěžovatel uplatňuje důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. a napadá nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném
právním posouzení věci, kterého se krajský soud dopustil, aproboval-li závěr správního
orgánu o aplikaci ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, tedy že považuje
stěžovatelovu žádost za zjevně nedůvodnou, protože neuplatňuje žádný azylový důvod
ve smyslu §12 zákona o azylu. Stěžovatel rovněž navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil následující: stěžovatel
ve své žádosti o udělení azylu ze dne 22. 3. 2004 uvedl, že o azyl v České republice žádá
proto, že nemá práci, nemá kde bydlet, rodiče jsou nemocní, půjčil si peníze na podnikání,
které se nevydařilo, a nemá proto na vrácení dluhů, a přeje si v České republice zůstat. Stejné
důvody uvedl i v rámci pohovoru k žádosti o udělení azylu, jak vyplývá z protokolu ze dne
3. 4. 2004. Vedle toho vyšlo v průběhu pohovoru najevo, že stěžovatel požádal o azyl proto,
že na území České republiky pobýval několik měsíců nelegálně. Žalovaný na základě těchto
zjištění výše uvedeným rozhodnutím stěžovatelovu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou,
a to proto, že stěžovatelem udávané skutečnosti nelze podřadit pod žádný z taxativně
vymezených důvodů udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že toto rozhodnutí žalovaného
napadl stěžovatel žalobou, v níž uvedl, že se domnívá, že žalovaný porušil ustanovení §12
zákona o azylu. Krajský soud žalobu zamítl s tím, že provedené dokazování jednoznačně
svědčí o tom, že stěžovatel neopustil Ukrajinu z důvodů pronásledování za uplatňování
politických práv a svobod, nebo z odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství nebo politického přesvědčení. Stěžovatel sám uvedl jako důvod, že se obává
ekonomických potíží. Krajský soud se proto ztotožnil se závěry žalovaného a shledal,
že stěžovatelem uváděné důvody nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů ve smyslu §12
zákona o azylu, proto byla aplikace ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu plně
na místě.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost shledává Nejvyšší správní soud
s ohledem na uplatněný kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. přípustnou.
Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích
řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného rozsudku z toho důvodu, že se soud
ztotožnil s právním závěrem žalovaného, že žádost o udělení azylu je zjevně neopodstatněná
ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Je nasnadě, že právě skutečnost,
že rozhodnutí žalovaného bylo opřeno o zjevnou nedůvodnost stěžovatelovy žádosti, a že byl
tedy aplikován §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, je pro posouzení stěžovatelových
námitek, jimiž brojí proti rozsudku krajského soudu, zcela rozhodující.
Podle tohoto ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná,
jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se cizinci azyl udělí,
bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě,
že jde o osobu bez státního občanství, ve státě jeho posledního bydliště (písm. b/). Pojem
pronásledování pak definuje ustanovení §2 odst. 5 zákona o azylu, a to tak, že jde o ohrožení
života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání,
pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním
občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství
nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým
jednáním. K naplnění hypotézy normy obsažené v ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu je tedy nutné, aby z výpovědí učiněných žadatelem o azyl v průběhu správního řízení
vyplynulo, že ho k podání žádosti vedou důvody, jež prima facie nejsou s to ani při dalším
zjišťování a ověřování skutkového stavu být podřazeny pod rozsah ustanovení §12 zákona
o azylu ve spojení s §2 odst. 5 zákona o azylu. Převedeno na případ stěžovatele to znamená,
že pokud v průběhu správního řízení setrval na konstatování důvodů, pro které o azyl požádal,
tj. primárně ekonomické důvody a neschopnost splácet závazky provázená snahou o legalizaci
pobytu na území České republiky za účelem práce, nelze z těchto tvrzení objektivně
dovozovat, že by u něj mohla nastat situace předvídaná ustanovením §12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud nadto již vícekrát konstatoval, že jestliže z žádosti o udělení azylu,
z protokolu o pohovoru ani z žádné jiné písemnosti nevyplývá, že by žadatel tvrdil některý
z důvodů pro udělení azylu, žalovanému nevzniká povinnost provádět dokazování ohledně
existence některého z azylových důvodů taxativně vypočtených v §12 zákona o azylu
(např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004 - 47).
Shledal-li tedy krajský soud, že je hypotéza ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu naplněna, žádal-li stěžovatel o azyl z důvodů ekonomických a snahy o legalizaci
pobytu na území České republiky, nezákonnosti se nedopustil. Krajský soud tedy aplikoval
správný právní předpis (zákon o azylu), v jeho rámci správnou právní normu (tj. právní normu
obsaženou v §16 odst. 1 písm. g/ zákona o azylu), a vyložil ji správně.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly,
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu