ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.72.2005
sp. zn. 6 Azs 72/2005 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalob ky ně: N. R ., zastoupena JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem, se sídlem
Náměstí 143, Domažlice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Praze č. j. 46 Az 809/2003 - 28 ze dne 14. 9. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne p ř i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Zdeňku Novákovi,
se p ř i z nává odměna v částce 2150 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 16. 7. 2003,
č. j. OAM - 475/VL - 20 - K01 - 2002, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
jež následně k výzvě soudu doplnila, kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v celém
rozsahu výroku. Žalobkyně výslovně namítla porušení ustanovení §32 odst. 1, §46 a §47
odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád),
a dále porušení §12 a §91 zákona o azylu. Žalobkyně uvedla, že opustila Rusko,
protože měla jako ateistka žijící v muslimské oblasti, která hraničí s Čečenskem, problémy
a má obavy z pronásledování ze strany muslimů. Dále uvedla, že měla ve své zemi problémy
v rodině, neboť její současný druh je Armén a její rodina nebyla tomuto svazku nakloněna.
Rovněž poukázala na problémy svého syna, který se seznámil s muslimskou dívkou a byl
jejími příbuznými přemlouván, aby přijal islám a když to odmítl, byl muslimy napaden
a zraněn. Dále uvedla, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu, resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování podle §91
citovaného zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala na obsah správního spisu
žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2004,
č. j. 46 Az 809/2003 - 28, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly
shledány žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 9. 11. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne
1. 11. 2004, kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 9. 11. 2004. Jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena
advokátem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka především namítá, že Krajský soud v Praze posoudil uvedenou
kauzu v rozporu s platným právním řádem. Dále uvádí, že shledává vážná pochybení všech
dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu,
který podle názoru stěžovatelky projednal věc v rozporu se zákonem o azylu. Stěžovatelka
navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Současně požádala o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti, což odůvodnila tím, že má obavu z nuceného opuštění České
republiky a následného odjezdu do Ruska, kde jí podle jejího mínění hrozí vážné nebezpečí
z politických důvodů, a dále porušením právních předpisů ze strany příslušných orgánů,
které rozhodovaly o její žádosti a azyl. Rovněž požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížnost byla doplněna k výzvě soudu ve stanovené lhůtě advokátem, jenž byl
stěžovatelce ustanoven usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004,
č. j. 46 Az 809/2003 - 44. Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka v podání ze dne
12. 1. 2005 výslovně uplatnila důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nesprávné
posouzení právní otázky spatřuje v závěrech soudu o tom, že v jejím případě nejsou splněny
podmínky pro udělení azylu podle §12 a násl. zákona o azylu. Podle názoru stěžovatelky
předchozí řízení vykazuje vady spočívající v tom, že správní orgán při zjišťování skutkové
podstaty porušil ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1 a §46 správního řádu. Stěžovatelka
v této souvislosti uvádí, že v rámci provedeného pohovoru a v doplnění žaloby uvedla
podrobně důvody, pro které požádala o azyl. Nesouhlasí se závěry soudu, který se důvody
zabýval a porovnával je se zprávami o situaci v zemi původu stěžovatelky, na něž je
odkazováno a jež byly opatřeny správním orgánem, a považuje je za nesprávné.
Jestliže pro posouzení situace v Ruské federaci bylo vycházeno ze Zprávy Ministerstva
zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv v Rusku za rok 2001 ze dne 4. 3. 2002,
a dále z Informace organizace Člověk v tísni č. j. OAM - 1805/2002 ze dne 20. 11. 2002,
tak je stěžovatelka přesvědčena o tom, že tyto zprávy nemohou zcela vystihnout situaci
v jejím domovském státě. I kdyby se ve své tíživé situaci obrá tila na orgány státní moci, je
přesvědčena, že by se jí žádné účinné pomoci nedostalo a jednalo by se pouze o formální
postup. Domnívá se, že správní orgán pochybil, když si nevyžádal aktuální zprávy
o dodržování lidských práv v Ruské federaci za období po roce 2001, neboť je přesvědčena,
že v tomto období došlo k dalšímu zhoršení situace, kterou stěžovatelka v rámci provedeného
pohovoru a v doplnění žaloby popsala.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Praze. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Správní
orgán dále uvádí, že použité zprávy pro posouzení situace v zemi původu stěžovatelky jsou
relevantní, rozhodná doba pro užití těchto zpráv je doba, kdy byl projeven úmysl požádat
o azyl, což bylo dne 16. 1. 2002, jak vyplývá z protokolu o pohovoru, a pohovor byl
se stěžovatelkou veden dne 13. 9. 2002. Stěžovatelka měla možnost se s jejich obsahem
seznámit, vyjádřit se k nim, popř. navrhnout jejich doplnění, což neučinila. Správní orgán dále
uvedl, že stěžovatelka nevyužila možnosti ochrany prostřednictvím orgánů státu svého
posledního trvalého bydliště, neobrátila se na orgány policie v Ruské federaci, nevyužila
všechny zákonem dané prostředky na obranu sebe a své rodiny v zemi původu, a ani se o to
nepokusila. Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně
tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je
nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Praze a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Praze právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatelky se Krajský soud v Praze
náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy obava z napadání čečenskými teroristy
a náboženská nesnášenlivost v rodině, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení
zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení
významnými, tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině,
či zastávanými politickými názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Na žadatelku se v tomto případě nevztahuje
ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Praze napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Praze postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2004,
č. j. 46 Az 809/2003 - 44, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přiznal advokátu JUDr. Zdeňku Novákovi odměnu ve výši 2150 Kč
(dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů,
a v písemném podání soudu ve věci doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d/ téže
vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu