ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.92.2005
sp. zn. 6 Azs 92/2005 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: Z. S., zastoupen JUDr. Zdeňkou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem Rohelova
2596, Mělník, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2004, č. j. 59 Az 57/2004 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce JUDr. Zdeňce Chaloupkové se odměna za zastupování žalobce
v řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 2. 2004, č. j. OAM - 524/VL - 10 - 03 - 2004 byla
žalobcova (dále jen „stěžovatel“) žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný
své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel si svou žádostí o azyl chtěl legalizovat pobyt
v České republice a vyhnout se možným potížím s věřitelem, kterému dluží částku, již není
na Ukrajině schopen splatit. Jeho problémy ve vlasti nebyly způsobeny žádným z důvodů
taxativně vyjmenovaných v §12 zákona o azylu, a proto byly naplněny předpoklady
pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě, v níž pouze uvedl, že žádost o azyl podal, jelikož jeho život a život jeho rodiny
je na Ukrajině ohrožen. Proto byl porušen §12 zákona o azylu.
Rozsudkem tohoto soudu blíže označeným v záhlaví, byla žaloba stěžovatele
zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění, z nichž vycházelo
rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí jsou
v souladu se zákonem. Poukázal dále na skutečnost, že stěžovatel v průběhu správního řízení
neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu, zároveň požaduje ustanovení tlumočníka do ruského jazyka, osvobození od soudních
poplatků a ustanovení právního zástupce. Dále uvádí, že správní orgán nezjistil přesně a úplně
skutkový stav věci, důkazy, které si pro rozhodnutí opatřil, nebyly úplné a rozhodnutí
nevyplývá ze zjištěných podkladů. V zemi původu se stěžovatel cítí být ohrožen na životě
ze strany věřitelů, přičemž se nemá kam obrátit o pomoc, neboť stát takové poměry trpí
a podporuje je. Dovolává se článku 53 Příručky postupů a kritérií pro určování právního
postavení uprchlíků, v němž je uvedeno: Může se stát, že žadatel o azyl byl podroben různým
opatřením, která sama o sobě ještě nepředstavují pronásledování, ale jsou v některých
případech spojena s dalšími zápornými faktory a těchto situacích mohou různé uplatňující se
aspekty ve svém součtu vyvolat určitý efekt, který může logicky opravňovat k tvrzení
o opodstatněnosti pronásledování na kumulativním základě. Dále upozorňuje na článek 43
příručky, podle kterého se obavy z pronásledování nemusejí nutně zakládat na vlastních
osobních zkušenostech žadatele. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s.“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen advokátem (§105
odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit, že stěžovatel namítá kasační důvody podle §103
odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., kasační stížnost je tedy s výjimkou níže uvedenou přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelovo tvrzení, že rozhodnutí žalovaného nevyplývá ze shromážděných
podkladů a že mu měl být udělen azyl, lze podřadit pod důvod kasační stížnosti obsažený
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., který spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci
nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci
správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal závěry krajského soudu ohledně posouzení
skutečnosti, zda byla stěžovatelova žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná správně
a v souladu se zákonem. Podle §16 odst. 1 písm. g) bude žádost o azyl zamítnuta jako zjevně
nedůvodná, pokud žadatel neuvádí žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být
ve své vlasti vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu
(tj. z důvodů jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů). Pronásledováním je přitom ve smyslu §2
odst. 6 zákona o azylu třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící
psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna
úřady v zemi stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím
způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Potíže, jimž se stěžovatel vycestováním
z vlasti vyhýbá, tj. obavy z důsledků nemožnosti splatit dluh, nejsou okolnostmi svědčícími
o tom, že by mohl být ve své vlasti pronásledován ve smyslu zákona o azylu a nejsou ani
jevem státní mocí přímo vyvolaným, tajně podporovaným, státními orgány vědomě trpěným
či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaným. Ze stěžovatelových vyjádření učiněných
v průběhu řízení před žalovaným nevyplynuly skutečnosti, podle nichž by se v jeho případě
jednalo o byť i jen náznak potíží majících svůj původ v azylově relevantních důvodech, nelze
proto konstatovat, že by takový závěr krajského soudu byl nepodložený. Pokud stěžovatel
opakovaně zmiňoval, že život jeho i jeho rodiny je na Ukrajině ohrožen, pak je přinejmenším
pochybné, že ve své vlasti celou rodinu zanechal a odcestoval sám. Z jeho výpovědí
nevyplývají ani žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo na místě uvažovat
o opodstatněné obavě z pronásledování na kumulativním základě.
Krajský soud v Ostravě tak aplikoval správnou právní normu, kterou správně
po právní stránce vyhodnotil. Nejvyšší správní soud proto pochybení krajského soudu
ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) neshledal.
Stěžovatelovy námitky ohledně porušení správního řádu žalovaným v řízení o udělení
azylu lze podřadit pod důvody kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Aby však mohla být tato námitka přípustně namítána a aby tak Nejvyšší správní soud
mohl přistoupit k posouzení její důvodnosti, musel by stěžovatel namítat nyní tutéž vadu
řízení před žalovaným, jakou již namítal v řízení před krajským soudem. Pokud by ji namítal
nově až nyní v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud by se jí podle §103 odst. 1
písm. b) a §104 odst. 4 s. ř. s. nemohl zabývat. Předpokladem přípustnosti námitky vůči
postupu žalovaného ve správním řízení, nyní v řízení o kasační stížnosti, je tedy uplatnění
takové vady správního řízení již v řízení před krajským soudem ve formě žalobního bodu.
Žalobní body musí podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové, tak i právní
důvody, pro které stěžovatel považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné
nebo za nicotné. Námitka procesních pochybení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., není
ani v náznaku obsažena v žalobě ke Krajskému soudu v Ostravě. Proto ohledně této námitky
Nejvyšší správní soud uzavírá, že se opírá o jiný důvod, než který byl uplatněn v řízení
před krajským soudem, ač v předcházejícím soudním řízení uplatněn být mohl, a Nejvyšší
správní soud se jí tak podle §104 odst. 4 s. ř. s. nemůže zabývat. V této části tedy Nejvyšší
správní soud shledává kasační stížnost nepřípustnou.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odměna ustanovené zástupkyni stěžovatele nebyla přiznána, jelikož Nejvyšší správní
soud z obsahu spisu nezjistil žádný úkon právní služby, který by v řízení učinila, a ani sama
zástupkyně přes výzvu soudu provedené úkony nespecifikovala.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu