ECLI:CZ:NSS:2006:7.AFS.24.2005
sp. zn. 7 Afs 24/2005 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
Celního ředitelství Ostrava, se sídlem v Ostravě, nám. Sv. Čecha 8, za účasti společnosti
S. s. r. o., v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 23. 8. 2004, č. j. 22 Ca 250/2003 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem krajského soudu byla stěžovateli vrácena věc k dalšímu řízení
a současně bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 12. 3. 2003, č. j. 1346/2003-1401-21, kterým
tento zamítl odvolání společnosti společnost S. s. r. o. (dále též „vývozce“) proti rozhodnutí
Celního úřadu Krnov (dále též „celní úřad“) ze dne 7. 2. 2003, č. j. 758/03-0963-01, jímž
byl vývozce uznán odpovědným z porušení ust. §5 zákona č. 21/1997 Sb., o kontrole vývozu
a dovozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům, ve znění
platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o kontrole vývozu a dovozu zboží“) ,
tím, že bez licence vyvezl v rozhodnutí blíže specifikované zboží. Proto mu dle ust. §24
odst. 1 písm. a) cit. zákona byla udělena pokuta ve výši 50 000 Kč. Krajský soud
v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že odůvodnění rozhodnutí celních orgánů zjevně
postrádá mimo jiných uvedení, podle jakých právních předpisů a jejich jednotlivých
ustanovení rozhodovaly a jak si je pro účely svého rozhodnutí vyložily. V rozhodnutí
o uložení pokuty byl celní úřad povinen uvést konkrétní položku podle přílohy č. 1 vyhl.
č. 43/1997 Sb., do které je předmětné zboží zařazeno jako kontrolované zboží, a odůvodnit
proč. Z odůvodnění rozhodnutí tak není zřejmé, na základě jakých skutečností bylo zboží
zařazeno do položek 1C010 a 1C210 či 2A001. Proto krajský soud rozhodnutí celního
ředitelství zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.
Jako právní důvod své včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvedl ust. §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). Na úvod své kasační stížnosti zrekapituloval dosavadní průběh sporu. Zdůraznil,
že v daném případě spolupracovaly celní orgány se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost,
neboť se jednalo o úzce specializovanou problematiku. Tento úřad vydal řadu stanovisek,
které jsou součástí spisu, z e kterých jednoznačně vyplynulo, že pokud je zboží použito
v primárním okruhu jaderné elektrárny (což bylo potvrzeno šetřením na Slovensku), jedná se
o kontrolované zboží. Na základě této skutečnosti považoval jak celní úřad, tak i stěžovatel za
prokázané, že předmětné zboží bylo kontrolovaným zboží ve smyslu zákona o kontrole
vývozu a dovozu zboží. Pro posouzení, zda došlo ke spáchání správního deliktu, je relevantní
skutečnost, zda bylo kontrolované zboží vyvezeno bez příslušné licence, a nikoliv otázka
zařazení kontrolovaného zboží do jednotlivých položek prováděcích předpisů, což je dle
názoru stěžovatele relevantní pro řízení o udělení licence. Stěžovatel se proto nedomnívá, že
by jeho rozhodnutí a rozhodnutí celního úřadu trpěla nezákonností, proto navrhl zrušení
napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu zpět k dalšímu řízení.
Vývozce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §5 zákona o kontrole vývozu a dovozu zboží je vývozce oprávněn vyvézt
a dovozce dovézt kontrolované zboží jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených
v povolení ministerstva na vývoz nebo dovoz (dále jen „licence“) uděleném ve formě licence
individuální, individuální otevřené nebo všeobecné.
Podle ust. §2 odst. 1 cit. zákona kontrolnímu režimu podle tohoto zákona jsou
podrobeny zařízení, sestavy, výrobky, jejich části a součásti, materiály, software, chemické
a biologické látky a viry, prekurzory, technologie, jimiž se rozumí informace a výrobně
technické poznatky ve zhmotnělé podobě nebo na médiích pro elektronický přenos
dat, modely, prototypy, technické výkresy a náčrtky, diagramy, světlotisky nebo příručky,
nebo ve zhmotnělé podobě výcvikové nebo technické soupravy, jež mohou být použity
k vyhotovení technických plánů k výrobě, k využití anebo přepracování zboží, včetně
programového vybavení a technických údajů, avšak nikoliv zboží samotné, které vzhledem
ke svému charakteru dvojího užití mohou být použity pro civilní a pro vojenské účely (dále
jen "kontrolované zboží").
Dle odst. 2 cit. ustanovení za kontrolované zboží se pro účely vývozu a dovozu
považují i nebezpečné toxické látky, prekurzory chemických zbraní a materiály, zařízení
a technologie v jaderné oblasti, nakládání s nimiž v tuzemsku je upraveno zvláštními
předpisy.
Podle odst. 3 cit. ustanovení seznam kontrolovaného zboží podle odstavců 1 a 2
stanoví prováděcí předpis.
Podle ust. §24 odst. 1 písm. a) cit. zákona jestliže vývozce, dovozce nebo jakákoliv
jiná osoba přemístí kontrolované zboží z celního území České republiky do ciziny nebo
z ciziny na celní území České republiky bez licence, ačkoli licence je tímto zákonem
vyžadována, uloží se pokuta do výše 20 milionů Kč nebo pětinásobku ceny zboží, je-li tento
pětinásobek vyšší než 20 milionů Kč.
Svou stížní námitkou stěžovatel brojí proti rozhodnutí krajského soudu, které shledalo
rozhodnutí celního ředitelství nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů rozhodnutí.
Stěžovatel předně namítal , že Státní úřad pro jadernou bezpečnost vydal řadu stanovisek, ze
kterých vyplynulo, že pokud je zboží použito v primárním okruhu jaderné elektrárny, jedná se
bezpochyby o kontrolované zboží. Současně zdůraznil, že relevantní v souzené věci je fakt, že
vývozce vyvezl zboží bez licence, nikoliv zařazení tohoto zboží do jednotlivých položek
provádějících předpisů. Nejvyšší správní soud se však s tímto stanoviskem stěžovatele
z důvodů níže uvedených nemohl ztotožnit.
Nejprve je třeba uvést, že pro to, aby celní úřad mohl udělit vývozci určitého zboží
pokutu dle ust. §24 odst. 1 písm. a) zákona o kontrole vývozu a dovozu, je třeba, aby byly
kumulativně naplněny všechny znaky skutkové podstaty tohoto správního deliktu.
Pro souzenou věc jsou z nich nejdůležitější následující. V prvé řadě se musí jednat
o přemístění zboží na území naší republiky z území ležícího mimo Českou republiku nebo
naopak. Pod pojmem „přemístění“ je nutno chápat jakékoliv fyzické přesunutí zboží z bodu
ležícího mimo naše území do bodu ležícího na našem území nebo naopak. Dále se musí jednat
o přemístění přesně vymezeného typu zboží, a to zboží kontrolovaného, když zákon
sám ve svém ust. §2 definuje, co rozumí pod tímto pojmem. Po souzenou věc je důležitý
zejména odst. 3 cit. ustanovení, který zakotvuje, že seznam kontrolovaného zboží stanoví
prováděcí předpis. Tím byla v rozhodné době vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu
č. 43/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 21/1997 Sb., o kontrole vývozu a dovozu zboží
a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům, ve znění platném
pro projednávanou věc (dále jen „vyhl. č. 43/1997 Sb.“), jejíž přílohu č. 1 tvořil právě seznam
kontrolovaného zboží. Je tak zřejmé, že pro to, aby bylo možno uznat vývozce vinným
ze spáchání správního deliktu dle ust. §24 odst. 1 písm. a) zákona o kontrole vývozu
a dovozu, je nutné přesně specifikovat, zda-li je skutečně předmět jeho vývozu
kontrolovaným zbožím ve smyslu cit. zákona a současně uvést i úvahy, které celní úřad vedly
k tomuto zařazení. Jak celní úřad, tak i stěžovatel ve svých rozhodnutích a vyjádřeních
odkazovaly na stanoviska vydaná Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Z vyjádření
tohoto orgánu ze dne 15. 11. 2002, č. j. 16976/3.3/2002, však vyplývá, že vlnovcové ventily
a náhradní díly pro armatury je nutno považovat za kontrolované položky vyhlášky
č. 179/2002 Sb., kterou se stanoví seznam vybraných položek a položek dvojího použití
v jaderné oblasti, ve znění platném pro posuzovanou věc (dále jen „vyhl. č. 179/2002 Sb.“).
Správní orgán dále uvádí, že se vývozce vývozem tohoto zboží bez licence dopustil porušení
mj. i ust. §5 zákona o kontrole vývozu a dovozu. Z rozhodnutí celního úřadu však nevyplývá,
jak již vyslovil ve svém rozhodnutí i krajský soud, na základě jakých skutečností zařadil celní
úřad předmětné výrobky i do seznamu kontrolovaného zboží dle vyhl. č. 43/1997 Sb.,
zda je mezi stanoviskem Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a jeho zařazením zboží
do kontrolovaných položek dle vyhl. č. 179/2002 Sb. nějaká souvislost či zda je pro celní úřad
závazné zjištění tohoto orgánu o porušení zákona o kontrole vývozu a dovozu zboží a proč.
Je tedy zřejmé, že stěžovatel a ani celní úřad nedostály své povinnosti formulovat rozhodnutí
vydávaná ve správním řízení v souladu s příslušnými právními předpisy, tj. v odůvodnění
uvést všechny skutečnosti, které byly podkladem jejich rozhodnutí, a zejména jakými
úvahami byly při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů vedeny.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že není možné udělit pokutu pouze na základě
skutečnosti, že vývozce vyvezl zboží bez licence, neboť je nutno zohlednit i další podmínky,
které jsou obsaženy ve skutkové podstatě tohoto správního deliktu, jak již bylo uvedeno výše.
Proto Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost stěžovatele nedůvodnou, neboť tento
se ve spojení s celním úřadem ve svých rozhodnutích ne přesvědčivě vypořádal s otázkou
zařazení vyváženého zboží do kategorie tzv. kontrolovaného zboží dle zákona o kontrole
vývozu a dovozu zboží, což ve svém rozhodnutí zcela přesvědčivě vyslovil již krajský soud,
a proto Nejvyšší správní soud odkazuje na jeho výstižné odůvodnění.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Účastník řízení nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto
mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu