ECLI:CZ:NSS:2006:7.AFS.70.2005
sp. zn. 7 Afs 70/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Radana Malíka v právní věci
stěžovatele V. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci
Králové, Orlická 163, za účasti Finančního ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci
Králové, Horova 17, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2004, č. j. 31 Ca 187/2004 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 11. 2004,
č. j. 31 Ca 187/2004 - 39 rozhodl o zastavení řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí
Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 19. 5. 2004,
č. j. 1146/110/2004-Sa/11/02, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí
Finančního úřadu v Pardubicích ze dne 1. 8. 2001 č. j. 134155/01/248913/3937 o zrušení
vyměřené daňové ztráty ve výši 202 271 Kč, dodatečném stanovení základu daně ve výši
3 471 644,75 Kč a o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob ve výši
1 248 740 Kč za zdaňovací období roku 1999. Podle názoru krajského soudu stěžovatel
nezaplatil soudní poplatek za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve výši
2000 Kč a ani po výzvě k zaplacení soudního poplatku do dvou týdnů ode dne doručení výzvy
a poučení o zastavení řízení v případě nevyhovění, která mu byla doručena dne 5. 11. 2004
postupem podle ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 4 o. s. ř. Jelikož soudní
poplatek nezaplatil ani zástupce stěžovatele, který usnesení obsahující výzvu k uhrazení
soudního poplatku převzal již dne 7. 9. 2004, rozhodl krajský soud o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku v souladu s ustanovením §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9
odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o soudních
poplatcích“).
V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě opírající se o
důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., stěžovatel odmítl závěry
tohoto soudu, pokud dospěl k tomu, že řízení bylo třeba zastavit. Stěžovatel namítal, že
přiloženým podáním zaplatil soudní poplatek ve výši 2000 Kč ve lhůtě pro podání kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu přihlížeje k ustálené rozhodovací praxi, že důvody
pro zastavení řízení nejsou dány, resp., že odpadly, jestliže je soudní poplatek zaplacen
alespoň v odvolací lhůtě, v tomto případě ve lhůtě k podání kasační stížnosti, která je
opravným prostředkem proti usnesení soudu I. stupně. Ústavně konformní výklad s poukazem
na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod takové posouzení věci vyžaduje, byť s. ř. s.
neobsahuje procesní ustanovení, jež by tvořila výjimku z právní moci usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, která nastává doručením. Stěžovatel se proto
domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno napadené usnesení a věc vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud vychází z toho, že i v řízení o kasační stížnosti se soud řídí
přísnou dispoziční zásadou, neboť ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. ukládá stěžovateli
povinnost označit rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvést, z jakých důvodů (skutkových
a právních) toto rozhodnutí soudu napadá a považuje jeho výroky za nezákonné. Rozsah
napadení soudního rozhodnutí a uvedení skutkových a právních důvodů pak znamená
povinnost stěžovatele tvrdit, že soudní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu
zákonu nebo jinému předpisu, která má charakter předpisu právního, a toto tvrzení také
odůvodnit. Činnost kasačního soudu je pak ohraničena rámcem takto vymezeným a tento soud
se musí omezit na zkoumání napadeného rozhodnutí jen v tomto směru, nejde-li ovšem
o vadu, k níž musí hledět z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Nedostatek
stěžovatelova tvrzení, že vydáním napadeného soudního rozhodnutí byl porušen zákon nebo
jiný právní předpis, představuje vadu kasační stížnosti, která brání jejímu věcnému vyřízení.
I při nejmírnějších požadavcích proto musí být z kasační stížnosti poznatelné, v kterých
částech a po jakých stránkách má kasační soud napadené soudní rozhodnutí zkoumat, přičemž
kasační soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti soudního
rozhodnutí.
Podle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději
do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku
ve věcech správního soudnictví by zrušil krajský soud, který ho vydal, ale jen v tom případě,
pokud by byl soudní poplatek zaplacen dříve než by uvedené usnesení nabylo právní moci.
Z obsahu soudního spisu však vyplývá, že kasační stížností napadené usnesení krajského
soudu nabylo právní moci dne 26. 11. 2004 po doručení zástupci stěžovatele a finančnímu
ředitelství. Ze spisu rovněž vyplývá, že stěžovatel zaplatil v kolcích částku 2000 Kč za podání
žaloby až dne 10. 12. 2004. Tyto nesporné skutečnosti, které ani stěžovatel nijak
nezpochybňuje, neumožňují z důvodu uvedeného v ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích zrušit usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku a vyhovět tak podané kasační stížnosti stěžovatele proti tomuto usnesení.
Ústavně konformním výkladem nelze též ztotožňovat lhůtu k podání kasační stížnosti
a lhůtu k podání odvolání, resp. odvolání a kasační stížnost. Kasační stížnost je opravným
prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§102
s. ř. s.) a lhůtu k podání tohoto mimořádného opravného prostředku proto rovněž nelze
ztotožňovat se lhůtou k podání odvolání, tedy řádnému opravnému prostředku, které s. ř. s.
nezná.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem bez jednání, protože
mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který
měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl,
proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a finančnímu ředitelství žádné náklady
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu