ECLI:CZ:NSS:2006:7.AS.4.2006
sp. zn. 7 As 4/2006 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele S., s. s. r. o., zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem
v Praze 4, Zelený pruh 95/97, za účasti Krajského úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem
v Brně, Žerotínovo náměstí 3/5, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 18. 8. 2005, č. j. 30 Ca 118/2005 – 18,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2005, č. j. 30 Ca 118/2005 – 18,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2005 č. j. 30 Ca 118/2005 – 18 byla
zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu Vyškov se sídlem ve Vyškově
ze dne 20. 11. 2002 č. j. RRRÚP 216/02 – Kr, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání
a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu ve Vyškově, referátu regionálního rozvoje
a územního plánování ze dne 17. 4. 2002, č. j. SU-418/02/PO, jímž byl zamítnut návrh
stěžovatele na vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene k nemovitostem v rozhodnutí
blíže specifikovaným podle ustanovení §91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb.,
o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o telekomunikacích“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že mezi účastníky je
sporná otázka, je-li stavební úřad povinen (oprávněn) zřídit věcné břemeno podle §91 odst. 3
zákona o telekomunikacích i poté, co byla stavba telekomunikačního zařízení postavena,
popř. zahájena. Při posouzení této otázky je podle názoru krajského soudu třeba vycházet
z citovaného ustanovení a ze zákona č. 50/1976 Sb.. ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „stavební zákon“), a to především z jeho ustanovení §108 a §115. S poukazem na znění
ustanovení §91 odst. 3 zákona o telekomunikacích má krajský soud za použití gramatické
a logické výkladové metody za to, že je nepochybné, že zřízení věcného břemene,
ať už dohodou nebo rozhodnutím stavebního úřadu, je možné pouze před zahájením stavby.
Větu druhou podle krajského soudu nelze vykládat jinak než v kontextu věty první, podle
které držitel telekomunikační licence nebo osvědčení uzavře dohodu s vlastníkem dotčené
nemovitosti před zahájením stavby. I z dikce ustanovení §108 odst. 1 stavebního zákona
je zřejmé, že pozemky je možno vyvlastnit ve veřejném zájmu pro uskutečnění staveb
a nikoliv pro stavby již postavené či rozestavěné. V případě tak závažného zásahu
do vlastnického práva je nutné, aby tento proběhl v souladu se zákonem, tj. před
uskutečněním stavby, přičemž výklad stěžovatele založený na úvaze, že časové hledisko není
rozhodující, by byl podle krajského soudu výkladem rozšiřujícím, jdoucím nad rámec zákona.
Stěžovatel v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě z důvodu podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. namítal mylnou a nesprávnou interpretaci ustanovení
§108 stavebního zákona v souvislosti s ustanovením §90 odst. a §91 odst. 3 zákona
o telekomunikacích. Ve smyslu ustanovení §108 odst. 1 stavebního zákona lze rozhodnutím
stavebního úřadu pozemky, stavby a práva k nim potřebná pro uskutečnění staveb nebo
zákonem vymezených opatření ve veřejném zájmu vyvlastnit nebo vlastnická práva
k pozemkům a stavbám omezit. Vyvlastnit je podle tohoto zákona možné jen ve veřejném
zájmu, mimo jiné pro účely vymezené zvláštním zákonem. Zákon o telekomunikacích má
jako zvláštní právní předpis přednost před aplikací stavebního zákona. Cílem zákona
o telekomunikacích je umožnit efektivně a transparentně zřizování a provozování
telekomunikačních zařízení. Za tímto účelem umožňuje řešit uspořádání vztahů mezi
vlastníky dotčených pozemků a provozovatelem telekomunikačního zařízení i proti vůli
vlastníků dotčených pozemků, neboť zřizování a provozování těchto zařízení je ve veřejném
zájmu. Nedojde-li mezi těmito subjekty k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši
jednorázové úhrady obecný stavební úřad, a to na návrh držitele telekomunikační licence.
Ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá povinnost zřídit věcné břemeno před realizací
stavby. Věcné břemeno se zřizuje nejen za účelem zřízení telekomunikační sítě, ale také
za účelem provozování této sítě. Stěžovatel splnil veškeré zákonem stanovené podmínky,
neboť je držitelem platné telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné
telekomunikační sítě ze dne 23. 3. 2001 č. j. 504663/2000 a pokusil se před zahájením stavby
uzavřít s vlastníkem dotčeného pozemku dohodu o zřízení věcného břemene. Proto navrhl,
aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Krajský úřad Jihomoravského kraje uvedl, že jako právní nástupce po zrušeném
Okresním úřadu Vyškov vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí vydal uvedený úřad,
má k dispozici pouze rozhodnutí bez příslušného spisového materiálu ve věci, proto nemůže
k celé záležitosti zaujmout podrobnější stanovisko a odkázal na odůvodnění napadeného
správního rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Spornou otázkou v posuzovaném případě je, jak již také správně uvedl krajský soud
v napadeném rozsudku, zda stavební úřad je oprávněn zřídit věcné břemeno podle ustanovení
§91 odst. 3 zákona o telekomunikacích i poté, co byla stavba telekomunikačního zařízení
postavena, popř. zahájena.
Podle §108 odst. 2 písm. f) stavebního zákona je možné podle tohoto zákona
vyvlastnit jen ve veřejném zájmu pro účely vymezené zvláštními zákony.
Podle §91 odst. 3) zákona o telekomunikacích uzavře pro zajištění výkonu oprávnění
podle §90 odst. 1 písm. a) a b) držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování
veřejné telekomunikační sítě nebo držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování
veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních
signálů po vedení s vlastníkem dotčené nemovitosti před zahájením stavby písemnou dohodu
o zřízení věcného břemene k dotčené nemovitosti za jednorázovou úhradu. Nedojde-li
k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši jednorázové úhrady obecný stavební
úřad na návrh držitele telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné
telekomunikační sítě nebo držitele osvědčení o registraci ke zřizování a provozování
veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních
signálů po vedení.
Nejvyšší správní soud nezpochybňuje správnost závěru krajského soudu,
že vyvlastnění představuje závažný zásah do vlastnického práva, kdy je nutné, aby tento
proběhl v souladu se zákonem, a rovněž se ztotožňuje se závěrem stěžovatele, že zákon
o telekomunikacích je zákonem zvláštním ve smyslu §108 odst. 2 písm. f) stavebního zákona,
neboť stanovuje účel, pro který lze ve veřejném zájmu vyvlastnit pozemky, stavby a práva
k nim, nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám omezit. Na vyvlastnění a řízení o něm se
přitom plně vztahují ustanovení §108 a násl. stavebního zákona. Veřejný zájem
na vyvlastnění, resp. na realizaci účelu, pro nějž má být vyvlastněno, je přitom conditio sine
qua non vyvlastnění, tzn., ze jeho existence je základním předmětem zjišťování stavebního
úřadu. Jsou-li tedy naplněny podmínky podle ustanovení §91 odst. 3 zákona
o telekomunikacích a nedojde-li k dohodě, rozhodne stavební úřad, a to podle zásad
uvedených v ustanovení §108 odst. 2 a odst. 3 stavebního zákona. Musí být tedy prokázán
veřejný zájem, aby bylo možné vyvlastnit.
Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 24. 3. 2005
č. j. 5 As 11/2003 - 66 vodítkem pro zjištění, zda je dán veřejný zájem na omezení
vlastnických práv jedněch vlastníků ve prospěch vlastníků druhých, musí proto spočívat
v naléhavosti veřejného zájmu v relaci k právu na ochranu vlastnictví vlastníka pozemku
ve smyslu principu nedotknutelnosti vlastnictví. Je tomu tak z důvodu, že vlastnické právo
jednoho vlastníka lze omezit pouze v zájmu uplatnění základních práv, tedy i práv
vlastnických, jiného subjektu. Veřejný zájem je z tohoto pohledu třeba zjišťovat pro každý
konkrétní případ, přičemž veřejný zájem je nutno chápat jako zájem, který by bylo možno
označit za obecně prospěšný. Veřejný zájem na vyvlastnění nelze spatřovat pouze v zájmu
státu či státních institucí. Může být dán i tehdy, je-li nutné umožnit užívání věci v soukromém
vlastnictví.
Soudní praxe považuje veřejný zájem za zájem obecně prospěšný, případně pokud
vyvlastnění slouží (nikoliv jen obecně) k plnění veřejného úkolu; předpokládá se tedy
zvýšený, věcně objektivní veřejný zájem. Zřizování a provozování telekomunikační sítě
pak lze bezesporu za opatření ve veřejném zájmu ve výše uvedeném smyslu považovat. Podle
Evropského soudu pro lidská práva opatření ve smyslu čl. 1, odstavce prvního, věty druhé
Dodatkového protokolu k Úmluvě musí sledovat legitimní politické účely - hospodářské,
sociální nebo zvláštní veřejné zájmy v dotčené oblasti; svůj obsah tak uvedený pojem nabývá
při řešení každého jednotlivého případu, a to na základě rozsouzení různých zájmů
při zohlednění konkrétních okolností (srov. Hendrych, D., a kol.: Správní právo, Obecná část,
C. H. BECK, 5. vydání, 2003, str. 86). Je přitom nutno také dodržet zákonné podmínky
ve smyslu §110 stavebního zákona a uvážit, zda sledovaného cíle lze dosáhnout bez omezení
práva vlastníků předmětného pozemku.
V daném případě stěžovatel splnil všechny podmínky stanovené zákonem
o telekomunikacích, neboť je držitelem platné telekomunikační licence ke zřizování
a provozování veřejné telekomunikační sítě a pokusil se před zahájením stavby uzavřít
s vlastníkem dotčeného pozemku dohodu o zřízení věcného břemene. Ze žádného zákonného
ustanovení pak nevyplývá povinnost zřídit věcné břemeno před realizací stavby. Zákonem
svěřená kompetence stavebnímu úřadu není závislá na tom, kdy je návrh podán, a nezaniká,
ani se nepřenáší na jiný orgán, není-li dodržen obecný požadavek §58 odst. 2 stavebního
zákona, tedy průkaz právem vlastnickým či jiným k dotčenému pozemku.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že příslušný stavební úřad nemůže
zamítnout návrh na zřízení věcného břemene podle §91 odst. 3 zákona o telekomunikacích
jen s poukazem na skutečnost, že žádost je podána až po provedené pokládce telekomunikační
sítě.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud
je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu