ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.178.2005
sp. zn. 7 Azs 178/2005 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele S. S.,
zastoupeného JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1,
za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7,
Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 22. 12. 2004, č. j. 9 Az 238/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna JUDr. Pavla Rameše, advokáta se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1,
se ur č uj e částkou 2150 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní
orgán“), ze dne 4. 11. 2003, č. j. OAM-7838/VL-11-K01-2001, nebyl stěžovateli dle ust. §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen
azyl a dále bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování dle ust.
§91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, o které rozhodl městský soud
napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl, neboť správní orgán si opatřil dostatek podkladů
pro své rozhodnutí, řádně zjistil skutečný stav věci a rozhodnutí dostatečně odůvodnil.
Ve včas podané kasační stížnosti a v jejím doplnění stěžovatel uvedl, že důvodem
pro její podání jsou zákonné důvody specifikované v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Dále namítl, že správní soud jednostranně převzal nesprávné zjištění správního
orgánu, že ochrana práv je pro občany Ukrajiny dostupná. V rozsudku v podstatě odkázal
na zjištění správního orgánu, když se nedostatečně zabýval faktickou vynutitelností práva
a jeho ochrany. Stěžovatel byl pronásledován mafií, když vzhledem k okolnosti,
že na Ukrajině není systém policejní a justiční ochrany funkční, stát není schopen zajistit
ochranu práv svých občanů. Proto je dán důvod pro udělení azylu, neboť stěžovatel
má odůvodněný strach z pronásledování. Městský soud měl zrušit rozhodnutí správního
orgánu pro nepřezkoumatelnost, neboť tento učinil závěr, pro který neměl dostatek podkladů.
Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení,
přičemž současně požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti s tím, že jak
jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu, bylo vydáno v souladu s právními předpisy.
V průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem pro podání jeho žádosti o udělení
azylu jsou problémy s příslušníky mafie. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 4 Azs 38/2003. Navrhl zamítnutí jak kasační stížnosti, tak i návrhu na přiznání
odkladného účinku.
Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující
podstatné skutečnosti:
Stěžovatel podal dne 11. 8. 2001 návrh na zahájení řízení o udělení azylu.
Dne 20. 10. 2003 byl se stěžovatelem veden, v ruském jazyce za účasti tlumočníka, pohovor
k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky, ze kterého
byl vyhotoven protokol. Stěžovatel uvedl, že měl s bratrem stánek a platil banditům výpalné.
Když peníze došly, tak jim zapálili auto a zničili stánek. Neměl na zaplacení pronájmu trafiky
a ani na splacení leasingu za auto, tak odjel. Na policii se neobrátil. Domů se nechce vrátit,
protože by tam nesehnal práci.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
S ohledem na fakt, že stěžovatel uvedl jako právní důvod své kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu těchto
ustanovení. Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně zjištěný
skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní
názor, ale tento je nesprávně vyložen. Skutková podstata může být se spisy v rozporu tehdy,
pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu
obsažený vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková
podstata nemá oporu ve spisech tehdy, chybí-li v těchto spisech podklad pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem nebo je-li nedostačující k učinění správného skutkového
závěru. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné proto, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy
soud, rozhodl tak, jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění
nebo je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační
stížnost, je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam tohoto
ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí soudu prvního stupně opírá
či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada v řízení
před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, spočívá např.
v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku. Taková pochybení však Nejvyšší správní
soud z důvodů níže uvedených v rozhodnutí správního orgánu a ani v rozhodnutí městského
soudu neshledal.
Jak již bylo vysloveno v rozhodnutí správního orgánu, tak i v rozsudku městského
soudu, potíže toliko se soukromými osobami (mafií) tak, jsou specifikovány stěžovatelem,
nespadají pod definici pronásledování dle ust. §12 zákona o azylu. Za pronásledování
by mohlo být v souvislosti s ohrožením soukromými osobami pokládáno leda odmítnutí
veřejné moci poskytnout ochranu před tímto ohrožením, pokud by toto odmítnutí mělo
typicky povahu šikany ze strany veřejné moci pro některý z důvodů uvedených v ust. §12
zákona o azylu. Tak tomu ovšem v posuzovaném případě zjevně nebylo, neboť stěžovatel
tvrzené pronásledování vůbec neohlásil policii a tak nedal státním orgánům možnost,
aby ho ochránily. Pouze automaticky dovodil, že by tento krok neměl kýžený efekt. K tomu
Nejvyšší správní soud zcela ve shodě s Městským soudem v Praze konstatuje,
že za pronásledování je nutno považovat pouze takové ohrožení života či svobody, které
je trpěné, podporované či prováděné státní mocí, nikoliv takové negativní jevy, které státní
orgány cíleně potírají a čelí jim i když jejich možnosti jsou omezené, jak je tomu v případě
stěžovatele.
Nejvyšší správní soud považuje v této souvislosti za vhodné připomenout, že azyl
je už historicky právním institutem, kterým nositel jedné svrchované moci (v moderní době
nositel státní suverenity, tedy stát) poskytuje svou ochranu někomu, kdo se nachází
pod jurisdikcí jiné státní svrchovanosti, kterou (a právě jí) je bezprávně ohrožen na svobodě,
zdraví, životě nebo jiných základních hodnotách. Pro případ, kdy se státní příslušník jiného
státu rozhodne dlouhodobě pobývat na území České republiky, disponuje právní řád České
republiky patřičnými právními prostředky, mezi které rozhodně nepatří azylové řízení.
S ohledem na ust. §109 odst. 4 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud nezabýval námitkou
stěžovatele spočívající v poukazu na faktickou vynutitelnost práva na Ukrajině, a to pro její
novost.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové
rozhodnutí odpadl vydáním meritorního rozhodnutí důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí
a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a 2 x 75 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu