ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.252.2005
sp. zn. 7 Azs 252/2005 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
V. B. C., zastoupeného JUDr. Tatianou Babovákovou, advokátkou se sídlem v Mostě,
Vrbenského 1081, blok 725, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2005, č. j. 14 Az 335/2003 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna JUDr. Tatiany Babovákové, advokátky se sídlem v Mostě, Vrbenského 1081,
blok 725, se u r č u je částkou 2150 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky
(dále jen „správní orgán“), ze dne 1. 9. 2003, č. j. OAM-645/VL-10-C10-2003, nebyl
stěžovateli dle ust. §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatele
nevztahuje překážka vycestování dle ust. §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu
vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci a bylo vydáno v souladu s právními předpisy.
Ve včas podané kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatel namítl, že Vietnam
opustil z důvodu nesouhlasu s režimem a také proto, že tam nenalezl žádné uplatnění,
což jsou dle jeho názoru humanitární důvody, neboť přání pracovat, bydlet a mít rodinu
jsou čistě lidská (humánní). Správní orgán dospěl k závěrům, které jsou nesprávné
a neodpovídají ani obsahu ani smyslu právní úpravy azylu, řádně nevyhodnotil vše,
co ve své žádosti o udělení azylu uvedl, a nezajistil si dostatečné množství podkladů. Jestliže
bylo stěžovateli vytýkáno, že si neopatřil doklady na podporu svého tvrzení, uvádí, že k tomu
neměl možnosti ani prostředky. Správní orgán společně s krajským soudem rovněž dostatečně
nevyhodnotily zjištěné skutečnosti uvedené ve Zprávě Ministerstva zahraničních věcí USA.
Stěžovatel se dále domnívá, že řízení bylo vadné a že tyto vady měly za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Stěžovatel rovněž uvedl, že ve Vietnamu žil v oblasti, ve které docházelo
až k občanským nepokojům, protože lidé měli hlad. Dle jeho názoru správní orgán porušil
ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 správního řádu, když rozhodnutí
nenavazuje logicky na zjištěné skutečnosti a není zde souvislost mezi zjištěnými důkazy
a obsahem rozhodnutí. Stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu
řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i krajského soudu bylo vydáno v souladu
s právními předpisy. Správní orgán podotkl, že stěžovatel uplatňuje totožné důvody
jako ve správním řízení, se kterými se řádně vypořádal ve svém rozhodnutí. Odkázal
na správní spis a navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující
podstatné skutečnosti:
Stěžovatel podal dne 14. 2. 2003 návrh na zahájení řízení o udělení azylu.
Dne 15. 4. 2003 byl se stěžovatelem veden, ve vietnamském jazyce za účasti tlumočníka,
pohovor k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky,
ze kterého byl vyhotoven protokol. Stěžovatel uvedl, že z Vietnamu odjel do Ruska, protože
neměl stálou práci. V Rusku však také zaměstnání nenašel, proto pokračoval do České
republiky. Vzhledem k okolnosti, že stále dlužil peníze převaděčům za cestu do Čech,
pracoval pro ně v Mladé Boleslavi. Když se mu podařilo utéct, podal žádost o azyl, protože
ve Vietnamu má spoustu dluhů a nemá tam dům, jenž prodal. Rovněž vypověděl,
že ve Vietnamu žádnou stálou práci nehledal, protože slyšel, že se za ni platí úplatky. Žádné
problémy s policií či státními úřady ve Vietnamu neměl, nechce se vrátit, protože má velké
dluhy.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen s. ř. s.), kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
Dle písm. b) citovaného ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Dle písm. d) citovaného ustanovení lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Dle ust. §14 zákona o azylu lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení
azylu podle §12.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel uvádí jako právní důvody kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu těchto
ustanovení. Nesprávné právní posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně
zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný
právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál ve spisu obsažený jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru
vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá
oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný
rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění skutkového závěru.
Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro to, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy soud,
rozhodl tak, jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění
nebo je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační
stížnost, je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam tohoto
ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí soudu prvního stupně opírá
či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada v řízení
před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, spočívá
např. v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku. Taková pochybení Nejvyšší správní
soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu ani v rozhodnutí správního orgánu neshledal.
Rozhodnutí obou orgánů plně vycházejí ze spisového materiálu a byla vydána v souladu
s právním řádem.
Pokud je stěžovatelem namítáno, že správní orgán porušil povinnost zjistit přesně
a úplně skutečný stav věci, Nejvyšší správní soud se s tímto nemůže ztotožnit,
neboť skutkový stav byl správním orgánem zodpovědně a řádně zjištěn, což je patrné
ze správního spisu, když v odůvodnění správního rozhodnutí jsou plně rozebrány důvody,
které správní orgán vedly k jeho závěrům, přičemž Nejvyšší správní soud zdůrazňuje,
že všechny mají oporu ve spisovém materiálu. Je třeba zdůraznit, že takto obsáhlé skutkové
zjištění učinil správní orgán i přes to, že stěžovatel ve své žádosti vůbec netvrdil,
že je pronásledován, naopak uvedl, že ve Vietnamu žádné problémy nikdy neměl. Důvody,
pro které by stěžovatel chtěl setrvat na území České republiky, jsou v dané věci irelevantní,
neboť azylové řízení není v žádném případě prostředkem pro získání legálního povolení
k setrvání na území České republiky (pro takové případy má český právní řád jiné instituty),
naopak jedná se o vysoce specializovanou proceduru mající za cíl poskytnutí ochrany cizinci,
který je ve svém domovském státě pronásledován. To však rozhodně není případ stěžovatele,
neboť jak je patrné ze správního spisu, stěžovatel v průběhu azylového řízení neuváděl žádné
azylově relevantní důvody, naopak jeho tvrzení spočívala pouze na argumentech týkajících
se nemožnosti najít si ve Vietnamu práci, tj. na ekonomických důvodech (když je vhodné
zdůraznit, že ze spisu vyplynulo, že se stěžovatel o získání dlouhodobé práce ani nepokusil).
Jak bylo vyjádřeno v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004-55, „smysl institutu humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu spočívá
v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice
nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení §12 a §13 zákona
o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu
může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu
jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených
či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou,
ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané
či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem
libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí
demokratického a právního státu.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že důvody, které uvádí
stěžovatel, nemohou být podřazeny pod případ hodný zvláštního zřetele, za jehož existence
je možné udělit azyl z humanitárního důvodu, proto správní orgán, i soud posoudil otázku
udělení azylu z humanitárních důvodů zcela v souladu se zákonem. Ekonomické důvody,
tj. snaha o nalezení práce a o vrácení vypůjčených finančních prostředků, jakkoli motivace
stěžovatele může být lidsky pochopitelná, nesplňuje striktní podmínky dané zákonem o azylu
pro udělení azylu z důvodů uvedených v ust. §14 či §12 citovaného zákona.
Odkazem stěžovatele na porušení ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1, §46 a §47
odst. 3 správního řádu se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť se nejednalo o stížní
bod, nýbrž o pouhý výčet zákonných ustanovení, která byla dle názoru stěžovatele v řízení
porušena, aniž by je stěžovatel skutkově či právně konkretizoval. Ke stížní námitce týkající
se Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA Nejvyšší správní soud s ohledem na ust. §109
odst. 4 s. ř. s. pro její novost nepřihlédl. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že jak správní
orgán, tak i krajský soud postupovaly zcela v souladu se zákonem, jestliže stěžovateli azyl
neudělily, resp. jestliže zamítly jeho žalobu.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to,
že rozhodnutím ve věci odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí
a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a 2 x 75 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu