ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.44.2005
sp. zn. 7 Azs 44/2005 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
I. N. D. M., zastoupeného Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nové
sady 27, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem
v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 29. 11. 2004, č. j. 56 Az 103/2004 - 19,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2004, č. j. 56 Az 103/2004 - 19,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen
„správní orgán“), ze dne 16. 8. 2004, č. j. OAM-507/LE-PA04-PA04-2004, byla zamítnuta
žádost stěžovatele o udělení azylu dle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodná.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, ve které mimo jiné namítal,
že správní orgán se vůbec nezabýval rozhodnutím o překážce vycestování, čímž porušil
čl. 33 odst. 1 Ženevské úmluvy a čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech. Krajský soud
v Brně žalobu stěžovatele zamítl, neboť správní orgán si opatřil dostatek podkladů
pro své rozhodnutí, řádně zjistil skutečný stav věci a rozhodnutí dostatečně odůvodnil.
V rozhodnutí dále zdůraznil, že správní orgán pochybil, když při rozhodování o žádosti
stěžovatele dle ust. §16 zákona o azylu současně posuzoval důvody udělení azylu podle
ust. §13 a §14 zákona o azylu.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel zdůraznil, že přestože v jednom
z posledních žalobních bodů poukázal na skutečnost, že neposouzením otázky, zda je možno
na jeho osobu vztáhnout ust. §91 zákona o azylu, poškodil správní orgán jeho práva, krajský
soud se k těmto jeho tvrzením nijak nevyjádřil. Dále se podrobně zabýval výkladem
čl. 33 Ženevské úmluvy a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému
či ponižujícímu zacházení ve vztahu k jeho případu. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí
a vrácení věci zpět k dalšímu řízení, přičemž současně požádal soud o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Správní orgán ve svém vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť
se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu, bylo vydáno v souladu s právními
předpisy, přičemž stěžovatel neuvedl v průběhu správního řízení žádné azylově relevantní
skutečnosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2003,
sp. zn. 2 Azs 35/2003. Navrhl zamítnutí jak kasační stížnosti, tak i návrhu na přiznání
odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel svou kasační stížnost opřel o prakticky totožné důvody, pro které
se již v žalobě domníval, že rozhodnutí správního orgánu je nezákonné. Současně
též zdůraznil, že se krajský soud důvody, proč správní orgán neaplikoval na jeho případ
ust. §91 zákona o azylu, vůbec nevypořádal. Nejvyšší správní soud poté, co porovnal obsah
žaloby s obsahem odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, konstatuje, že stěžovatelův
poukaz na nedostatečně odůvodněné rozhodnutí je důvodný. Z rozhodnutí krajského soudu
totiž jednoznačně vyplývá, že tento se s touto žalobní námitkou zcela opomněl vypořádat.
Tento způsob rozhodnutí ve věci však odporuje základním zásadám, na kterých je vystaven
soudní přezkum rozhodnutí ve správním soudnictví. Vzhledem k okolnosti, že pro věc samu
je zásadní deklarace právního posouzení dané věci, tedy vypořádání se se žalobními
námitkami stěžovatele v kontextu napadeného rozhodnutí správního orgánu, nemohlo
rozhodnutí Krajského soudu v Brně při úplné absenci odůvodnění ve vztahu k prakticky
klíčové námitce stěžovatele obstát.
Nad rámec výše uvedeného je ještě nutné zdůraznit, že Krajský soud v Brně
v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž pochybil, jestliže správnímu orgánu vytkl, že současně
s rozhodnutím ve věci postupem dle ust. §16 zákona o azylu rozhodoval rovněž dle ust. §13
a §14 zákona o azylu, když z rozhodnutí správního orgánu jednoznačně vyplývá, že obsahuje
jediný výrok, a to o zamítnutí žádosti dle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Rozhodnutí správního orgánu tak vadu vytknutou mu krajským soudem neobsahuje.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, proto je kasační stížnost stěžovatele
s ohledem na dikci ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. důvodná. Nejvyšší správní soud tedy
postupoval v souladu s ust. §110 odst. 1 s. ř. s. tak, že napadené rozhodnutí krajského soudu
zrušil bez jednání postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. V novém řízení se Krajský
soud v Brně řádně vypořádá se všemi žalobními body, které stěžovatel uvedl ve své žalobě.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust.
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové
rozhodnutí odpadl vydáním meritorního rozhodnutí důvod.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu