ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.60.2006
sp. zn. 7 Azs 60/2006 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatelky O. K., za účasti Ministerstva vnitra, se
sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 14. 11. 2005, č. j. 64 Az 173/2004 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2005, č. j. 64 Az 173/2004 – 31,
nebyl stěžovatelce ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2005, č. j. 64 Az 173/2004 – 19, kterým
byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 9. 2004,
č. j. OAM-2682/VL-10-11-2004, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že stěžovatelka byla vyzvána k prokázání svých
majetkových a osobních poměrů, přičemž v tomto vyjádření ze dne 27. 7. 2005 uvedla,
že nemá žádný příjem a bydlí v L., B. 155. Na výzvu, aby sdělila, kolik platí za toto
ubytování, stěžovatelka nereagovala. Proto nebyl stěžovatelce advokát ustanoven.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž vyjádřila nesouhlas s napadeným usnesením a namítala, že v průběhu azylového řízení
se několikrát změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost
prostudovat tyto změny. Dále namítala, že nedostala řádný formulář – vzor 060. Proto
se domáhala zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §35 odst. 7 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Z dikce citovaných ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce pouze
tehdy, jsou-li splněny dvě podmínky. Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a je to třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané
věci se krajský soud zabýval splněním první zákonné podmínky, a když shledal,
že není splněna, druhou podmínkou se již pro neúčelnost nezabýval.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je povinnost doložit nedostatek
prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení, aby soud mohl posoudit, jsou-li splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, uveřejněné
pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Ze soudního spisu vyplývá, že dne 23. 7. 2005 byl stěžovatelce doručen přípis
krajského soudu, ve kterém byla vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů zaslala zpět soudu řádně
vyplněný, podepsaný a datovaný formulář „Vyjádření o osobních, výdělkových
a majetkových poměrech žalobce pro účely posouzení důvodnosti jeho žádosti o ustanovení
právního zástupce v řízení o udělení azylu“, jenž byl přílohou tohoto přípisu a současně byla
vyzvána ke sdělení, kolik platí měsíčně za ubytování. Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala
tak, že zaslala zpět soudu vyplněný formulář, kde uvedla, že bydlí na adrese L.e, B. 155, a
nemá žádný příjem. Krajský soud následně přípisem ze dne 4. 8. 2005 stěžovatelku vyzval,
aby ve lhůtě 10 dnů soudu sdělila, kolik platí za ubytování. Tato výzva byla stěžovatelce
doručena dne 8. 8. 2005. Ve stanovené lhůtě stěžovatelka nereagovala. Krajský soud proto
přípisem ze dne 14. 10. 2005 stěžovatelku opětovně vyzval, aby sdělila kolik platí měsíčně za
ubytování a současně ji poučil, že nebude-li této výzvě vyhověno do 7 dnů ode dne jejího
doručení, bude žádost o ustanovení advokáta zamítnuta. Tato výzva byla stěžovatelce
doručena dne 20. 10. 2005. Ve stanovené lhůtě stěžovatelka opět nereagovala. Krajský soud
proto nepochybil, když za této situace stěžovatelce zástupce z řad advokátů neustanovil.
Tvrzení stěžovatelky, že jí nebyl doručen řádný formulář – vzor 060, považuje proto Nejvyšší
správní soud za účelové a nepravdivé, když zaslaný formulář vyplnila, opatřila datem
27.7.2005 a podepsala. Argumentace stěžovatelky, že se v průběhu azylového řízení
několikrát změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost
prostudovat tyto změny je právně irelevantní, protože případné změny právní úpravy
azylového práva se nijak nedotkly právní úpravy týkající ustanovení advokáta ani osvobození
od soudních poplatků, neboť tato je obsažena v jiných právních předpisech.
Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle
ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jednak jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně a jednak
by to bylo nadbytečné, když samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona
o azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a Ministerstvu vnitra žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu