ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.70.2005
sp. zn. 7 Azs 70/2005 - 88
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky R. K.,
zastoupené Mgr. Alenou Kružíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 2a, za účasti
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2004, č. j.
55 Az 793/2003 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Právnímu zástupci stěžovatelky Mgr. Aleně Kružíkové, advokátce se sídlem v Brně,
Příkop 2a, se odměna za poskytnutou právní službu nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále
jen „správní orgán“), ze dne 1. 8. 2003, č. j. OAM-2453/VL-10-ZA08-2003, nebyl
stěžovatelce z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ust. §12, §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl a současně bylo
vysloveno, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování dle §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, která byla zamítnuta napadeným
rozsudkem krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu
vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci a bylo vydáno v souladu s právními předpisy.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že došlo k pochybení správního
orgánu tím, že tento porušil ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1, §46 a §34 odst. 1 správního řádu.
Dále namítla, že zde není logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Podotkla,
že je v zemi původu ohrožena na zdraví a životě ze strany jejího bývalého manžela
a kriminálních živlů. Přesvědčila se, že nemá smysl hlásit něco na policii; ta podobné věci trpí
a snad i podporuje. Dovolala se rovněž názorů v čl. 53 Příručky postupů a kritérií
pro určování právního postavení uprchlíků vydané Vysokým komisařem v lednu 1992.
Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení, přičemž
současně požádala soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, ustanovení právního
zástupce a tlumočníka do ruského jazyka.
Správní orgán podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém popřel oprávněnost
této stížnosti, neboť se domnívá, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i krajského soudu
bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující
podstatné skutečnosti:
Stěžovatelka podala dne 22. 5. 2003 návrh na zahájení řízení o udělení azylu.
Dne 19. 6. 2003 byl se stěžovatelkou veden, v ruském jazyce za účasti tlumočníka, pohovor
k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky,
ze kterého byl vyhotoven protokol. Stěžovatelka uvedla, že měla na Ukrajině se svým
bývalým manželem problémy, neboť za ní stále docházel domů, slovně ji urážel a fyzicky
napadal. Proto se rozhodla odjet do České republiky.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle ust. §109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
S ohledem na fakt, že stěžovatelka uvedla jako právní důvod své kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení.
Skutková podstata může být se spisy v rozporu tehdy, pokud skutkový materiál, jinak
dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu obsažený vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech tehdy, chybí-li v těchto spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem nebo je-li nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Taková pochybení
Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně neshledal. S ohledem
na konstrukci stížních bodů, které jsou pouze obecným poukazem stěžovatelky na některá
ustanovení správního řádu, která byla dle jejího názoru porušena, aniž by upřesnila, které
konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí správního orgánu v odůvodnění jeho rozhodnutí
chybí, je takové tvrzení bez uvedení daných skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud
vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto stěžovatelka nemůže v kasační
stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně
skutečný stav věci, pokud sama neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení
svědčí.
K námitce stěžovatelky týkající se čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků vydané Vysokým komisařem v Ženevě, společně s tvrzením
stěžovatelky o jejím ohrožení na životě, se Nejvyšší správní soud s ohledem na ust. §109
odst. 4 s. ř. s. nevyjádřil, a to pro jejich novost.
Nejvyšší správní soud shledal nadbytečným návrh stěžovatelky na ustanovení
tlumočníka, neboť s ohledem na ust. §18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), který se použije pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ve smyslu §64 a §120 s. ř. s., nebylo ve věci nařízeno jednání.
Za těchto okolností přezkoumal Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu v intencích ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem
a důvody, které uplatnila stěžovatelka ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady
uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora
uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové
rozhodnutí odpadl vydáním meritorního rozhodnutí důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120
s. ř. s.). V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatelky odměnu
za zastupování nepřiznal, neboť z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tato nějaký úkon
právní služby, za který by jí dle ust. §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, náležela odměna, vykonala.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu