ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.99.2006
sp. zn. 7 Azs 99/2006 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatele S. M., zastoupeného JUDr. Ivo Adámkem,
advokátem se sídlem v Ostravě-Moravská Ostrava a Přívoz, Ostrčilova 13, za účasti
Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2006 č. j. 59 Az 28/2005 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Ivo Adámka se u r č u je částkou 1075 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 1. 2006 č. j. 59 Az 28/2005 - 18, zamítl
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen ministerstvo) ze dne
10. 2. 2005 č. j. OAM-180/VL-20-11-2005, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítal
nezákonnost správního rozhodnutí způsobenou tím, že ministerstvo nezjistilo přesně a úplně
skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí a v důsledku toho i nesprávně právně posoudilo
žádost o azyl. Dále namítal, že důkazy, které si ministerstvo opatřilo pro rozhodnutí, nebyly
úplné a nemohlo tedy správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí
potřebuje zodpovědět, a že rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická
vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně, čímž došlo k porušení ustanovení §3 odst. 4,
§32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“). Stěžovateli jeho problémy, zdánlivě soukromého charakteru, znemožňují
život doma. Navíc mu jde o život ze strany věřitelů. Dále se stěžovatel dovolával názoru
vyjádřeného v Příručce k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků,
a to čl. 53. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil,
věc vrátil k dalšímu řízení a kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Protože kasační stížnost měla vady spočívající v tom, že neobsahovala zákonem
předepsané náležitosti, byl stěžovatel usnesením krajského soudu ze dne 6. 4. 2006
č. j. 59 Az 28/2005 – 41 vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení prostřednictvím ustanoveného zástupce doplnil kasační stížnost tak, že označí
rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, uvede v jakém rozsahu a z jakých důvodů
podle §103 odst. 1 s. ř. s. rozsudek napadá a zároveň uvede, kdy mu bylo napadené
rozhodnutí soudu doručeno. Současně byl krajským soudem poučen, že nebude-li kasační
stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo právnímu zástupci
stěžovatele doručeno dne 25. 4. 2006. Ve stanovené lhůtě stěžovatel doplnil svoji kasační
stížnost tak, že označil rozhodnutí, které napadá a uvedl, kdy mu bylo toto rozhodnutí
doručeno. Dále uvedl, že nezákonnost spatřuje v tom, že ministerstvo nezjistilo přesně a úplně
skutkový stav věci před vydáním vlastního rozhodnutí a že důkazy, které si opatřilo
pro své rozhodnutí nebyly úplné. Stěžovatel má obavy z návratu do vlasti pro dosud
neuhrazené dluhy. Na území České republiky vstoupil již v dubnu 2003, v lednu 2005
je mu ukládáno soudní vyhoštění a teprve poté podává žádost o azyl, kterou se snaží
legalizovat svůj pobyt v České republice. Pokud se stěžovatel domáhal zrušení napadeného
rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu projednání, měl na mysli, že jeho případ
lze podřadit pod ustanovení §14 zákona o azylu a lze mu tak přiznat azyl z humanitárních
důvodů.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění
podmínek řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně
projednána.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
Stěžovatel sice v kasační stížnosti výslovně uvedl, že ji podává z důvodu nezákonnosti
správního rozhodnutí, ale žádným způsobem tyto důvody nespecifikoval a nekonkretizoval.
Pouze v obecné rovině namítal, že ministerstvo při projednávání jeho žádosti o azyl porušilo
§3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu a odvolal se na čl. 53 Příručky,
aniž by ke svým tvrzením uvedl konkrétní argumentaci. I když byl stěžovatel krajským
soudem vyzván k doplnění kasační stížnosti, nebyl tento nedostatek stěžovatelem odstraněn,
neboť i v doplnění kasační stížnosti opět neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, v nichž
spatřuje důvody ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. Skutečnost, že podání neobsahuje zákonem
požadované náležitosti, brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Námitka stěžovatele, že jeho případ lze podřadit pod ustanovení §14 zákona o azylu
a lze mu tak přiznat azyl z humanitárních důvodů je nepřípustná, protože Nejvyšší správní
soud porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti zjistil, že tuto námitku stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl
(§104 odst. 4 s. ř. s.).
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť by to bylo nadbytečné,
když podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem advokát
a podle §35 odst. 7 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů
stát. Podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti) 1000 Kč
[§11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky] a podle §13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada
hotových výdajů v částce 75 Kč, celkem tedy 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu