ECLI:CZ:NSS:2006:8.ANS.4.2005
sp. zn. 8 Ans 4/2005 - 84
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců Mgr. Jana Passera a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce S. M.,
zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem Šumperk, Slovanská 7, proti
žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (Okresní pojišťovně Šumperk,
se sídlem Nemocniční 53, Šumperk), o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2005, čj. 22 Ca 6/2005 – 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Pavly Frodlové se určuje částkou 1279,30 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2005, čj. 22 Ca 6/2005 – 56
byla zamítnuta žaloba žalobce S. M., kterou se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by
žalované byla uložena povinnost rozhodnout o návrhu žalobce ze dne 9. 4. 2003. Jak
vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, krajský soud především s poukazem na §42 a 53
zákona č. 48/1997 Sb., a zákona č. 71/1967 Sb. dospěl k závěru, že do pravomoci
žalované nespadala povinnost o tomto podání (návrhu ze dne 9. 4. 2003) vydat
ve správním řízení rozhodnutí.
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá
přezkoumání a zrušení tohoto rozsudku. Stěžovatel namítá, že se krajský soud neřídil
rozsudkem Nejvyššího správního soudu, že žalovaný byl dle zákona č. 71/1967 Sb.
povinen do 30 dnů vydat rozhodnutí nebo věc postoupit příslušnému orgánu a že krajský
soud rozhodl bez přítomnosti žalobce, který nebyl k jednání předvolán.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přičemž vycházel z následujících
skutečností, úvah a závěrů.
Především nemůže obstát námitka, že se krajský soud neřídil rozsudkem Nejvyššího
správní soudu ze dne 16. 12. 2004, čj. 2 Ans 1/2003 – 37. Tímto rozsudkem bylo zrušeno
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2003, čj. 22 Ca 205/2003 – 11
o odmítnutí podání (žaloby) stěžovatele ze dne 22. 5. 2003. Nejvyšší správní soud,
jak je zřejmé z odůvodnění tohoto rozsudku ze dne 16. 12. 2004, na rozdíl od původního
názoru krajského soudu dospěl k závěru, že v daném případě za stávající situace nebylo
možné dovodit, že by se jednalo o nedostatek podání (žaloby) pro který by nebylo možné
ve věci dále jednat. V souladu s tímto stanoviskem krajský soud v dalším řízení o žalobě
jednal a o ní také rozhodl. Pro úplnost je třeba uvést, že Nejvyšší správní soud
se na základě předchozí kasační stížnosti (v rozsudku ze dne 16. 12. 2004) nezabýval,
a ani zabývat nemohl otázkou, jak má být o žalobě rozhodnuto (tj. zda jsou dány důvody
pro vyhovění či zamítnutí žaloby).
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Za řádné uvedení
důvodů v kasační stížnosti nelze považovat jen všeobecné tvrzení o tom, že žalovaná
postupovala v rozporu se správním řádem (zákonem č. 71/1967 Sb.), aniž by stěžova tel
jakkoliv blíže zdůvodnil proč má zato, že názor krajského soudu (poukazující zejména
na konkrétně uvedená ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů) nemůže obstát. Nemohl
tedy Nejvyšší správní soud k této námitce přihlédnout.
K poslednímu uplatněnému důvodu kasační stížnosti (nepředvolání k jednání)
je třeba zejména poukázat na §42 odst. 2 s . ř. s. Podle tohoto ustanovení má-li účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim. Toto ustanovení
se vztahuje i na předvolání k jednání.
V daném případě i Nejvyšší správní soud nedospěl k závěru, že by osobní účasti
stěžovatele u jednání, které se uskutečnilo dne 8. 6. 2005, bylo nezbytně zapotřebí,
především, že by bylo např. nutné žalobce osobně vyslechnout (když v této věci šlo
převážně o právní otázky). Ostatně ani stěžovatel neuvádí konkrétně, proč byla jeho
osobní účast u jednání nezbytná.
Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v řízení o této kasační stížnosti úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení a úspěšné žalované náklady v tohoto řízení nevznikly.
Proto soud rozhodl, že žalované náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1000 Kč za jeden úkon právní
služby, s odpovídající úhradou hotových výdajů [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. b) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů] s připočtením
příslušné částky daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu