ECLI:CZ:NSS:2006:8.AS.26.2005:89
sp. zn. 8 As 26/2005 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce H. s. K.,
zastoupeného JUDr. Petrem Holubem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Tyršova 504,
adresa pro doručování: Nový Jičín, Jugoslávská 1809/23, proti žalovanému Krajskému
úřadu Moravskoslezského kraje, Ostrava 28. října 117 a osob zúčastněných na řízení: 1)
M. K., 2) H. s. P. I., 3) M. B., 4) L. D., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2005, čj. 22 Ca 438/2003 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému a osobám zúčastněným na řízení se nepřiznává náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá
přezkoumání a zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým
byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2003,
čj. ŽPZ/6842/Fl. Tímto (posledně uvedeným) správním rozhodnutím bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici ze dne
2. 7. 2003, čj. ŽP-VLHZ/24985/03/Ru-5377/03, jímž tento správní orgán prvého stupně
zamítl návrh stěžovatele na uvedení h. K. do souladu se zákonem podle §69 odst. 1
zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
Stěžovatel v této kasační stížnosti především namítá, že krajský soud se nedostatečně
vypořádal s námitkou, že ve správním rozhodnutí není provedena řádná identifikace
pozemku, které narušují souvislost honebních pozemků, tedy není uvedeno katastrální
území a parcelní číslo natož konkrétní vlastník a konkrétní překážka, která dle správního
orgánu souvislost narušuje. Dále uvádí, že druhou námitkou v žalobě bylo,
že byly porušeny zásady správního řízení, neboť správní úřad nepoučil účastníka,
jak má postupovat při ochraně svých zájmů a proto bylo pro žalobce rozhodnutí
překvapením. Tato námitka nebyla vznesena až u jednání, tedy po propadné lhůtě,
jak dle názoru stěžovatele nesprávně uvádí rozsudek krajského soudu, ale je uvedena
v části II v posledním odstavci žaloby. Jde tedy o námitku, s níž se krajský soud
v napadeném rozsudku náležitě nevypořádal.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal zejména na své vyjádření
k žalobě, na skutečnosti jím uvedené při jednání soudu a navrhl, aby žaloba byla
zamítnuta.
M. K., jakožto osoba zúčastněná na řízení, odkázalo na stanovisko zastupitelstva
tohoto města, které je založeno ve spise, s tím, že se přiklání ke stanovisku stěžovatele.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí v rozsahu
uplatněných důvodů. Vycházel přitom z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Stejně jako v jiných případech správního rozhodnutí, i u rozhodnutí podle
§69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti musí správní orgán v odůvodnění
rozhodnutí uvést z jakých skutečností a úvah při svém závěru vycházel. V případě
negativního rozhodnutí o podání (návrhu na zahájení správního řízení) ve smyslu tohoto
ustanovení musí správní orgán uvést, v čem spočívá nesoulad honitby s citovaným
zákonem. V daném případě správní orgány obou stupňů dovodily, že není zajištěna
souvislost honebních pozemků h. K., jak ji vyžaduje §17 odst. 2 a 5 tohoto zákona.
Z ničeho nelze však dovodit, že by nedostatek této souvislosti bylo možné náležitě
specifikovat jen označením katastrálního území, parcelních čísel s případným uvedením i
vlastníka (vlastníků), jak dovozuje stěžovatel v kasační stížnosti.
Jak je zřejmé z rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici ze dne 2. 7. 2003,
čj. ŽP-VLHZ/2498/03/Ru-5377/03 tento správní orgán dovodil, že „stále tedy není
zajištěna souvislost honebních pozemků h. K. v oblasti zkušební dráhy T., a. s., na
společné hranici k. ú. K. a D. n. L. a v oblasti nákladového nádraží K.“. Takováto
specifikace je i dle názoru Nejvyššího správního soudu dostačující. Ostatně ani stěžovatel
v průběhu správního řízení nenamítal, že by toto vymezení bylo neurčité a zřejmě i sám
měl zato, že je mu jasné o jaké pozemky (či části pozemků) se jedná. V podaném odvolání
totiž sám mj. uvedl, že souvislost „v oblasti železničního nákladového nádraží K. bude
vyřešena kladným vyřízení odvolání HS K. u Krajského úřadu Ostrava – viz.dopis
z 18. 5. 2003“ s tím, že v ostatních částech honitby je souvislost honebních pozemků
zajištěna dohodami s okolními honebními společenstvy. Obdobně tomu (pokud se týká
nákladového nádraží K.) bylo v doplnění odvolání ze dne 26. 8. 2003. Tvrzení o tomto
nedostatku správního rozhodnutí se za této situace jeví navíc jako účelové.
Nemůže obstát ani druhé tvrzení uvedené v kasační stížnosti, že krajský soud
se nevypořádal s námitkou, že byly porušeny zásady správního řízení, neboť správní úřad
„nepoučil účastníka, jak má nejlépe postupovat při ochraně svých zájmů.“ V žalobě
stěžovatele je odkaz na §3 odst. 1 a 2 správního řádu (zákona č. 71/1996 Sb.) sice uveden
s citací těchto ustanovení, v souvislosti s tvrzeným nedostatkem specifikace přerušení
souvislosti pozemků. V žalobě nebylo jakkoli blíže specifikováno, v čem konkrétně podle
žalobce mělo porušení těchto ustanovení (porušení procesních povinností správního
úřadu před vydáním rozhodnutí) spočívat. Nejedná se tedy o řádně (a včas) uplatněný
žalobní bod [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. K tomu zejména viz rozsudek rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 – 58,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 835/2006 (viz též publikace na webových
stránkách www.nssoud.cz). Ostatně potřebná konkretizace nebyla provedena
ani u jednání krajského soudu ani v kasační stížnosti.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správního soud kasační stížnost žalobce jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Úspěšnému žalovanému a osobám zúčastněným na řízení nebyla náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti přiznána již z těchto důvodů, že náklady řízení, jak vyplývá z obsahu
spisu, jim nad rámec běžných výdajů nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu