ECLI:CZ:NSS:2006:8.AS.33.2005
sp. zn. 8 As 33/2005 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobkyně PhDr. M.
T., zastoupené JUDr. Pavlem Šváchou, advokátem v Praze 2, Myslíkova 28, proti
žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, Praha 1, Mariánské nám. 2, za účasti Mgr.
H. M., zastoupené JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem v Praze 2, Balbínova 30,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2003,
čj. MHMP-19117/2003/VYS/Pa, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2005, čj. 9 Ca 197/2003 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit žalobkyni náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč, ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Úřad městské části, odbor výstavby, nařídil rozhodnutím ze dne 30. 10. 2002,
čj. OV/2449/02/Kre, podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“),
Mgr. H. M. (dále též „zúčastněná osoba“, „stěžovatelka“) a PhDr. H. T. (dále též
„žalobkyně“), spoluvlastnicím domu v katastrálním území Ž., odstranění stavby –
stavebních úprav provedených ve druhém nadzemním podlaží tohoto domu bez povolení
stavebního úřadu.
Žalovaný k odvolání zúčastněné osoby zrušil rozhodnutí Úřadu městské části,
kterému vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze.
Městský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Městský soud odůvodnil rozsudek tím, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, vedoucích k závěru žalovaného o včasnosti odvolání podané ho
zúčastněnou osobou.
Zúčastněná osoba (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační
stížností, opírající se o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. zmatečnost
řízení. Stěžovatelka namítla, že městský soud porušil povinnost zjišťovat kdykoliv
za řízení, zda jsou dány podmínky řízení a zejména zda některý z účastníků neztratil
způsobilost být účastníkem řízení, čímž porušil ustanovení §79, §81, §82 a §86 s. ř. s.
a dále ustanovení části třetí občanského soudního řádu, zejména §104 a §107 o. s. ř.
za použití §64 s. ř. s.
Stěžovatelka uvedla, že již v průběhu řízení před správními orgány byl veden spor
o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětnému domu. Tento spor, vedený
u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 127/2002, byl pravomocně ukončen
dne 11. 3. 2005. Právní mocí rozsudku došlo ke zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání
tak, že jedinou majitelkou domu se stala žalobkyně. Stěžovatelka, která pozbyla svého
spoluvlastnického práva, pozbyla i způsobilost být účastníkem správního řízení
o odstranění stavby a vůbec způsobilost být účastníkem řízení v této věci. Ke zmíněné
okolnosti došlo již dne 11. 3. 2005, proto k ní měl městský soud, který rozhodoval dne
22. 4. 2005, přihlížet. Tím, že se jedinou vlastnicí domu stala žalobkyně, zanikl předmět
sporu vedeného před městským soudem. Městský soud měl postupovat podle §104
a §107 o. s. ř., nebo rozhodnout o zastavení řízení podle §86 s. ř. s., neboť po podání
žaloby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že je jedinou vlastnicí
předmětné nemovitosti. Stěžovatelka však podala proti žalobkyni žalobu o vydání
bezdůvodného obohacení, kterou se domáhá úhrady nákladů spojených s rek onstrukcí
nemovitosti. Žalobkyně úhradu těchto nákladů odmítá, úpravy nemovitosti považuje
za její znehodnocení a žádá jejich odstranění na náklady stěžovatelky. Bude-li žalobkyně
nucena strpět odstranění neoprávněné stavby, bude po stěžovatelce požadovat náhradu
odpovídajících nákladů. Z uvedených důvodů nepostrádá rozsudek městského soudu
smyslu.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost není důvodná.
O důvodech kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil, vázán rozsahem
i důvody kasační stížnosti podle §109 odst. 2, 3 s. ř. s.,
takto:
Nejvyšší správní soud předem dalšího odůvodnění zdůrazňuje, že přezkum
správních rozhodnutí správními soudy představuje samostatný typ řízení, oddělený
od systému civilního soudnictví, a řídící se vlastním procesním předpisem,
kterým je soudní řád správní. Použití občanského soudního řádu, na základě ustanovení
§64 s. ř. s., je třeba považovat za výjimečné, a uplatňující se pouze v případech,
na které ustanovení soudního řádu správního vůbec nedopadají.
Odkazuje-li proto stěžovatelka na ustanovení občanského soudního řádu,
upravující podmínky řízení a postup soudu v případě jejich nesplnění, nelze jí přisvědčit.
Odlišnost soudního řádu správního a občanského soudního řádu je totiž zřejmá
např. i z namítaného postupu soudu v případech, kdy podmínky řízení nejsou splněny.
Zatímco nedostatek neodstranitelné podmínky řízení ve správním soudnictví vede
k odmítnutí návrhu [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ob dobná situace v civilním řízení vede
k jeho zastavení (§104 odst. 1 o. s. ř.). Není přitom důvodu, aby se správní soud
v uvedené otázce řídil ustanoveními občanského soudního řádu, a námitka stěžovatelky,
podle které měl městský soud řízení zastavit, není důvodná.
Nejvyšší správní soud dále doplňuje, že stěžovatelka byla osobou zúčastněnou
na soudním řízení. Účastníky tohoto řízení stricto sensu byla žalobkyně a žalovaný správní
orgán. Z hlediska způsobilosti být účastníkem řízení, a tedy z hlediska posouzení
podmínek řízení, je rozhodné především postavení žalobkyně, k jehož změně nedošlo.
Samotná skutečnost, že se žalobkyně stala jedinou vlastnicí předmětné nemovitosti, není
přitom z hlediska rozhodování Nejvyššího správního soudu, a ostatně ani před ním
městského soudu, relevantní. Předmětem řízení bylo posouzení zákonnosti rozhodnutí
žalovaného, který rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí městské části o nařízení
odstranění stavby podle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Citované ustanovení řeší
otázku odstranění stavby postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu
s ním. Pro zahájení řízení je tedy relevantní porušení veřejného zájmu na výstavbě
odpovídající zákonné povolovací proceduře. Řešila-li žalobkyně a stěžovatelka
prostřednictvím takového řízení i své soukromoprávní vztahy, není tato skutečnost
z hlediska rozhodování správního soudu relevantní. Zánikem spoluvlastnického práva
stěžovatelky a žalobkyně, a vznikem vlastnického práva žalobkyně k předmětné
nemovitosti, proto nedošlo ke změně podmínek řízení způsobem nastíněným
stěžovatelkou a nemůže obstát její tvrzení, že došlo „k zániku předmětu řízení“, vedeného
před městským soudem. Předmětem řízení totiž nebyl spor mezi stěžovatelkou
a žalobkyní, ale zákonnost rozhodnutí žalovaného.
Podmínkou uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení v určitém řízení je výslovné
oznámení této skutečnosti soudu (§34 odst. 1 s. ř. s.). Je nepochybné, že osoba
zúčastněná na řízení může vlastním úkonem, tj. oznámením soudu, práva v řízení přestat
uplatňovat, tedy z řízení „vystoupit“. Obdobně může soud vyslovit, že zanikla materiální
podmínka účasti osoby zúčastněné na řízení uplatňovat práva v řízení, a to dotčení
v právech (§34 odst. 1 s. ř. s.). Zanikne -li však zmíněná materiální podmínka účasti osoby
zúčastněné na řízení v řízení, tato osoba z řízení nevystoupí a ani soud na zánik uvedené
podmínky nereaguje, nezakládá taková skutečnost zmatečnost jeho rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovatelce ani v tvrzeném porušení
ustanovení §79, §81, §82 a §86 s. ř. s. Nelze totiž přehlédnout, že městský soud
projednával žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, podle §65 a násl. s. ř. s. Odkaz
stěžovatelky na zákonná ustanovení upravující ochranu proti nečinnosti správního orgánu
(§79 a násl. s. ř. s.), případně řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem
nebo donucením správního orgánu (§82 a násl. s. ř. s.), je proto zjevně nepřiléhavý,
a nemůže obstát.
Nejvyšší správní soud neshledal rozsudek městského soudu nezákonným
[§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] a kasační stížnost důvodnou, proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení o kasační
stížnosti nevznikly. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
proti stěžovatelce (§60 odst. 1 s. ř. s. per analogiím ve spojení s §120 s. ř. s.). Náklady
řízení žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta ve výši 2100 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f)
a §11 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif,
ve znění pozdějších předpisů] a náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč
(§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 2400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu