ECLI:CZ:NSS:2006:8.AZS.107.2005
sp. zn. 8 Azs 107/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. I. P.,
zastoupen Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2005,
čj. OAM-173/LE-B01-B02-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2005, čj. 60 Az 35/2005 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 3. 2005,
čj. OAM-173/LE-B01-B02-2005. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost
stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16
odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu
se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Jde-li o důvod dle §103 odst. 1 písm. a), uvádí, že soud stejně jako i žalovaný nesprávně
posoudili právní otázku, zda je možno na případ žalobce vztáhnout ustanovení §16
odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Nedomnívá se, že jeho žádost byla podána nedůvodně,
neboť se ve své domovské zemi dostal do potíží, když byl pronásledován vymahači
fiktivních dluhů. Vymahači využili osob ze zločineckých struktur a stěžovatel byl ohrožen
na zdraví i na životě. U státních orgánů si nemohl zajistit ochranu, neboť i ty jsou součástí
zločineckých struktur a nezbylo mu než opustit svou domovskou zemi a požádat o azyl.
V jeho případě je dán důvod pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť
patří do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur. K tomu poukázal na čl. 65
metodické příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka. Kasační důvod
dle §103 odst. 1 písm. b) spatřuje v tom, že žalovaný nedostatečně provedl dokazování,
nezjistil tak dostatečně skutkový stav věci a nemohl tedy spravedlivě rozhodnout, neboť
zcela nerespektoval situaci stěžovatele. Další vadu spatřuje v tom, že krajský soud
nepřezkoumal, zda správní řízení předcházející podání žaloby netrpělo vadou z hlediska
dodržení procesních předpisů. Žalovaný jednak provedl nedostatečným způsobem
dokazování, jednak jeho rozhodnutí neodpovídá ustanovení §47 odst. 3 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, protože odůvodnění jeho rozhodnutí je nedostatečné.
Stížnostní důvod podle §103 odst. 1 písm. d) stěžovatel spatřuje v nedostatečném
vypořádání se s tvrzením žalovaného o neexistenci překážek vycestování krajským
soudem. Krajský soud zcela přehlíží situaci stěžovatele, pro nějž není návrat na Ukrajinu
bezpečný, a to vzhledem k chybějící ochraně ze strany policie. Návratem na Ukrajinu mu
hrozí nebezpečí mučení, nelidského a ponižujícího zacházení. Zjistí-li se, že v České
republice žádal o azyl, bude vystaven administrativní šikaně ze strany milice a jiných
státních orgánů, proto poukazuje na Zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA
o dodržování lidských práv za rok 2003. S ohledem na uvedené navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a dále
požádal o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. .
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 16. 6. 2005 uvedl,
že nepovažuje stěžovatelovu kasační stížnost za důvodnou, neboť jak jeho rozhodnutí,
tak i rozhodnutí krajského soudu jsou vydána v souladu s právními předpisy. Odkazuje
na správní spis, zejména vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během
správního řízení. Stěžovateli byla žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná
dle §16 odst. 1 písm. k), neboť ji stěžovatel podal s cílem vyhnout se hrozícímu
správnímu vyhoštění, ačkoli o azyl mohl požádat již dříve. Žalovaný poukázal
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 4 Azs 195/2004
s tím, že se stěžovatel nemůže nyní dovolávat posouzení azylových důvodů podle §12
a §14 zákona o azylu, neboť o těchto důvodech nemohlo být v tomto typu řízení
rozhodnuto. Dále podotýká, že příručka k postupům a kritériím pro určování právního
postavení uprchlíka vydaná Vysokým komisařem pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě
není pro správní orgán závazná, navíc dle žalovaného stěžovatel nenaplňuje důvody
v příručce uvedené, neboť neuvedl žádné důvody spadající pod jím zmiňovaný čl. 65
uvedené příručky. K námitkám stěžovatele vztahujícím se k nevztažení překážek
vycestování, uvádí, že překážky vycestování se v souladu s ustanovením §28 zákona
o azylu posuzují v případě neudělení nebo odnětí azylu. Z uvedených důvodů žalovaný
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační stížnost zamítl a nepřiznával
jí ani odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu
za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza
za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu
na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území
po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční
policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza
zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Ze správního spisu žalovaného bylo zjištěno, že pohovor k žádosti o udělení azylu
se konal dne 28. 2. 2005 v Zařízení pro zajištění cizinců B.. Z protokolu o pohovoru
vyplývá, že stěžovatel Ukrajinu opustil z důvodů problémů se svým věřitelem,
jenž na něm vymáhal splacení dluhu. Byl několikrát zbit. O přestěhování na jiné místo
Ukrajiny neuvažoval, protože na Ukrajině žít nechce zejména proto, že tam nemá práci
a nelíbí se mu tam. Se svými problémy se pro pomoc nikam neobrátil. Do České
republiky přicestoval s turistickým vízem na 30 dní, když už dříve, v roce 2003,
zde pobýval dva měsíce kvůli výdělku peněz. Po uplynutí 30 denního víza zde pobýval
nelegálně, žil a pracoval v Praze. O azyl požádal poté, co byl zadržen a bylo zahájeno
správní řízení ve věci udělení správního vyhoštění (sdělení o zahájení správního řízení
ze dne 17. 2. 2005, čj. SCPP-444/PH-OPK3-SV-2005), přestože uvedl, že v podání
žádosti o azyl mu nic nebránilo, o této možnosti věděl, přesto tak neučinil, neboť kvůli
práci na to neměl čas.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že z jeho judikatury vyplývá, že byla-li žádost
o azyl podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, případně
i za situace, kdy bylo toto správní řízení zahájeno, a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, v tehdy účinném znění, nemohou
před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující
se k důvodům udělení azylu.
1
V této souvislosti Nejvyšší správní soud uvádí, že s ohledem
na skutečnosti uvedené stěžovatelem v protokolu o pohovoru, žalovaný správně aplikoval
ustanovení §16 odst. 1 písm. k) a posoudil jeho žádost jako zjevně nedůvodnou.
Vzhledem k tomu již bylo nadbytečné posuzovat, zda žadatel splňuje podmínky
pro udělení azylu podle §13 a §14 a hodnotit překážky vycestování podle §91
citovaného zákona, neboť aplikace uvedených ustanovení se váže na §12 zákona o azylu,
který vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti žádosti stěžovatele o azyl nebyl použit.
1
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 4 Azs 300/2004, dostupný na www.nssoud.cz
Na základě této úvahy Nejvyšší správní soud pokládá, a to v souladu se závěrem
krajského soudu, zjištění skutkového stavu věci žalovaným za dostatečná a úplná
a pro úplnost uvádí, že stěžovatelovy námitky vztahující se k důvodům pro udělení azylu,
tedy k otázce pronásledování a příslušnosti k určité sociální skupině, nejsou důvodné,
neboť vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebyly a ani být nemohly předmětem
posuzování ve správním řízení. Pokud jde o samotný pohovor, Nejvyšší správní soud
dodává, že z jeho obsahu vyplývá, že stěžovatel byl řádně poučen a celý pohovor se konal
v jazyce ruském za účasti tlumočníka, probíhal tedy způsobem konformním s právními
předpisy a procesními právy stěžovatele, stejně jako celé správní řízení. Nejvyšší správní
soud shledává odůvodnění rozhodnutí žalovaného i krajského soudu dostatečnými
a přiléhavými.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu